Již o několik měsíců později však zasedl ve zdravotní komisi krajské rady, která měla mimo jiné připravit převzetí okresních nemocnic od státu či definovat základní pravidla pro poskytování zdravotní péče na Vysočině. Za další tři roky se, už jako zastupitel, stal předsedou zdravotní komise; v letech 2008 a 2012 jej pak přízeň voličů vynesla dokonce do pozice hejtmana.

„V době vzniku kraje jsem s politikou měl společné jen to, že jsem byl řadovým členem zastupitelstva v Pelhřimově. Byl jsem ale osloven, zda bych se nechtěl podílet na formování krajské zdravotnické koncepce. Krajský úřad teprve vznikal a vše bylo hektické. Nebylo například ani dost informací o poskytování zdravotní péče vzhledem ke struktuře a počtům obyvatel nového kraje. Krajské struktury a jejich nemocnice byly v původních krajích formovány odlišně i v souvislosti s privatizací ambulancí, byly rozdíly mezi zdravotní a sociální péčí," vzpomíná nyní s odstupem hejtman a také poslanec dolní komory parlamentu Jiří Běhounek.

Jak se stane z lékaře politik?
V mém případě to bylo vlastně náhodou a díky zdravotnictví. Do zdravotní komise mě přivedl současný náměstek Vladimír Novotný, ale znal jsem se například i s někdejším radním pro zdravotnictví Pavlem Hájkem. A když se chystala další volba v roce 2008, tak už jsem měl tu čest být čtyři roky zastupitelem a byl jsem osloven, zda bych nevedl kandidátku sociální demokracie. Nabídku jsem přijal a volby jsme vyhráli. Bylo to naprosto extrémní a nečekané. Sociální demokraté vyhráli ve všech krajích, my jsme získali v pětačtyřicetičlenném zastupitelstvu jednadvacet mandátů. Všichni ostatní byli hodně překvapeni. Tenkrát se ukázalo, že celostátní politika hraje významnou roli i v krajích.

Máte na mysli slib sociální demokracie, že v případě úspěchu v krajských volbách zruší poplatky v nemocnicích?
Poplatky byly hlavním symbolem, ale byla zde i další témata, například privatizace nemocnic. Především se však projevila nejednotnost vládní koalice a neobratnost tehdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. To byl ten okamžik, kdy se ze zdánlivě marginální otázky stalo téma s významným dopadem.

Poplatky jsou tedy špatné?
Já jsem vždy říkal, že si za určitých okolností dovedu představit sofistikovanou diskusi o spoluúčasti pacientů. Ale tyto peníze neměly být nikdy příjmem zdravotnických zařízení, ale příjmem systému. To tyto poplatky zdiskreditovalo. Lidé často platili, aniž by věděli, co jim bylo za platbu poskytnuto. Nebylo jasno za co dát devadesát korun, za co třicet. Jiná věc jsou příspěvky na stravu nebo provozní náklady nemocnic. O tom by bylo možné diskutovat. Ale poplatky, tak jak byly nastaveny technicky i argumentačně, šťastné nebyly, a nebylo možné je obhájit.

Jak jste vnímal atmosféru na hejtmanství v době, kdy jste byl členem tábora opozice?
Myslím, že jsme naši pozici vnímali asi stejně, jako dnes třeba občanští demokraté. Bylo nás málo, vládnoucí garnitura nás mohla přehlasovat, my jsme hledali možnosti, jak upozornit na problémy, které jsme považovali za podstatné. Myslím ale, že to nebylo tak vyhraněné, jako dnes. To je ale bohužel dáno atmosférou ve společnosti, která je nyní mnohem konfrontačnější.

Jaké jste měli osobní vztahy se zesnulým prvním hejtmanem kraje Františkem Dohnalem a jeho nástupcem Milošem Vystrčilem?
Respektuji například roli prezidenta a respektuji i postavení hejtmana. Jako hejtmany je oba hodnotím kladně, oba působili jako svorník než jako zdroj nestability. S Františkem Dohnalem jsme absolvovali řadu společných akcí a naše osobní vztahy byly vždy korektní. Obdobné je to i s Milošem Vystrčilem. Jistě, na mnohé věci máme odlišný názor, ale myslím, že se respektujeme a jsme schopni spolupracovat. Důkazem může být i to, že jsme se všichni tři zúčastnili nejen předání prestižní ceny Český zavináč, kterou byl Kraj Vysočina oceněn za dlouhodobou práci na poli elektronizace veřejné správy, ale i dalších akcí.

V informačních technologiích platila Vysočina za region, který udával trendy. Je to tak stále?
Ano, a nejen v tomto oboru. V mnoha směrech jsme bez nadsázky mezi lídry a často ponoukáme k aktivitě ministerstva, kterým to jde doslova jako psovi pastva. Co se týče elektronizace veřejné správy, svědčí o významu Vysočiny třeba to, že jsme se nedávno stali za celou republiku garantem v projektu evropského systému výměny zdravotnické dokumentace. Česko ve zdravotnické informatice pokulhává, a tak byl pověřen Kraj Vysočina. Vychází to z toho, že jsme už měli vypracovaný systém výměny dokumentace mezi nemocnicemi a záchrankou, který již využívá i řada dalších krajů. Nyní tedy vzniklo takové zvláštní konsorcium složené z jihlavské nemocnice, krajské záchranné služby, Kraje Vysočina a Ministerstva zdravotnictví, které má za úkol zajistit českou účast v tomto systému. To, že naši lidé jezdili do Bruselu vyjednávat za celou zemi, mluví, myslím, za všechno.

O tehdejším Jihlavském kraji, který vznikl spojením okresů ze tří krajů na obou stranách historické zemské hranice, se zpočátku říkalo, že je účelový slepenec. Je to životaschopný slepenec?
Kraj vznikl politickým rozhodnutím, a to bylo ošemetné. Třeba v minulém století se měnilo státoprávní uspořádání sedmkrát, zejména ze začátku byly velké obavy z různých odstředivých tendencí. Vysočina ale měla to štěstí, že si musela své místo na slunci vybojovat, a prokázala svou životaschopnost. Za to je třeba poděkovat všem obyvatelům. V mnoha směrech jsme na úplné špičce v zemi. Není to jen v informačních technologiích, ale třeba v organizaci zdravotnictví, v sociálních službách, v paliativní péči, v dopravě. To, že jsme museli pracovat a všechno si vybojovat, se ukazuje být jako výhoda. Je to vidět i na ekonomice, například v podílu na hrubém domácím produktu jsme se posunuli z devátého na sedmé místo. Základem všeho jsou ale obyvatelé. Ti tvoří kraj, hejtman je jen symbol.

Jak to bylo se štěstím na politickou reprezentaci?
Určitě bylo dobré, že se zde ve všech volebních obdobích sešli lidi, kteří chtěli kraj někam posunout, chtěli pracovat, a ne rozvrtávat. Jsem přesvědčen, že to platí stále. Pro opozici je to těžké, ale to, že jsme mandát obhájili také v uplynulých volbách, prokázalo, že lidé ocenili naši práci. Za šestnáct roků se zde udělalo hodně práce a každé období mělo svá úskalí. Nyní jsme ve fázi už stabilizovaného kraje a naším hlavním úkolem je podpora rozvoje kraje tak, aby se zde lidem žilo co nejlépe.

Vysočina je i po šestnácti letech takzvaným neplnohodnotným krajem bez některých institucí. Proč tomu tak je?
Model čtrnácti krajů se bohužel nepodařilo dokončit tak, jak byl naplánován. V krajích měly být soudy, prokuratury a další instituce, ale tyto agendy se už přesunout nepodařilo. Naopak, jak to bohužel bývá, cítím snahu mnohé agendy opět centralizovat a převádět na ministerstva, která bobtnají a jsou nepružná. Bylo řečeno, že výkonné kompetence budou na krajích a ministerstva budou řešit vize a koncepce. To se bohužel nepodařilo a mě osobně to velice mrzí. Změnit tyto struktury se podařilo pouze u policie, ale další instituce způsob práce měnit nechtějí. Já například opakovaně jednám o tom, aby bylo na jihlavské pobočce brněnského krajského soudu víc soudců, ale zatím se to nedaří.

Co by se muselo stát, aby se reforma veřejné správy uskutečnila tak, jak byla naplánovaná?
Myslím, že by už nyní bylo nutné začít z gruntu s diskusí o tom, jak to udělat. Myšlenky, které byly připraveny koncem devadesátých let, by už asi nebyly použitelné. Tehdy se dost zaměňovala přání se skutečností. Přání bylo převést nemocnice krajům, ale dostali jsme je s dluhy. Stejně tak si stát významně pomohl třeba tím, když na kraje převedl rozbité silnice. Spíš než převody institucí a kompetencí dnes vidím cestu v elektronických službách. Pokud by elektronická podání a způsoby komunikace fungovaly, tak jak by měly, pak by lidé mohli podstatnou část vyřídit z domova a mnohé agendy by vůbec nemusely fungovat ani na úrovni kraje, ani na úrovni státu. Bohužel se ale bojím, že nebude vůle snižovat počty úředníků a žádné velké zjednodušení nás nečeká.

Na Vysočině se hejtmanství vytrvale zasazuje o šíření vysokorychlostního internetu. Není to ale spíš role soukromých firem?
Je naprosto jasné, že Vysočina kvalitní propojení potřebuje. My vidíme naši roli v nabídce možností vytvoření páteřních sítí na krajských pozemcích a kolem krajských silnic firmám. Jenže se zde střetávají zájmy různých skupin a místo toho, aby stát jednoznačně řekl, jak mají takové sítě vypadat, tak se dohaduje vláda s ministerstvy a nic se neděje.

Co hlavního se změnilo na hejtmanství v roce 2008, když od pravicové koalice převzala vládu sociální demokracie?
Nemám ve zvyku měnit překotně něco, co funguje. Co se týče organizace krajského úřadu, jsme tedy mnoho zásadních změn neudělali. Snažil jsem se vždy o to, aby spolu lidé z jednotlivých odborů spolupracovali. To je ve veřejné správě často velký problém, ale náš úřad je na tom v hodnocení vztahu k obyvatelům velmi dobře. V poslední době se také víc snažíme o lepší možnosti elektronické komunikace lidí s úřady nebo třeba organizujeme společná výběrová řízení.

Změnil se ale i způsob vládnutí. Většinová koalice je už osmým rokem vystřídána menšinovou vládou sociální demokracie s podporou komunistů…
Opozičními zastupiteli nám je tento způsob často vyčítán. Já obvykle odpovídám, že jsem se to naučil od nich. V roce 2004 jsme sice byli vyjednávat o koalici, ale nestačili jsme ani vypít kávu. O čtyři roky později jsme nabídli všem velkou koalici, jednání však ztroskotala na neúměrných požadavcích pravice, a nebyla jiná cesta ke stabilitě, než vyjednání podpory od komunistů. Ukázalo se, že to byla správná cesta, z našeho pohledu jsou tyto výsledky efektivní a jednoznačné.

Opozice vám ale vyčítá, že výsledky rozhodování v jednobarevné vládě jsou méně kvalitní z toho důvodu, že svá rozhodnutí nemusíte zdůvodňovat…
To jsou klasická účelová vyjádření. Já jsem naopak přesvědčen, že linie něco udělat a něčeho dosáhnout je přímější, protože se obvykle obejdeme bez rádoby odborných politicky zabarvených argumentů. Když je na programu zastupitelstva cokoli skutečně zásadního, svolám předsedy zastupitelských klubů a snažíme se vše projednat dopředu. Já se nikdy žádné diskusi nebráním, a pokud někdo přijde s konkrétními návrhy, lze o nich mluvit. Nyní je to ale tak, že jsme kritizováni za marginální věci, například za zřízení placených míst pro tři komunisty. Toto je ale model, který vyplynul z výsledků voleb, a jsem přesvědčen, že se voličům bohatě vyplatí. V objemu rozpočtu jde o zanedbatelné náklady, za které jsme pro celý kraj získali jistotu stability a záruku výsledků na celé volební období. V tomto mám v politice možná výhodu, že jsem ze zdravotnictví zvyklý klást důraz na hmatatelný konečný výsledek a také na jasnou odpovědnost za něj.

Vaše politická kariéra se ale na hejtmanství nezastavila a v mimořádných volbách jste před třemi roky získal i mandát poslance. Jak to všechno může jeden člověk stihnout?
Když si vše dostatečně pečlivě naplánujete a máte k tomu lidi, tak to jde překvapivě dobře. Navíc je to nesmírně efektivní a výhodné. Jako poslanec se mnohem snáz potkám s premiérem, s ministry a dalšími důležitými lidmi. To je důležité a prospěšné.

Sociální demokracie se však po volbách snažila přimět hejtmany, aby své mandáty ve Sněmovně položili. Proč jste tak neučinil vy?
Byl jsem vyzván k vedení kandidátky a po volbách jsem jasně říkal, že si nechám obě funkce. Vůči voličům by nebylo férové, kdybych se pak zachoval jinak. Jako poslanec mluvím s ministry, jako hejtman řeším příspěvky na dopravu, zdravotnictví, školství, opravy silnic, jednáme i za asociaci krajů. Opravdu se potvrdilo, že být ve sněmovně je pro uplatnění vlivu regionů na celostátní úrovni praktické a prospěšné všem.

V barvách sociální demokracie jste už dosáhl velkých politických úspěchů, byť jste stále bezpartijní. Netlačí na vás stranický aparát, abyste se zařadil do jednoho šiku?
Já sám jsem se nikdy na žádnou kandidátku netlačil a přemýšlel jsem o tom vždy až ve chvíli, kdy jsem byl osloven. Při prvních volbách byla domluva, že členství není podmínkou, a já věřím, že politiku ČSSD prosazuji odpovědně. Myslím, že stranická příslušnost nemá přímou souvislost s výsledky a kvalitou práce. V mém případě je členství v sociální demokracii otevřenou záležitostí.

Hejtmanem jste už osmým rokem. Jak to změnilo váš profesní a rodinný život?
Nebylo to tak zlé. Už jsem byl starší pán, děti byly dospělé, jsem zvyklý pracovat, takže jsem se změny nebál. Ortopedické oddělení pelhřimovské nemocnice jsem vedl přes sedmadvacet let a rodina si za tu dobu zvykla, že je to hodně časově náročné. Základem úspěchu je moje paní a je obdivuhodné, že mě vydržela být celou dobu oporou a vydržela i zlostné útoky lidí. Práce v nemocnici jsem se ale nevzdal, chodím do služeb, a pokud bych na hejtmanství skončil, mám se kam vrátit.

Budete se na podzim opět ucházet o místo v zastupitelstvu kraje?
Dal jsem najevo, že jsem připraven kandidátku ještě jednou vést. To, zda a na jakém místě budu kandidovat, ale nyní závisí na hlasování členů sociální demokracie. Myslím však, že nikdo nemůže zpochybnit, že Vysočina dosáhla velmi dobrých výsledků. Ale to není jen zásluha moje nebo rady. Naše zásluha je, že v tom nebráníme, že se snažíme vytvářet podmínky pro rozvoj, komunikovat se státními institucemi, s podnikateli, s organizacemi. Vysočina má hlavní bohatství v lidech. Na politicích je, aby jim odstraňovali překážky, umožnili práci a vytvářeli podmínky pro lepší život.