„Koledy jsou velmi důležité v tom, že pomáhají dotvářet atmosféru těch skutečných Vánoc. Tedy takových, kdy si uvědomíme, že dny volna nejsou jen pouhou dovolenou," popsal kněz Slavomír Peklanský z jamské farnosti.

„Úkolem koled je pak také zasvěcovat, i uměleckým způsobem, do chvíle narození Krista, což je jeden z nejdůležitějších okamžiků křesťanského života," dodal Peklanský.

Ty pravé vánoční koledy mají svůj původ v gregoriánských zpěvech, které lidé slýchali v kostelech. Zlidovělá a zjednodušená forma gregoriánských zpěvů jsou právě naše koledy.

Původně byly zpívány latinsky, později česky a mají za sebou určitý vývoj. Postupně se mnohé z nich čím dál více podobaly písním světským. Některé jsou spíše jako ukolébavky, jiné veselé. Prostě takové, jaké jsou lidem blízké a jakým rozumí.

Slovo koleda vždy neznamenalo jen píseň, ale také dar, který dostávali koledníci. A koledy nebyly pouze vánoční, bylo jich mnohem více. První z nich začínala o svatém Václavu a jmenovala se „koláčová", druhá koleda se konala na Vše svaté. A koledovalo se až do svátků Moudrosti boží. Kromě těchto koled byly i koledy svatojanské, svatohavelské a svatomartinské, svatomikulášské a mnohé jiné.

„Na koledu chodili nejen děti, ale i dospělí. Časté bylo například koledování učitelů před Vánoci nebo přímo na Štědrý den obcházel domy obecní pastýř a dostával koláče," popsala Alice Hradilová z novoměstského Horáckého muzea.

„Koledy měly také několik významů. Děti a chudí lidé si jejich prostřednictvím mohli přilepšit, všichni ale v zimních dnech, kdy se brzy stmívá, uvítali zpestření a rozveselení," dodala Alice Hradilová.