A právě na něj se nedávno s přáteli vydal pelhřimovský profesionální fotograf Jindřich Štěrba. A potvrdil, že na Srí Lance se naskytla řada příležitostí k fotografování  a k poznání této „stále zelené" země. Další snímky jsou na webu autora.

Proč jste se rozhodl zrovna pro Srí Lanka? Někdo vám ji doporučil, nebo jste si jí vybral sám?

Nad Srí Lankou jsem začal uvažovat po doporučení mého bratrance, který tam odjížděl na delší dobu. Kombinace „u nás zima – tam teplo", možnost relativně levných letenek, levného ubytování, jídla a transportu, krásné přírody a možnost poznat exotickou zemi po chvíli zafungovala a než jsem se nadál, vystupoval jsem z letadla v Colombu! Také jsem se těšil na to, že budu fotit v úplně jiném prostředí, poznám odlišné lidi a jejich kulturu a hlavně jsem tam jel  čistě pro radost.

Srí Lanka je známá krásnou přírodou. Potvrdila to i vaše zkušenost?


Je samozřejmě nádherná! Ani nevím, čím začít – podnebí je tropické s velkou vlhkostí vzduchu – ale ne nesnesitelné. V horách je příjemný chládek, takové krásné jaro u nás, bych řekl. Pláže jsou nádherné, voda je průzračná a teplá, plná ryb, korálů a všech druhů želv. Hory jsou protkané malými vesničkami, které jsou obklopené čajovými plantážemi. Všude stojí buddhistické chrámy, některé jsou dokonce schované i v džungli a například taková čtyřicetimetrová socha sedícího Buddhy je vskutku impozantní. Výstup v noci na posvátnou horu Srí Pada (Adams Peak) a pozorování východu slunce za zvuků buddhistického ceremoniálu na jednom z nejvyšších vrcholů ostrova je zážitek na celý život. Myslím, že si tu každý najde to své. Ať už je to takzvaná plážová turistika, klasický poznávací zájezd nebo poflakování se po večerním centru městeček, kde to opravdu žije, ochutnávání všech možných specialit a exotického ovoce či zeleniny. Určitě bych Srí Lanku doporučil každému. A s její návštěvou bych neotálel, než se z ní stane další turistický sen všech, jako třeba Bali dnes.

Jací jsou obyvatelé ostrova?

Velmi milí a vstřícní lidé, někdy až moc (úsměv). Není výjimkou, že vás cizí člověk pozve domů – ukázat vám, jak žije se svou ženou a dětmi, kde spí, kde vaří a podobně.

Zmínil byste něco, co vás mile anebo naopak nemile na Srí Lance překvapilo?

Mile mě překvapil prostý a spokojený průběh života místních obyvatel. Chuť banánů, ananasů, papáje, manga, chlebovníku a všeho, co u nás doma chutná tak nějak uměle. A taky to, že  jsem měl místní SIM kartu, na kterou se mi nikdo nedovolal (smích). Nemile snad nic. Jen někdy to ti místní, kteří už pár let žijí pouze z turismu, trošku přehánějí s turistickými cenami, ať už je to cena za banán nebo dvacetkrát dražší vstup do chrámu než pro místního. Taky vzhledem k jejich heslu, že „čas není problém", trvá řada věcí dlouho. Třeba objednání kávy až hodinu a půl! Ale s tím už se asi musíte vyrovnat a nezbude vám než respektovat místní styl života.

Na ostrově se kdysi odehrávaly těžké boje, nechvalně proslulá byla organizace Tamilští tygři. Dnes je už situace v tomto směru klidná?

Z doslechu a vyprávění od spousty turistů, hlavně surfařů, kteří na Srí Lanku jezdí již mnoho let, vím, že i když byla místní situace vyhrocená, tak ta hrstka odvážných turistů byla relativně v bezpečí. Nebyli zatahování do konfliktu, protože i bojující strany věděly, že by z něj byl rázem problém mezinárodní. Dnes v mírovém období se mohou turisté pohybovat vcelku bez obav po celé Srí Lance. Je však doporučováno být zdravě obezřetný zvláště na severu a v některých východních částech, kde žije nejvíc Tamilských tygrů.

Co byste doporučil turistovi vzít si na Srí Lanku s sebou?

Něco na čtení, průvodce, foťák, opalovací krém a repelent. Pak taky někoho, s kým by zážitky mohl sdílet. Já osobně bych určitě na Srí Lanku rád někdy jel znovu.

Kristýna Gyurcsovicsová