Kvůli demografickému stárnutí společnosti bude role poskytovatelů sociálních služeb stále významnější a klíčovou se stane jejich podpora nejen ve financování, ale i v odborném vzdělávání. Právě dostatek kvalitních zaměstnanců, zejména ošetřovatelů, by v charitním domově v Moravci, a nejen v něm, podle jeho ředitelky Petry Řezáčové velmi ocenili.

Charitní domov Moravec poskytuje svým klientům zdravotní, sociální a duchovní péči. Pomáhá tedy lidem. Jakou pomoc byste naopak ocenili od společnosti vy, abyste mohli pracovat ještě lépe?
Abychom mohli garantovat kvalitu našich sociálních služeb, jsme velmi závislí především na kvalitě a počtu zaměstnanců. Tedy to hlavní, co od společnosti očekávám, je dostatek kvalifikovaného personálu, který bude finančně i společensky doceněný.

Je pro vás problém ho kvůli nízké nezaměstnanosti sehnat?
Ano. Po celé republice se poptávají stovky ošetřovatelů, ale stejně jako v případě zdravotních sester je jich zoufalý nedostatek. Sehnat ošetřovatelku nebo ošetřovatele je dnes obrovský problém a já osobně už ho nespatřuji ani tak ve výši mzdy, která se v posledních měsících oproti minulosti zvýšila až o několik desítek procent. Potíž je v tom, že práci v sociální oblasti chce vykonávat pouze malé množství lidí. Ještě před třemi lety nebylo obtížné sehnat nového pracovníka do týdne, dnes je to ale naprosto nereálné. Odliv pracovníků sociálních služeb do jiných odvětví se ovšem zdaleka netýká jen České republiky. Pokud se podíváte po volných pracovních místech členských států Evropské unie, tak poptávka je především po zdravotních sestrách, lékařích a kvalifikovaných ošetřovatelích.

Je to i tím, že ošetřovatelství je spíše poslání než práce?
Ano a jsem velice vděčná, že mohu být součástí organizace, kde je lidskost a pomoc na prvním místě. Velice si vážím každého zaměstnance, především v přímé péči, kterou zajišťují všeobecné a rehabilitační sestry, ošetřovatelé a sociální pracovníci. Tato fyzicky i psychicky velmi náročná povolání jsou opravdu spíše posláním a musí se vykonávat srdcem.

O koho pečujete v Moravci?
V našem domově pečujeme o 83 klientů, jejichž průměrný věk je 83,7 let. Naprostá většina se pohybuje na vozíčku nebo s chodítkem a je převážně, nebo úplně závislá na péči druhé osoby. O seniory se stará tým odborníků a proškolených pracovníků různých profesí, například sociální pracovníci, všeobecné sestry, rehabilitační sestry, pracovníci v sociálních službách, pečovatelé, lékaři, nutriční terapeut nebo kněží. Ti všichni úzce spolupracují jak mezi sebou, tak i s rodinami klientů. Do domova dochází také dobrovolníci – canisterapeuté a pracovník programu KLAS (klub aktivních seniorů).

Spolupracujete také s nějakou odbornou školou v okolí?
Ano, například před více než čtyřmi roky jsme navázali spolupráci se Střední odbornou školou Nové Město na Moravě – obor Ošetřovatelství. Charitní domov se stal jejím výukovým střediskem.

Jak se vám spolupráce osvědčila?
Ze zkušenosti vím, že pro klienty je přítomnost studentů cenným obohacením všedních dnů. Studentům pak odborná praxe dodává pocit smysluplnosti a samozřejmě je zdrojem nových zkušeností a dovedností.

Budoucí absolventy oboru ošetřovatel by mohlo motivovat nově zavedené jednorázové prospěchové stipendium. Je to podle vás cesta, jak získávat pro tento obor kvalitní personál?
Motivační stipendium pro žáky a učně, který by podporoval obor s vazbou na tuto oblast, je určitě pěkná myšlenka. Neodhadnu však, zdali je to správná cesta, jak přivést do oboru nové zaměstnance, protože ze své zkušenosti vím, že pracovníky se nedaří najít nejen na trhu práce, ale ani mezi absolventy oborově zaměřených škol. Většinou obor vystudují a jdou pracovat jinam.

To je přinejmenším znepokojující, když víme, že společnost stárne a bez dobrých ošetřovatelů se neobejde.
Jistě. Ošetřovatelé jsou a dle mého názoru i budou vysoce žádaní. Podle předpovědí demografů nejvýraznější změnou příštích let a desetiletí bude nárůst počtu osob seniorského věku. Lze tedy usuzovat, že se bude zvyšovat i počet těch, kteří budou z důvodu svého zhoršeného zdravotního stavu trvale závislí na pomoci své rodiny, nebo institucí poskytujících sociální a zdravotní péči.

Jestliže se hledá kvalitní ošetřovatel, který má zůstat v oboru, byla by na místě opravdu vysoká podpora škol s pečovatelským oborem od kraje i státu, nemám pravdu?
Domnívám se ale, že stát nebo Kraj Vysočina v oblasti školství aktuálně nemá žádný specifický nástroj zaměřený na podporu pracovníků v sociálních službách či motivaci žáků ke vzdělávání se v těchto oborech. A co vím, tak žádné pobídky směrem k absolventům či studentům nejdou ani od sociálních zařízení. Záleží na každém zaměstnavateli v této oblasti, jaké má možnosti v pobídkách a benefitech a jestli je při hledání nových pracovníků využívá. Já jsem každopádně ráda, že se v posledních měsících odchod pracovníků z naší organizace zastavil. Netvrdím, že někteří neodcházejí, ale už to není tak masivní úbytek, jako tomu bylo například před rokem.

Ošetřovatel je tříletý obor a vzdělání je zakončeno výučním listem. Přitom je možné na stejnou pozici přijmout i osobu s absolvovaným kurzem. Komu vy byste osobně dala přednost?
Na první pohled se zdá být odpověď jednoduchá, ale není vše černobílé. Víte, mnohdy nevyhledáváte u zaměstnanců pouze profesionalitu a vysoké pracovní nasazení, ale především lidskost. Každopádně víceleté vzdělávání s přípravou na budoucí povolání by mělo být prosazováno, protože dle mého názoru dodává této profesi prestiž.