Pár slov od královny by mě potěšilo, říká reportér Bohumil Vostal

Od 1. ledna vás veřejnoprávní Česká televize „přesadila“ z Bruselu do Londýna. Už jste se zabydlel?

Jak se s nadsázkou říká, někdy je lepší vyhořet, než se stěhovat. Ale od ČT mám maximální podporu, takže od 1. ledna londýnský štáb, který tvořím já a kameraman Martin Rusek, plně natáčí. Diváci už mohli vidět reportáže o dopadu brexitu na české truhláře, nekrology československých letců RAF v Anglii - generálů Schwarze a Liškutína, kteří bojovali proti nacistům a pak  sami utíkali před únorovým komunistickým pučem. Ale taky třeba o chystaném irském referendu o zrušení ústavního zákazu potratů či o obavách z návratu hraničních kontrol mezi Irskou republikou a Severním Irskem, protože Spojené království odejde z celní unie.

Reportáž o truhlářích jsem neviděla. Jak se jich brexit dotkne?

Paradoxně, mnou si ruce. Říkají, že brexit je pro ně požehnáním. Čekají zdražení své práce. Bojí se jen, aby nalákali po brexitu dost českých truhlářů.

Když se vrátím k vašemu přesídlení do Británie - v čem jsou Britové na první pohled jiní než Belgičané? Po čem belgickém se vám stýská?

Brusel je stejně jako Londýn multikulturním městem, kde zní mnoho jazyků, žijí tam tisíce cizinců, takže v té mezinárodní atmosféře kolem mne se nic nemění, naopak, je ještě živější. Logicky, tím, že se Británie těsnou většinou v referendu rozhodla vystoupit z EU, tak Brusel a Londýn je prezentovaný jako černá a bílá. Londýn ovšem nepředstavuje typickou Anglii, Skotsko nebo Severní Irsko, stejně jako Brusel není to samé jako holandsky mluvící Vlámsko nebo valonský venkov. Na stýskání zatím nebyl čas, ale samozřejmě Belgie má spoustu předností - vynikající kuchyni, úžasný kulturní život, vzdělané obyvatelstvo se skromným chováním. A možná se budete divit, ale v Bruselu, který je symbolem byrokracie, jsem zažil míň administrativy než při stěhování do Londýna, kde není vůbec jednoduché si založit bankovní účet, telefonní smlouvu nebo přepsat plyn.

Je na londýnské Downing street něco zvláštního, co se z televizní obrazovky obtížně tlumočí divákům? 

Pokud pomineme, že velký mediální zájem získávají pranice kocoura Larryho z Downing Street 10 (tradiční sídlo britských premiérů – pozn. red.) s kocourem Palmerstonem, co patří ministerstvu zahraničí, tak obtížné je obrazově dokázat, jak velké napětí a vnitřní spory vyvolává brexit mezi konzervativní premiérkou Mayovou a jejími ministry. Každý den jsou toho plné britské noviny. Británie je čtvtým největším trhem pro české exportéry, zpravodajství ČT tak bude v Londýně pečlivě sledovat dopady brexitu na české ekonomické i politicko-bezpečnostní zájmy.

V tomto roce určitě budete reportovat nejméně ze dvou zásadních akcí královské rodiny. Vévodkyni Kate se narodí třetí potomek a princ Harry se ožení. Co vám už teď jako reportérovi nahání větší hrůzu a proč? Předpokládám, že tam budou davy novinářů z celého světa…

Hrůzu mi to nenahání, protože jde o velmi radostné zprávy. Je třeba si ale uvědomit, že z hlediska veřejnoprávního zpravodajství bylo mnohem důležitější referovat o narození budoucího nástupce trůnu prince George, takže třetí potomek nebude žádnou prioritní zprávou. Větší zájem vyvolá svatba prince Harryho, ale opět, nejde o tak důležitou událost, jako byla svatba budoucího nástupce trůnu Williama s vévodkyní Kate. Přesto, čeká se obří mediální zájem, bude tím žít britská společnost, možná ještě víc okolní svět, takže diváci o tyto události rozhodně nepřijdou."

Víte už teď, jaká pravidla pro točení reportáží budete mít?

To vše záleží na dohodě velkých televizních agentur a stanic s královským palácem. Je pravdou, že vždy je třeba vyjednat vstupovací místa, satelitní přenos, je za tím hodně produkční práce, není to tak, že přijedete na hrad Windsor v době svatby a vysílát si můřete odkud chcete. Bezpečnostní opatření budou přísná. Podrobnosti zatím neznáme.

Projevuje se už nějak obchodní šílenství, které bývá kolem důležitých událostí, jež se týkají královny a její rodiny?

Zatím si mnou ruce sázkové kanceláře, výrobci suvenýrů a oblečení, ve kterém se zvlášť snoubenka prince Harryho objevuje. Ale mediální šílenství teprve nastane, Meghan Markleová je Američanka, která se provdává do britské královské rodiny, takže zvlášť americká média budou mít důvod vysílat opravdu ve velkém.

Zdroj: Martin Rusek

Už jste byl u toho, když se v královské rodině narodil malý George. Jak obtížné bylo udržet si místo poblíž porodnice a pak tam vydržet dlouhé hodiny, abyste ve výsledku nezkazil onen okamžik, kdy vévodkyně Kate a princ William vyšli s potomkem před novináře?

Ani nemluvte, jednou jsem se málem nedostal kvůli davu fanoušků na vstupovací místo do Událostí. Naštěstí mě zachránila jedna z produkčních BBC, protože řekla, že jsem její kolega, jinak by policisté zůstali neoblomní a nepustili mne do střežené zóny. Kdyby to nevyšlo, nemohl bych živě oznámit vůbec nic, natož odjezd Williama a Kate z porodnice, což se odehrálo jen pár sekund před živým vstupem.

Královská rodina má roky striktně danou komunikaci s médii. Nedávala rozhovory. Přesto se zdá, že s příchodem Williama a Harryho na scénu se v poslední době vztah s novináři uvolňuje..

Témata jsou předem určená, obvykle pár otázek. Královská rodina je neutrální, nevyjadřuje se k politice. Hlavně se věnuje své charitativní činnosti. O tom s předem vybranými novináři neváhá mluvit.

Se kterou osobností z britského veřejného života zřejmě pro vás bude radost komunikovat? A kdo má pověst bručouna, nepřítele novinářů či prostořekého člověka?

Ještě v Lucemburku se mi stalo, že ministr zahraničí Johnson si vyslechne otázku, ale pak mávne ruko a odejde. Britská premiérka Mayová má také tendenci říkat jen předpřipravená prohlášení, nedá moc na pokřikující novináře a odchází. Oproti českým politikům, kteří jsou z mé mnohaleté zkušenosti převážně vstřícní, to není u těch v Británii tak jednoduché, zvlášť pokud jste redaktor odněkud ze střední Evropy.

Jak jsme žili v Československu: Skupina Swing 73

Koho z Británie byste rád získal na rozhovor a proč?

Pár slov od královny nebo členů královské rodiny by mě jistě potěšilo. Já jsem ale kolikrát mnohem spokojenější, když získám zajímavý rozhovor nebo příběh s úspěšným, slušným, úplně obyčejným člověkem, který na základě svých osobních zkušeností a zážitků popíše danou situaci mnohem líp a důvěryhodněji než ten nejznámější politik nebo celebrita.

Neomezíte se samozřejmě jen na Londýn. Které přesuny budou zřejmě nejsložitější?

Bude nás zajímat situace ve Skotsku, které bylo proti brexitu, stejně jako dění v Severním Irsku, co se týče hranice s Irskem po brexitu, ale taky dění v Irsku. Budeme se snažit přinášet barevné reportáže se zajímavými osobnostmi pro cestovatelský pořad Objektiv a aktuality rozebírát v pořadu zahraniční redakce Horizont. A na ostrovech působí taky řada českých umělců, takže se zaměříme i na ně, zejména pro Události v kultuře. V kufru mi nebude chybět obyčejná novinářská radost z toho, že mohu být u toho.

Zaznamenala jsem zprávy, že jsou Britové po rozhodnutí o brexitu méně snášenliví k cizincům. I k Čechům. Vnímáte to tak?

Britská premiérka prohlašuje, že chce globální Británii, otevřenou celému světu. Občané EU, zvlášť lékaři, sestry, řemeslníci, tedy kvalifikovaní pracovníci, jsou vyzýváni, aby zůstali, že je Británie potřebuje. Samozřejmě, referendum vyvolalo napětí vůči Východoevropanům, v rádiích mluveného slova mnohdy slyšíte argumenty volajících, že 'nekontrolovaná migrace z východu EU mění britská města k nepoznání, zabírá místa ve školách a způsobuje fronty v nemocnicích'. Jsou to pocity, které sdílí řada Britů a jsou to odůvodněné obavy. Londýn je ovšem otevřené město plné cizinců a turistů, zatím jsem naštěstí žádnou takovou poznámku osobně nezaznamenal, ale stát se to může. 

Kdy jste naposledy stihl zajet do rodné Třebíče a nechystáte tu nějakou přednášku?

V Třebíči mám svoji rodinu, takže párkrát za rok se mi na skok podaří přijet, samozřejmě vždy na vánoce.  Přednášky jsem už měl pro studenty gymnázia i v Městské knihovně, všude naprosto skvěle zorganizované. Tím, že dění v zahraničí je často neplánované, jako nešťastné teroristické útoky v Bruselu, Londýně, Paříži nebo přelomové politické události, není pro mě snadné zavazovat se. Ale velice rád si opět popovídám se studenty nebo s kterýmkoliv Třebíčákem, je to moje rodné město a jsem hrdý, že odsud pocházím a dostal jsem tu šanci začínat tam jako elév v novinách.

Radnice chce znát názory Třebíčanů na obchvat, zadala průzkum