VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Léčba trvala pět měsíců, ale vyšel jsem z ní jako jiný člověk

Jihlava, Havlíčkův Brod – Zdeněk Pospíchal otevřeně hovoří o tom, jak ho alkohol dostal na kolena. Nevzdal to a znovu se postavil na vlastní nohy. Prošel si tvrdou léčbu v želivské léčebně a alkoholu se už dlouhou dobu nedotkl.

29.7.2016
SDÍLEJ:

Nekonečný boj. Alkohol se stal pro Zdeňka démonem, se kterým se rozhodl zcela zkoncovat. Foto: archiv Zdeňka Pospíchala

Co zapříčinilo, že jste začal pravidelně pít alkohol?
Myslím si, že příčina je už v mé rodině. Můj táta hodně pije a pil a jako děti jsme to s bratrem viděli pořád dokola. Určitě je to ale i ve mně, nějaké sklony k tomu mám. Začal jsem na střední škole po troškách jako každý student. S ženami jsem to vůbec neuměl, spíše jsem se jich bál, takže z této strany mě to také nenutilo alkohol omezovat. Během let se však dávky navyšovaly natolik, že to bylo hodně nadoraz. Byl jsem chlap 
k ničemu.

Kdy jste si uvědomil, že jste na alkoholu závislý?
Zhruba od třiceti let jsem si uvědomoval, že je to se mnou špatné. Uvědomoval jsem si, že nepiju, protože mi to chutná, ale kvůli následné reakci. Bohužel ještě pár let trvalo, než přišlo 
k tomu opravdovému zlomu. V té době jsem totiž nepoznal nikoho, kdo prošel léčbou a byl na tom dobře.

Co vás nastartovalo s problémem bojovat?
Nemohl jsem vydržet sám se sebou. Léčení jsem se však velmi bál. Ale už se to nedalo. Pil jsem třeba i čtyři dny v kuse a nechodil jsem ani domů. Sám jsem relativně chytrý a všestranný člověk, ale ten chlast všechno ničil. Jednoho dne však přišel zlom a zmizel jsem ze světa. Nastoupil jsem do psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě, kde jsem zhruba tři týdny čekal na volné místo v bývalé želivské léčebně.

Jak probíhala léčba, jaké jste měl pocity při léčení?
Principem léčby je člověka odříznout od světa i od rodiny. Po příchodu do léčebny nejprve nastalo období vzdorů, ale naštěstí 
vše trvalo krátce. První měsíc má člověk uzavřené oddělení, takže jsem se nedostal ani ven. Uviděl jsem kolem sebe lidi, kteří na tom byli stejně jako já, ale někteří byli už o kus dále 
a náhle jsem si uvědomil, že takový chci také být a že to půjde. V léčebně také záleží, jaká je tam parta. Jsou turnusy, kdy je tam parta špatná, ale jsou i ty, kdy je dobrá. Já jsem měl štěstí 
a dostal se do té dobré. Náhle jsem tam začal žít. Vyzkoušel jsem si několik pozic. Strávil jsem několik týdnů v kuchyni, ale třeba jsem si vyzkoušel i dělat předsedu samosprávy pacientů. Jde tam hodně o práci s lidmi, krizové situace bývají dost vyhrocené. Pokud všechno funguje, psychologové tomu nechávají volný průběh. Pokud však ne, tak ti pacienti si pořád na něco stěžují a hledají chybu 
v systému a svůj problém 
se snaží házet na jiné. Želiv byl na rozdíl od Havlíčkova Brodu nebo Jihlavy velmi přísný, ale to na mě zabíralo. Má léčba trvala v léčebně pět měsíců, ale vyšel jsem jako jiný člověk.

Hovoří se, že alkoholismus je závislost na celý život. Jaký na to máte názor vy?
Já to nevím, ale také mi to řekli. Jsou věci, o kterých dneska nediskutuji. Já jsem alkoholik a můžu si vybrat, nejsem jakoby omezený. Můžu pít, ale já nechci. Tak jsem naučen z léčebny a tak to prostě je. Tak je můj mozek nastaven. Nebudu to zkoušet. Na co? Abych do toho spadl znovu? To ne.

Měl jste chvíle, kdy jste měl chuť sáhnout znovu po pití 
a jak jste s tím bojoval?
Ne nikdy. Já nemám žádné sny s tím spojené, nic se mi nevrací. Mám to v hlavě naprosto čisté. Já bych neměl mít doma žádný alkohol, měl bych se vyhýbat různým akcím, kde se pije, hospodě a tak dále, ale mně to nevadí. Vůbec mě nenapadne na alkohol sáhnout. Uvědomuji si, že jsem se zmrzačil, proto nesmím. Takhle to mám v hlavě nastavené. Jednou jsem alkoholik a alkoholikem celý život už budu.

Co si myslíte, že jste díky závislosti nejvíce ztratil?
Obrovský kus života. Vlastně od dospívání do třiceti sedmi let jsem promarnil život, který už nevrátím. K tomu se asi nic 
víc nedá říct.

Jak se změnil váš život 
po léčbě?
Když jsem šel před léčbou na psychiatrii a čekal na volné místo do léčebny, bál jsem se dojít k plotu, aby mě někdo neviděl. Když jsem se vrátil z léčebny, náhle mi bylo jedno co na to lidi a bylo mi to úplně jedno. Nebylo problém najít 
i dobré pracovní místo 
a v práci jsem se tím netajil, spíše naopak. Byl jsem tím zajímavý. Vystudoval jsem průmyslovou školu v Hořicích a přemýšlel jsem 
i o vysoké škole, ale tu už jsem, kvůli časovému vytížení nerealizoval. Také jsem se začal zajímat o ženy. Před sedmi lety jsem se oženil 
a máme s manželkou šestiletého syna. Snažím se život pořádně prožít.

Je něco, co byste chtěl vzkázat lidem, kteří mají podobný problém, jako jste měl vy?
Já vím, že se to dá léčit, 
že to jde a je to vysvobození. Jde o to, donutit se a léčení musíte věřit. Sám jsem tam šel s hrozným strachem, co se bude dít, ale nakonec to je jako hra. Oni vám ten mozek jakoby vyperou, ale stojí to za to. Všechny ty stresové situace vám nasimulují a naučí je zvládat. Jen se nebát.

JAROSLAV DRAHOŠ

Autor: Redakce

29.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jaroslav Faltýnek a Andrej Babiš
46

ANO nevyhrálo na Brodsku jen v necelé desítce obcí

I sociální demokraté sledovali výsledky voleb společně.
18

Hodnocení voleb: Zklamání i naděje politiků

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Vysočina - Strana TOP 09 se do poslanecké sněmovny dostala takříkajíc s odřenýma ušima.

AKTUALIZOVÁNO

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

Vysočina - Volby do Poslanecké sněmovny ČR skončily. Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO.

ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Vysočina – Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO. Hlas hnutí ANO dalo 28,63 procent vysočinských voličů. Pro ANO jde o výrazné zlepšení oproti minulým volbám v roce 2013, kdy pro tuto stranu v kraji hlasovalo 15,89 procent voličů.

Reakce ODS: Otázka je, kam bude republika směřovat

Vysočina - S potěšení sledoval v Modrém domě v Jihlavě výsledky voleb do Poslanecké sněmovny volební štáb Občanské demokratické strany.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení