Kajícné doznání nakonec Svobodovi u soudu pomohlo. Přestože mu hrozilo až deset let za mřížemi, vyvázl s dvouletým trestem vězení, podmínečně odloženým na tři a  půl roku. „Není obvyklé, aby se pachatelé nejzávažnějších zločinů chodili sami přihlásit na policii," konstatoval uznale na adresu Miroslava Svobody soudce Zdeněk Chalupa, který mladíkovi uložil výchovný trest.

Nikdo se neodvolal

Rozsudek je pravomocný, protože Svoboda i státní zástupce se vzdali práva na odvolání. „Lituji toho a už bych to nikdy neudělal. Udělal jsem to kvůli dluhům, které jsem měl u banky a nezvládal jsem je. Teď pracuji v Německu jako kuchař a vydělávám kolem pětadvaceti tisíc korun. Pracuji šest dní v týdnu od rána do večera. Dluhy chci splatit, koupit si auto a začít normálně žít," řekl soudci Chalupovi Miroslav Svoboda.

Soudce ale poukázal na to, že si loupež dopředu promyslel. Podle obžaloby nejprve v herně Seven v Komenského ulici v Jihlavě hrál na automatech, kde prohrál poslední peníze. V herně byl tehdy sám, proto si ho muž za barem pamatoval. Svoboda se do herny vrátil hodinu po půlnoci. Zamaskoval se kšiltovkou, šátkem přes obličej a  doma si vzal největší nůž, který našel.

Peníze si neodnesl

„Chvilku jsem stál venku před hernou. Nikdo kolem nebyl, ani taxikáři, tak jsem se odhodlal to udělat," popisoval u soudu Svoboda. Když přišel do herny a vykřikl na muže za barem, že chce peníze, mířil mu přitom nožem na hrudník.

Jenže místo peněz se Svoboda dočkal nečekané reakce přepadeného. Vietnamec začal vykřikovat: „Co, co, co," a  bušil přitom rukama do barového pultu. Svoboda se lekl a z herny utekl. Vietnamec za ním vyběhl na ulici a zavolal policii.

Svoboda měl na útěku odhazovat věci, což před soudem popřel. Další den pak přepadený Vietnamec lupiče poznal na ulici a vrhl se na něj. Svoboda utekl, ale dobře věděl, že jeho dopadení je otázkou hodin, tak se šel sám udat. Svoboda byl už jednou podmínečně odsouzen za krádež.