Do této situace se Šmardy dostala jeho strana proto, že opustila základní principy. "Jestliže vždycky bojovala za práva zaměstnanců, za práva slabších, za seniory a za rodiny s dětmi, v posledních letech se to vytratilo. Sociální demokracie spolupracovala s autoritářskými subjekty a nakonec i s nacionalisty. Tím sociální demokracie ztratila to, co jí dělalo sociální demokracií,“ nebere si servítky Michal Šmarda.

Můžete být konkrétnější pokud jde o autoritářské subjekty a nacionalisty?

Zcela zjevná spolupráce ČSSD s hnutím jednoho majitele se lidem nelíbila. Andrej Babiš to, že chce jít jiným směrem než sociální demokraté, dal najevo tím, že jako hvězdu své kampaně pozval Viktora Orbána. Jsem přesvědčený o tom, že si skutečný sociální demokrat nemůže přát, aby nám vládl český Viktor Orbán. To žádný sociální demokrat chtít nemůže a bohužel s tímto byla sociální demokracie spojena. Samozřejmě to byla i spolupráce se stranou Svoboda a přímá demokracie, která podporovala tuto vládu. A vláda se jí díky tomu v lecčems přizpůsobovala. To bylo špatně. A vyvrcholilo to tím, že na kandidátkách sociální demokracie se objevili exponenti Dělnické strany sociální spravedlnosti. To je ryze nacionalistická strana, která byla dokonce zakázaná.

Kritizujete kandidátku ČSSD, takže de facto i vlastní stranu.

Kritizoval jsem ji hlavně uvnitř strany. Ale když se poprvé na kandidátce ČSSD objevil kandidát Dělnické strany sociální spravedlnosti, což bylo v krajských volbách vloni, to už jsem se neudržel. A musel jsem to říct i veřejně. Tohle přece musí odmítnout každý slušný člověk, kterému záleží na normální budoucnosti země. Nevím, jestli si každý umí představit, co to vlastně je Dělnická strana sociální spravedlnosti. Je to skutečně extrémistická neonacistická strana. Její členové pochodují v uniformách a nijak se netají tím, ke komu z temné historie se hlásí.

Byl váš hlas ojedinělý nebo se přidávali i další členové ČSSD?

Přidávali se i další lidé, ale bohužel jsme s tímto názorem nezískali většinu ve vedení sociální demokracie. A pro mě to byl jeden z důvodů, proč jsem ve vedení nechtěl pokračovat.

Jak vidíte nyní budoucnost ČSSD?

Musí se od tohohle očistit. Teď ale nemluvím o lidech. Musí se od podobného vábení očistit ideově. V historii levice jako takové se vždycky jednou za čas tohle vábení směrem k nacionalismu a populismu objeví. Sociální demokracie si tím prošla vícekrát. Dvakrát se jí tímto způsobem pokusili znásilnit komunisté, a to v roce 1921 a 1948. V roce 1921 se jim to nepodařilo, v roce 1948 ano. Teď se znovu objevují hlasy, že se máme s komunisty spojit. To se vlastně pořád opakuje. Něco podobného se opakuje i s nacionálními silami, které se historicky několikrát pokusily přivlastnit si levici pro sebe. Toho se musíme zbavit. A naopak se musíme spojit s lidmi, kteří to s demokracií myslí dobře.

Koho máte na mysli?

Myslím si, že takoví lidé jsou v odborech. A taky u Zelených a u různých ekologických hnutí. A také u občanských iniciativ, které bojují ať už proti korupci, proti klientelismu, různým lokálním mafiím a podobně. Chtěl bych, aby se sociální demokracie stala znovu centrem levostředového hnutí. Sociálního, ekologického a reformního. V minulosti to tak bylo. Když si například vzpomenete na to, co prosazoval Miloš Zeman v devadesátých letech, tak říkal, že proti tržní ekonomice bez přívlastků chce prosazovat sociálně a ekologicky orientovanou tržní ekonomiku. Stejně jako zapojování lidí do rozhodování ve státě, v obcích i ve firmách. Také říkal, že slušnost není slabost, a že škola musí mít v každé obci důležitější úlohu než banka. K těmto kořenům sociální demokracie bych se rád vrátil. Měli bychom prosazovat participativní a spolupracující společnost a sociálně a ekologicky orientovanou tržní ekonomiku.

Když už jsme se dostali k Miloši Zemanovi, tak si nelze nevzpomenout, že jste spolu kdysi velmi dobře vycházeli a posléze vaše vztahy velice ochladly.

Ono to souvisí. Já jsem s ním velmi vycházel v době, kdy tyto myšlenky prosazoval. A hůř s ním vycházím nyní, kdy tyto myšlenky opustil. Jestliže v devadesátých letech kandidoval pod hesly „Lidskost proti sobectví“, tak v posledních letech už na prezidenta kandidoval s heslem „Tato země je naše“. V tom vidím obrovský rozdíl. Já názory nezměnil, pan prezident ano.

Jak se díváte na současné dětí ve spojitosti s nemocí Miloše Zemana a informovanosti o jeho stavu?

Prezident republiky má, jako každý člověk, právo být nemocný. Zasluhuje si respekt a také to, aby dostal potřebný čas na uzdravení. To chápe i většina veřejnosti a všichni přejeme panu prezidentovi brzké uzdravení. Myslím si, že je chybou kanceláře prezidenta republiky, že způsob, jakým o tom informuje, z toho dělá šarádu. Není to vhodné. Namísto seriózní a věcné informace jsme se dočkali série žalmů, náznaků, neurčitých odpovědí a výčitek, že se na to lidé vůbec ptají. V tomhle kancelář prezidenta selhala a vážnosti hlavy státu neprospěla. Jsem moc rád, že jsme se dočkali velmi lidského a potřebného vyjádření paní Zemanové.

Jak myslíte, že budou v této situaci vypadat povolební vyjednávání o sestavení vlády?

Měly by proběhnout co nejrychleji. Bez zbytečného zdržování. Tato země potřebuje stabilní vládu, která má důvěru parlamentu a která je schopná tuto zemi vést. Potřebujeme vládu, jež rychle sestaví rozpočet. Tak aby nebylo rozpočtové provizorium. A která povede zemi tím směrem, jemuž bude sama věřit. Dnes máme vládu dosluhující a taková vláda nikdy nemá potřebnou autoritu. Volbami neskončil covid, volbami neskončila energetická krize ani krize českého průmyslu. Dnes máme ohroženou Škodu Mladá Boleslav i na ni navazující podniky. Máme brutální chaos na energetickém trhu. Všechny tyto problémy se na nás valí. Potřebujeme silnou, stabilní vládu, která bude mít patřičný respekt a autoritu. Včera bylo pozdě.

Vraťme se ještě k ČSSD. Chcete být ve vedení strany?

Teď tam nejsem, odešel jsem poté, co zvítězila představa národně-socialistické a konzervativní orientace sociální demokracie. Já jsem prosazoval spíše otevírání se širší spolupráci. S tím jsem prohrál, což jsem respektoval. Pak padla výzva, že kdo nesouhlasí, ať je raději zticha. I to jsem respektoval a snažil jsem se sociální demokracii i nadále pomáhat. Chodil jsem do televize, na mítinky, mluvil jsem s lidmi… To, s čím jsem souhlasil, jsem hájil. S čím jsem nesouhlasil, o tom jsem nemluvil. A teď je po volbách, tak mluvím víc o tom, s čím nesouhlasím.

A chcete se znovu dostat do vedení strany?

Ptají se mě, jestli chci být předsedou a podobně. Na to já ale odpovídám, že nemohu. Chtěl bych se věnovat komunální politice. To je teď pro mě to nejdůležitější. Jestli mě bude potřeba na jiných místech s přípravou komunálních kampaní, tak pomoci mohu. Už se mi ozvali ze středních a jižních Čech i z jednoho místa z jižní Moravy, že potřebují pomoci s přípravou komunálních kandidátek a programů. Rád pomohu. Pokud by mělo vedení ČSSD zájem, abych s komunální politikou pomáhal i celostátně, tak taky rád. Ale najít nové lídry sociální demokracie bude trochu složitější a já si myslím, že mezi nimi nebudu. Nemám takový ten potřebný pražský žaludek.

Takže jste vyslyšel slova sto tříleté novoměstské voličky paní Šedé, která vás více než před rokem nabádala k tomu, abyste zůstal tam, kam patříte, tedy v Novém Městě na Moravě?

Paní Šedá už mezi námi bohužel není. Ale ona mě tehdy nenabádala, ona mi dokonce vynadala. (smích) Že pořád řeším blbosti v Praze, namísto toho, abych byl tady, kde mi to jde. A kde je ráda, že jsem starosta. Dokonce mi tehdy řekla, že jsem nejlepší starosta, kterého za svůj život zažila. To byla velká pocta a já si jí vážím. A vzal jsem si její slova k srdci. A moc jí děkuji za to, že mi pomohla otevřít oči.

Kdo je Michal Šmarda

- Český politik, starosta Nového Města na Moravě.

- Věk: 46 let.

- Má tři děti děti.

- Mezi jeho koníčky patří cyklistika, sci-fi a cestování.