Koronaviru jsme se na táborech dvakrát těsně vyhnuli, říká Vilibald Prokop

Naštěstí se nám nestalo, že by vypukla velká panika a došlo k dramatickým změnám v počtu lidí. Někteří se odhlásili, ale bylo to především z důvodu, že bydlí s prarodiči a podobně – tedy spíše z bezpečnostních důvodů preventivně. Ale bylo to do deseti dětí v rámci všech letních táborů.

Když se naopak v květnu a červnu opatření uvolňovala, zájem zřejmě rostl. Je to tak?

Zájem by býval byl (úsměv). Ale my jsme vypisovali termíny na začátku února a během prvního týdne jsme měli přes devadesát procent kapacity obsazené. Pak už jsme mohli obsadit jen málo míst, třeba pokud někdo vypadl. V tuto chvíli máme místa jen na jednom táboře na hájence v první dekádě srpna. Jinak je všechno obsazené.

Byly i některé tábory zrušené a bylo to z důvodu koronaviru?

Rušili jsme jeden tábor v Lovětíně. Důvody byly dva, první z nich byl, že hlavní vedoucí a hlavní kuchař pracují ve zdravotnictví, dramaticky se jim přeházely směny a nemohli jet. Druhý důvod byl, že samotné tábořiště, které si pronajímáme, zrušilo celou letní sezónu. Nebylo totiž schopné zajistit podmínky, které jsou pro letošní léto dané.

Astronomický tábor, který je aktuálně na Hájence Černé lesy, měl letos rekordní počet náhradníků. Bylo to s ostatními tábory podobné?

Jak u kterého běhu a u kterého tábora. Něco jiného jsou pobytové tábory, něco jiného příměstské. Ale ano, některé byly nad kapacitu. Jiné byly tak akorát.

Dá se tedy říct, že děti některé téma táhne výrazně více než jiná?

Myslím, že to není tématem. Rodiče častěji řeší spíš jiné věci – jednou z nich je termín, aby jim to sedělo do osobních a celozávodních dovolených, druhým jsou zkušenosti s týmem vedoucích. Máme často děti, které jezdí pravidelně na stejný běh, protože tam už se znají a postupně s tím táborem rostou.

V hlavní roli žihadlo. Hmyz na Vysočině útočí, lékaři řeší alergie téměř denně

Liší se cena táborů, ať už v závislosti na termínu nebo třeba zrovna na tématu?

Většinou ne, u pobytových táborů máme rozpětí od tří a půl do čtyř tisíc a je to dané jen délkou tábora. Když je delší, jsou vyšší náklady na stravu, jinak v tom rozdíl není. Co se týká příměstských táborů, tam máme dva trošku dražší. Je to proto, že jsou speciálně zaměřené. Jeden je kickboxový, druhý plavecký a tam jsou náklady na sportoviště a na trenéry. Jinak to nerozlišujeme.

Někteří aktuálně mluví o druhé vlně koronaviru, Jihlavsko je hodně zasažené. Jak moc současná situace komplikuje dětské tábory?

Naštěstí co se týká táborů, hygienické požadavky jsou takové, že je můžeme realizovat. Máme drobná opatření a omezení, ale už dvakrát se nám stalo, že jsme se koronaviru vyhnuli jen těsně. Kdyby nás něco takového postihlo, museli bychom tábor zrušit. Snažíme se s tím bojovat.

Co si můžeme představit pod tím, že jste se dvakrát těsně vyhnuli koronaviru?

Poprvé s námi měla jet jako vedoucí zaměstnankyně magistrátu, která těsně před odjezdem zjistila, že přišla do kontaktu s nakaženou kolegyní. Ta jí ale neuvedla v kontaktech a tak jí nikdo nechtěl testovat. Až když řekla, že další den odjíždí na tábor, změnili názor. Další den v pravé poledne měla výsledky, že je negativní a v jednu odpoledne už byla na táboru.

A podruhé to bylo jak?

Tento případ je ještě čerstvý. Volala mi jedna maminka, že jí škrábe v krku a radši nechá syna doma. Uvítal jsem, že je zodpovědná, až jsem si říkal, že přehnaně. Ale ona druhý den volala, že má koronavirus. Kdyby její syn na tábor odjel, museli bychom vše po prvním dni ukončit.

Vlak smetl automobil na přejezdu na Jihlavsku, nehoda skončila bez zranění

Dokážete shrnout, co vše je tedy na táborech jiné?

Je to každý týden trochu jinak (smích). Ale zásadní je, že u pobytových táborů jsme striktně dali, že ti, kteří na tábor jedou, žijí jen v komunitě a nestýkají se s veřejností. Jsou zrušeny výlety do měst, na pouti a celá skupina si žije jen mezi sebou, omezili jsme jakýkoliv další sociální kontakt. Probíhá zvýšená kontrola dětí a jejich zdravotního stavu, zvýšená dezinfekce prostor a co se týká příměstských táborů, snažíme se dodržovat aktuální platná nařízení. Nyní třeba musí mít všichni roušky, omezujeme sociální kontakt s veřejností, abychom zbytečně nikoho nevystavovali nebezpečí.

Jak děti chápou, že musí dodržovat opatření? Nosí roušky a dezinfikují si ruce?

Myslím, že s tím už není problém. Z jara jsou zvyklé z rodin a ze škol.

Jak se dívají na bezpečnostní opatření rodiče? Jsou rádi, nebo považují situaci za zbytečně zveličenou?

Zatím jsme se nesetkali s tím, že by někdo rozporoval naše opatření. Dám příklad z příměstských táborů - standardní bylo, že rodiče přišli a dětmi se podívat přímo do tábora, ale letos nesmí za bránu areálu. Všichni to respektují a jsou rádi, že se snažíme tato pravidla dodržovat, abychom předešli zbytečným problémům. Stejně tak u pobytových táborů nám vychází rodiče vstříc. Dokonce se nám i stalo, že nám jeden z rodičů věnoval několik litrů anticovidu na dezinfekci.

Takže cítíte podporu od rodičů?

Ano, mám pocit, že se veřejnost snaží nás podpořit a fandí nám, abychom to mohli zvládnout. Zároveň jim vlastně i my pomůžeme, že si na pár dní odpočinou a lépe zvládnou situaci, která je složitá.

Jak se vyvíjí zájem o příměstské tábory, kde si rodiče berou děti na noc domů?

Jsou extrémně oblíbené. Kromě prvního a posledního týdne o prázdninách jedeme non-stop a téměř celá kapacita se zaplnila během pár dní. Kdybychom měli více personálu a více prostorů, dokázali bychom obsadit více běhů, než máme nyní.

Je větší problém nedostatek personálu nebo to, že nemáte kde tábory dělat?

Větší problém je v počtu personálu. Standardně je nás tu pět pedagogů, musíme obsloužit všechny příměstské tábory a ještě plno pobytových. Když se řekne školství, tak si každý představí, že máme prázdniny. Ale u nás je to přesně naopak, my prázdniny vůbec nemáme a komu se podaří vybrat během těch dvou měsíců čtrnáct dní dovolené, ten má opravdu podařené léto (smích).

Zajímá mě také, v jakém stavu je Hájenka Černé lesy? Loni se hodně řešil její stav. Je nyní už, řekněme, dostatečný?

Stav je takový, že tábor tam zatím může proběhnout. Ale stálo nás to velké úsilí a strávili jsme tam všichni hodně času, abychom hájenku udrželi. Dlouhodobě je to ale neudržitelné. Se zřizovatelem, tedy městem Jihlava, hledáme možnosti, jak hájenku opravit. Nedá se to už zvládnout vlastními silami.

Snažíte se peníze získat jen od města, nebo zkoušíte i jiné zdroje?

Snažíme se hledat veškeré dotační tituly, které se nabízí – státní, krajské – a dát to nějak dohromady. Řešili jsme i možnost vzít si úvěr a postupně ho splácet. V tuto chvíli intenzivně jednáme s městem, jak to poskládat, aby se vše co nejdříve rozeběhlo. Už není za pět minut dvanáct, ale za minutu dvanáct.

Cestou pronájmu pro komerční sféru na firemní akce jít nechcete?

Je to jedna z cesta, ale prostor by musel být na tyto akce uzpůsobený. Nekorespondovalo by to úplně s činností, jakou primárně nabízíme. Naopak máme udělaný průzkum, že školy by měly zájem o takový objekt, pokud by byl v adekvátním stavu. Osmdesát až devadesát procent celoroční kapacity bychom byli schopni zajistit právě pro školy a tomu bychom se měli věnovat. Komerční sféra by měla být spíše doplňkovou záležitostí.

Poslední otázka bude, co byste v polovině prázdnin vzkázal čtenářům a jejich dětem?

V tuto chvíli a obzvláště v té situaci, ve které se nacházíme, bych popřál hlavně hodně zdravíčka, aby se situace uklidnila a samozřejmě, aby si děti prázdniny užily. A ač to bude znít nestandardně, přál bych jim, aby se v září mohli vrátit do škol. Aby se situace uklidnila a mohli jsme si užívat normálního života.