Jako například o těchto uplynulých krajských a senátních volbách na Vysočině. „Zajeďte si za místostarostou, nemůže chodit, je na vozíku. Měl komplikovanou zlomeninu. Určitě za ním přijdou s urnou. Bude to zajímavé,“ dal mi tip na „prima“ reportáž novoměstský starosta Michal Šmarda.

Nabídka vypadala lákavě, a tak jsem neváhala a zavolala místostarostovi Stanislavu Markovi. Ten byl až podezřele vstřícný. „Klidně dojeďte. Ale budete mě muset k volbám odvézt,“ oznámil mi. No, auto mám, říkala jsem si, tak to snad nějak zvládneme.

Přijela jsem za ním na udanou adresu. Na ceduli objektu stálo: Pěstitelská pálenice Hlinné. No jo, vždyť on má pálenici, docvaklo mi. Vzala jsem telefon a zavolala mu, že jsem na místě. „Tak počkejte, za chvilku jsem tam,“ řekl a zavěsil.

Po pár minutách čekání se otevřely dveře a v nich se objevil invalidní vozík. Pomalu se posouval směrem ke mně. Místostarosta, který stál o berlích za ním, ho opatrně postrkoval. „Musíte mě tam odvézt. A pak zase zpátky,“ oznámil mi. „Jo a už nejsem docent, ale nadcent. Vážím přes metrák,“ dodal.

Zalapala jsem po dechu. Ale co naplat. Pan místostarosta chce volit a já potřebuji fotky. Tak fajn, řekla jsem si, usadila ho na vozík, vrazila mu berle do ruky a jelo se.

Cesta k volební místnosti byla celkem dobrá. Řízení podivného vozidla jsem ovládla poměrně rychle. Před budovou s volební místností jsme zastavili a pan místostarosta o berlích vypajdal po schodech nahoru. Udělali jsme pár fotek, natočili krátké video a hurá zpátky k pálenici.

Ale ouha. Až teď mi bylo jasné, proč mi pan místostarosta říkal, že je nadcent. Cesta byla teď do kopce, a tak postrkování invalidního vozíku, i když to nebylo daleko, byla dost náročná záležitost. Pot se ze mě jen lil, ale svého slibu jsem dostála. Já měla svou reportáž, on dovoz a odvoz.

Novinařina je, ač se to možná nezdá, práce opravdu fyzicky náročná.