V kulturním centru Bažantnice bylo k vidění několik desítek trofejí, převážně srnčí zvěře. Nechyběly ale ani shozy jelenů, daňků nebo vypreparované ukázky muflonů. „Hodnotí se na nich různé zvláštnosti, hlavně se ale posuzují podle mezinárodních kritérií. U srnců tady máme několik takzvaných bronzových trofejí, což už je slušné," poznamenal předseda Okresního mysliveckého spolku v Třebíči Vladimír Homolka.

Nejvíce v neděli

Zatímco v pátek se přehlídka slavnostně otevřela v kruhu myslivců, zástupců měst a odborů životního prostředí mětských úřadů, v sobotu a v neděli ji mohla navštívit i veřejnost. Lidé dorazili hlavně v neděli v počtu několika stovek.

Myslivci si pro ně připravili opravdu pestrý program, a to nejen na Bažantnici. Včera ráno se v bazilice sv. Prokopa uskutečnila takzvaná svatohubertská mše. „Je na nás, abychom si vážili nejen jeden druhého, ale také všeho, co Bůh stvořil, tedy i celé přírody. To je alfa a omega naší víry," řekl farář Jakub Holík při promluvě ve zcela zaplněné bazilice.

Myslivci do ní nepřišli sami. Přinesli s sebou divoké prase, které se jim podařilo před slavností ulovit nedaleko Želetavy.
Nejen oslavy na Bažantnici, ale také v bazilice se nesly ve slavnostní atmosféře, ne však ponuré. „Během mše zpíval sbor z Želetavy, doprovázeli ho Lukovští trubači," řekl předseda kulturní komise třebíčského OMS Antonín Měrka.

Výška, chrup, oči, barva

Zatímco mše v bazilice pomalu končila, u Bažantnice už bylo velmi živo. Sjely se tam desítky majitelů mladých loveckých psů, kteří je přivedli k prvním zkouškám, takzvanému jarnímu svodu, který by měl každý ohař, foxteriér a další pes jakékoli rasy před započetím své lovecké praxe absolvovat. „Hodnotí se výška, správnost chrupu, barva srsti nebo oči. Pokud bude vše v pořádku, může pejsek přistoupit k dalším zkouškám. Po jejich absolvování už bude specialistou na norování, vodní práce nebo třeba dohledávání poraněné zvěře. Každé plemeno se hodí na něco jiného," vysvětlil předseda kynologické komise Okresního mysliveckého spolku v Třebíči Zdeněk Veleba.

Jemu samotnému už prošlo pod rukama mnoho loveckých psů. Zkušený chovatel tentokrát na jarní svod přivedl nadějného německého krátkosrstého ohaře z vlastního chovu. „Zatím se jeví dobře, jaký ale bude v práci, ukáže až čas. Genetika není všechno, u člověka taky není nikde psáno, že rodičům inženýrům se narodí inženýr," usmál se.

U Bažantnice a v areálu blízké střelnice se nakonec sešlo pětašedesát psů. Mezi nimi malá, střední i velká plemena. Zdeněk Veleba si to nemohl vynachválit. „Oproti jiným rokům je tady psů hodně, takže musíme být spokojeni, tím spíš, že skladba plemen je různorodá. Na každou práci, kterou myslivci potřebují, je tak ve většině honiteb dostatek lovecky upotřebitelných psů. Když to srovnám s předešlými jarními svody, tak je tady o poznání víc větších plemen. Dříve převažovala spíše malá," podotkl předseda třebíčských mysliveckých kynologů.