Rukama jí prošlo už hodně žáků, učí déle než třicet let. Před gymnáziem působila také na Základní škole TGM Třebíč. „Na cenu Učitele Vysočiny mě navrhlo vedení gymnázia. Prý jsem teď byla oceněná za celoživotní práci,“ podotýká učitelka, která neskrývá, že ji práce stále baví.

A to i přesto, že se musí stále vzdělávat, protože fyzika kráčí rychle dopředu. „Pořád sleduji, co se děje nového. Vývoj je velmi rychlý. Třeba nedávno proběhla změna v definici kilogramu. I to jsou věci, které člověk musí vést v patrnosti,“ zamýšlí se Prokešová.

Nákladní auto narazilo do sloupu elektrického vedení.
Auto v Jinošově srazilo elektrické vedení, zůstalo pod proudem. Lidé hazardovali

Prokešová absolvovala i týdenní stáž v mece všech fyziků, švýcarském CERNu. „Stáž organizoval kraj, z naší školy jsme byly tři účastnice. Jednalo se o učitelský týden, jehož účelem bylo přenesení výsledků výzkumu z CERNu do školského prostředí. Bylo to v roce 2008, těsně před spuštěním velkého hadronového urychlovače. Díky tomu jsme se mohli podívat i do jeho tunelu nebo do prostoru detektoru ATLAS (v roce 2012 se právě díky tomuto zařízení potvrdila existence Higgsova bosonu, tedy tzv. božské částice, bez níž by náš svět nemohl existovat – pozn. autora). Byli jsme třeba i v laboratoři na výrobu antihmoty,“ vypráví fyzikářka.

Ludmila Prokešová je mezi svými studenty oblíbená. Mnozí z nich kráčejí v jejích stopách. „Jeden z nich později studoval fyzikální vědy v Cambridge. Jiní mí žáci se stali jadernými fyziky a pracují třeba právě v CERNu. A nedávno mě navštívil student, který teď končí fakultu jaderného inženýrství a dělá částicovou fyziku. Na tomto oboru jsou tři studenti z naší školy, to mě těší,“ míní učitelka.

Skutečnost, že častěji mluví o fyzice než o matematice, má svůj důvod. „Je jasné, že si fyzika nepomůže bez matematiky. Ale zajímavější je učit fyziku. Ta je totiž o všem. Najdete tam cokoli. Jakýkoli jev můžete začít pitvat až do základů a skončíte u fyziky,“ přemýšlí Prokešová.