Teploměry už několik dní ukazují třicet nad nulou. Slunce rozpaluje ulice doběla, kdo může, raději nevychází ze stínu. Přesto však existuje místo, kde i v těchto dnech přijde teplé oblečení vhod. „Teď vcházíme do naší největší mrazírny,“ popisuje Rostislav Štveráček.

Ten už řadu let pracuje v třebíčské firmě Tipafrost vyrábějící zmrzlinu. Její mrazicí haly jsou obrovské. A hlavně – není v nich třicet nad nulou, ale třicet pod nulou. Člověk se tak při vstupu do nich připravuje na pořádný šok – a o to větší je překvapení, když zjistí, že ta náhlá změna teploty je vlastně příjemná. V hale je totiž suchý vzduch, mráz za nehty neleze. Zaměstnanci se ale samozřejmě musí před chladem chránit vhodným pracovním oblečením.

Mrazírna je vybavena moderním zařízením na zavážení a vyvážení palet, které jsou uskladněny v pětipatrových regálech jedna vedle druhé. Sami zaměstnanci se do této haly dostanou vždy jen na několik minut, nikdo v ní rozhodně netráví hodiny. I obsluha vysokozdvižného vozíku, který sem naváží palety, je v teple. „Všimněte si, že je celý vozík zakrytovaný. Uvnitř si lze přitopit, obsluha tam proto může klidně být v tričku,“ ukazuje Rostislav Štveráček na zařízení zvané lidově ještěrka.

Celou halou prostupuje monotónní hučení. Pochází z větráků zavěšených pod stropem, zhruba v desetimetrové výšce. Právě ty zde vzduch chladí. Člověk však nepocítí sebemenší závan. Větráky jsou od něj tak daleko a v takové poloze, že proudění vzduchu není vůbec patrné. Takzvanou pocitovou teplotu, o které se v zimním období často mluví ve zprávách o počasí, tedy nic neovlivňuje. Vzduch se přinejmenším do výšky lidské postavy nijak nehýbe, a proto je tu pocit příjemného ochlazení, nikoli třeskutého mrazu. Je to rozdíl oproti supermarketům či kancelářím, kde klimatizaci sice mají nastavenou na mnohem vyšší teplotu, ale kde je proud ledového vzduchu doslova obtěžující.

Oproti tomu deset minut strávených v těchto letních dnech v mrazicí hale je více než příjemných. Zaměstnanci expedice navíc nejdou z plus třiceti do minus třiceti okamžitě. Než se do mrazíren dostanou, čeká je ještě cesta oněmi částmi haly, kde se nemrazí, ale zároveň je tam už chladnější vzduch. A tělo si prý postupem času dokáže na tyto podmínky i zvyknout. „Můžu říct, že se mi vyhýbá nachlazení. To chladné prostředí má vliv na imunitu a jak člověk střídá teploty, je pak asi odolnější,“ zamýšlí se Rostislav Štveráček, kterého jeho práce očividně baví.

Tato slova potvrzuje i jeho kolegyně z firemní prodejny. „Já už jsem dva roky nemarodila,“ hlásí s úsměvem, zatímco zákazníkovi markuje krabici plnou nanuků.

Teplota venku už překonala třicítku a nevypadá to, že se slunce třeba jen schová za nějaký mrak. Ty nanuky se tedy budou hodit. Ne každý se totiž může zchladit v obří mrazírně, odkud byla tato pochoutka přinesena.