Přes vyprahlá pole se vlna jen prohnala a v malé osadě pak hladina rychle stoupala. Než se lidé stačili vzpamatovat z šoku, měli v domech metr vody a proud odnášel všechno, co mu stálo v cestě. Nářadí, dřevo, cihly i auto.

Na kraji obce se zdá být vše v pořádku, ale tento dojem netrvá dlouho. Blížící se nebezpečí signalizuje výstražný trojúhelník. Místní kritizují, že sem nikdo kompetentní přes víkend nedal značku omezující rychlost. A pak to přijde. Přímo v silnici ve směru ze Stonařova najednou chybí kusy asfaltu a leží o několik metrů níže – voda je prostě vyrvala. Pořád je to ale lepší než silnice na Uhřínovice. Tam je prostě propast.

Uprostřed osady je na první pohled vidět, že se tudy prohnala velká voda. Stržené ploty, zahrady poseté stavební sutí, zem vymletá natolik, že jsou v ní vidět uložené kabely. Místní se zároveň snaží zbavit vody a všudypřítomného bláta. Vynášejí ho po kýblech, jinde hučí vodní vysavač.

Vedle hřiště stojí hlouček místních dívek. „Už zase? To ty lidi ani nemůže bavit sledovat,“ odpoví předsedkyně osadního výboru Jana Píšová, když se představím. Na nezájem médií si tady v poslední době rozhodně nemohou stěžovat. Jinak je ale v centru obce poměrně klid. Zhruba padesátka dobrovolníků se totiž vydala korytem Jestřebského potoka. Mířila do Kněžic a odklízela vše, co voda odnesla.


„Z největšího bahna jsme venku, ale bude trvat hrozně dlouho, než odklidíme všechno,“ říká Píšová. Oceňuje, že pomáhají nejen místní hasiči, ale také obyvatelé. Kromě toho přijeli hasiči z Kněžic a pan Zelený z Brtnice poskytl nejen ubytování vytopeným rodinám, ale i techniku. Pracovní víkend má i Richard Pleva, s multikárou vozí kontejnery naplněné sutí, bahnem, ale i zničeným nábytkem na sběrný dvůr v Brtnici.

Na první pohled je nejvíce zasažený rodinný dům se stodolou hned vedle silnice. „Vody bylo moc a přišlo to hrozně rychle. Když byla hladina pod okny spodního bytu, manžel šel a otevřel vrata – vlna vzala auto, to projelo přes dvůr a voda ho plavila několik desítek metrů. Uplavalo veškeré nářadí, vozík, pila i kotouče,“ vzpomíná Jana Berková.

V době, kdy se přihnala voda, byla ještě v práci. Po manželově telefonátu si říkala, že se jen rozvodnil potok, který je jindy věčně vyschlý. „Když ale volal podruhé, že voda stoupá a uplavalo auto, tak jsem věděla, že je to špatné,“ vzpomíná.

Naštěstí v sobotu přišlo hodně lidí pomoct odstranit nejhorší následky a zdaleka nešlo jen o sousedy. „Včera přišli lidé ze vsi, známí, i kamarádi a kamarádky. To oceňuji a moc jim děkuji,“ říká se slzami v očích.

Je otázkou, jestli by se neměla učinit taková opatření, která podobným katastrofám do budoucna zabrání. „Budeme jednat. Je na to zatím brzy, nyní máme jiné starosti, ale musíme se sejít a začít tohle řešit,“ řekla odhodlaně Jana Píšová.