Magorovi odhalí památník

K této příležitosti se v jeho rodišti bude konat řada akcí, které připomenou právě Jirousovu osobnost.

„Je to asi rok zpátky, kdy jsme já, Karel Kratochvíl 
a Václav Bareš, přátelé Jirouse, hovořili o pamětní desce, kterou bychom mu chtěli v jeho rodišti odhalit. Nakonec vznikl nápad na uspořádání více akcí," přiblížila Jarmila Neomytková. Ta je vedoucí Občanského sdružení pro rozvoj kulturních tradic Vysočiny v Humpolci. Právě toto sdružení připravilo takzvané Magorovo září, jak se souhrnně kulturní události věnované nedožitým Jirousovým kulatinám nazývají.

Vše začne ve čtvrtek v Městské knihovně v Humpolci, a to autorským čtením a výstavou obrazů dcery básníka – Marty Jirousové – Veselé. „Paní Jirousová – Veselá tu přečte ukázky ze své vlastní tvorby, a jelikož se věnuje i výtvarné činnosti, bude následovat vernisáž výstavy jejích obrazů. Ty budou v našem literárním klubu k vidění do konce září," zmínila vedoucí humpolecké knihovny Ludmila Trnková. Dodala, že autorské čtení začne v sedmnáct hodin.

V pondělí 15. září se bude 
v rámci Magorova září
v humpoleckém kině od dvaceti hodin promítat dokument Františka Čuňase Stárka s názvem Vzpomínka na Magora.

O týden později, tedy 
v pondělí 22. září, se v kostele svatého Mikuláše v Humpolci uskuteční bohoslužba za Ivana Martina Jirouse. Mši svatou bude sloužit Ladislav Heryán. Její začátek je naplánován na osmnáctou hodinu.

Ve stejný den se od dvaceti hodin v tamním kině budou promítat dva dokumenty České televize a režiséra Břetislava Rychlíka – Největší Čech je Magor a Hlavně, aby radost nezmizela. „Na to se osobně moc těším, protože toto promítání přijede uvést sám Břetislav Rychlík," doplnila Neomytková.

V sobotu 27. září dosáhne Magorovo září svého vrcholu, a to při odhalení památníku Jirousovi v parku v humpolecké Jihlavské ulici. Návrh tohoto památníku v podobě pamětní desky vypracoval akademický sochař Jan Zoubek. Deska bude bronzová o rozměrech 70 x 45 centimetrů.

O hodinu později se v tamním Tolerančním kostele na Zichpili bude konat koncert Pepy Klíče s názvem Requiem za Magora. Návštěvníci tu budou moci zhlédnout i výstavu fotografií Ondřeje Němce nazvanou Od Jirouse po Magora.

Starosta Humpolce Jiří Kučera uvedl, že se svou účastí na slavnostním odhalení památníku počítá. „Jirouse jsem znal osobně a můj postoj k němu je všeobecně známý. Ač je vnímán jako kontroverzní osobnost, myslím si, že jeho přínos české literatuře je nezanedbatelný," vyjádřil svůj názor Kučera. Ten dále zmínil, že ve své knihovně některá z Jirousových děl má, například Magorovy labutí písně. „Zakládám si i texty o něm, které vyšly. Také jsem se zúčastnil předpremiéry filmu Rok bez Magora v Praze, a poté i jeho premiéry v Humpolci," prozradil starosta.

Labutí písně

Zmíněné Magorovy labutí písně se při vyslovení jména Jirous či přezdívky Magor vybaví také Zuzaně Losertové z Humpolce. „O Jirousovi jsem poprvé slyšela ve škole při hodině literatury a jeho poezie mi přišla velmi zvláštní. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala, jen jsem slyšela, že měl problémy s alkoholem. Myslím si ale, že si pamětní desku ve svém rodišti zaslouží, protože se jistě najdou i tací, kteří jeho poezii obdivují," řekla Losertová.

Ludmila Trnková doplnila, že Jirousova díla si čtenáři humpolecké knihovny půjčují. Zejména se prý jedná o mladší generaci. „Velký zájem je o jeho pohádky," doplnila Trnková a dodala, že Jirous tamní knihovnu navštívil dvakrát v rámci autorského čtení. „Obě akce se velice zdařily a byl o ně velký zájem," zavzpomínala Trnková.

I Jarmila Neomytková na závěr na svého přítele Jirouse zavzpomínala. „Seznámili jsme se v době, kdy oni jako kluci z gymnázia a my jako holky ze zdravotní školy jsme se setkávali na tehdejších akademiích, kde se prezentovaly školy. Mezi námi vzniklo velké přátelství, z něhož se později vyvinula studentská láska. Jirous pak ale odjel do Prahy a život šel dál," vyprávěla Neomytková. Ta na otázku, jak si Jirouse pamatuje jako člověka, odpověděla: „Byl to jemný, citlivý, laskavý a vzdělaný muž se sloní pamětí. Samozřejmě si řada lidí vybaví jeho excesy, ale kdo ho znal důvěrně, pamatuje si ho jako já," uzavřela Neomytková.