VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lidová tvořivost poutníků má i zvláštní českou stopu

Třebíč /SERIÁL/ - Čím blíže k Santiagu, tím častěji jsou sloupky ukazující cestu k cíli zdobeny lidovou tvořivostí či popsány různými vzkazy. Někdy i pro konkrétní osoby, třeba ve stylu „Marie, jen klid, to dojdeš.“ Ona Marie, která asi zůstala kdesi vzadu, si prve zřejmě stěžovala svým přátelům, že už ji bolí nohy, a tak ji napadají hříšné myšlenky, že cestu vzdá.

5.11.2017
SDÍLEJ:

Památka na jakéhosi českého poutníka nedaleko městečka Arzúa.Foto: Deník / Redakce

Bohužel také čím blíže k cíli, tím je menší pravděpodobnost, že na sloupcích uvidíte vzdálenost do cíle. Ač by poutníci měli být zbožní a ctít přikázání „Nepokradeš“, pro mnohé je pouť zřejmě přece jen spíše světskou záležitostí, z níž je třeba si odvézt nějaký originální materiální suvenýr, nikoli duchovní prožitek. A tak bez uzardění vylupují štítky se vzdáleností ke katedrále sv. Jakuba, nic nedbajíc na to, že ostatní poutníci nebudou tušit, kolik kilometrů je ještě čeká.

Ale co, o to přece pravým poutníkům nejde. Proč měřit na metry (cesta do Santiaga je opravdu takto přesně zmapována) jakousi trasu? Vždyť v tomto případě sama cesta je cílem – a i kdybyste na ní byli několik let, nelze počítat kroky, nýbrž veškeré vjemy, které vás obklopují a nabíjejí energií.

Jinde poutníci naopak zanechávají nejrůznější artefakty, čímž de facto srovnávají skóre odcizených (kilo)metrovníků. Na cestě mnohokrát spatříte vzkazy nejen v psané podobě, ale třeba i ve formě samolepek umístěných na rubovou stranu dopravních značek. V tomto případě našince potěší nálepka s hřejivými českými slovy „Zde je položena nástraha proti hlodavcům. POZOR, NEDOTÝKATI SE!“, která jsou doplněna obrázkem lebky se sympatickým potkanem v pozadí.

Přiznám se, že netuším, proč kterýsi z českých poutníků tuto samolepku umístil na značku kdesi před Arzúou. Avšak v záplavě španělských a anglických textů, jež jsem cestou minul, se na pomyslném žebříčku, který jsem si v tomto ohledu vedl, umístila na prvním místě.

Co teď asi dělá člen platinového programu?

Zcela nejvyšší ligou v této disciplíně jsou spontánně vytvářené milníky, které mnohdy spíše připomínají jakási pohanská obětiště. Je ale fakt, že se jedná o pohanská obětiště často vycházející z křesťanských základů – kráčíme přece jen po cestě, která vznikla s náboženským účelem. Kolikrát minete místo, kde kdosi vytvořil jednoduchý kříž. A lidé kříž postupně začali zdobit, zanechávali zde další a další drobnosti, až se postupně přetvořil v nezvyklý věšák plný cingrlátek, vlaječek, roztrhaných bot nebo i fotografií.

Byl jsem na cestě teprve pár hodin, když jsem na jeden z takto ozdobených křížů narazil. A jak jsem si jej tak prohlížel, najednou na mě z hromady vzpomínek na stovky poutníků vykoukl i jakýsi průkaz. Byla na něm fotografie vlasatého mladíka a velký nápis „McDonald’s Platinum Program“ doplněný drobným textem, že jde o legitimaci pro kanadské zaměstnance nadnárodního řetězce rychlého občerstvení. S dovětkem, že tento řetězec byl vyhodnocen jako nejlepší zaměstnavatel.

Tehdy jsem si naplno uvědomil, že Camino de Santiago rozhodně není obyčejná túra. Mládenec, který zde ten průkaz zanechal, se zřejmě naplno rozhodl něco dělat se životem. Možná to bylo tak, že uprostřed směny prostě sundal zástěru, kterou vzápětí hodil na hlavu idiotskému šéfovi, a dal vale dosavadní buzeraci v rozpáleném bufetu, kde jak na běžícím pásu připravoval molitanové housky s flákotou masa, aniž by mu práce přinášela uspokojení.

Se vztyčenou hlavou a úsměvem na tváři odešel otevřenými dveřmi, koupil si letenku do Madridu a konečně si uvědomil, že život se má užívat, nikoli přežívat. A když viděl tento zdobený kříž, u něhož mnoho poutníků zanechalo nějakou památku na svůj dosavadní život, symbolicky zde pohřbil svoji někdejší existenci v podobě pracovníka otročícího pro „nejlepšího zaměstnavatele“ a naplno začal žít tu novou.

Častokrát si na tohoto neznámého poutníka vzpomenu a říkám si, co asi dělá. A věřím tomu, že cesta do Santiaga v jeho nitru pořád někde je, a on proto žije mnohem zajímavější život, než když v Torontu či ve Vancouveru nastupoval do letadla a asi ani nevěděl, proč se do té vzdálené Evropy vlastně vydává.

Milan Krčmář

Autor: Redakce

5.11.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zloděj odcizil kolejové spojky, které vážily šestnáct tun

Ilustrační foto.

V domě s pečovatelskou službou zahořely potraviny na sporáku

Hromadná nehoda na D1 ještě v sobotu zaměstnávala hasiče

Slavníč – Hromadná havárie na 99. kilometru D1, k níž došlo v první polovině uplynulého týdne, ještě v sobotu 20. ledna zaměstnávala hasiče ze stanice v Havlíčkově Brodě.

Husa bez provázku a výcvik lavinových psů: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 18. a 19. ledna 2018.

Útulky ve švech nepraskají, větší nápor se čeká až odrostou štěňata

Vysočina – Útulky plné nechtěných štěňat nebo polekaných psů, kteří svým pánům utekli při novoročních oslavách. Takové jsou obecně zažité představy o stavu útulků po Vánocích. Situace je ale zatím klidná. Útulky čekají přírůstky až v únoru nebo v březnu, kdy darovaná štěňátka odrostou.

Herci představí román A taková to byla láska

Havlíčkův Brod – V rámci oblíbeného cyklu scénického čtení LiSTOVáNí se milovníkům příběhů tentokrát představí román francouzské autorky Anny Gavaldy s názvem A taková to byla láska.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>