„A kolik stojí?" Ptá se mladík. „Tři sta padesát," odpovídá Ludesová. Mladík vytřeští oči, mávne rukou a beze slova se vytratí. „Tak to vidíte," říká řemeslnice.

Podle ní to je totiž klasický scénář. Trápí ji, že lidé se
 v dnešní době příliš řídí cenou oproti kvalitě. „Prodávat kůži je složité, protože ne všichni prodejci opravdu kůži prodávají. Lidé nevědí, co kůže je 
a jak vypadá. Předpokládají, že je to recyklát nebo umělá hmota. Pořád si stěžují, že pásky nevydrží to co dříve, ale záleží jenom na nich, co si koupí," vysvětlila řemeslnice 
s tím, že kvalitní opravdu kožený pásek vydrží i dvacet let.

Uživit se prodáváním výrobků z kůže je podle ní velmi těžké. Musí se otáčet. „Když to ale člověka baví," usmála se Ludesová. Ta se lidem při okukování jejího stánku snaží vysvětlit, co to kůže je, jak o ni pečovat a jaké má kvality. Ne všichni ji však poslouchají. „Vy jim něco vysvětlujete a oni si stejně myslí, že je chcete akorát tak nalákat a že lžete. To si potom připadáte jako idiot. Tak vám pak nezbývá říct si tak jo, tak si jdi a kup si o stovku levnější, když si myslíš, že uděláš dobře," popsala své zkušenosti výrobkyně kožených produktů.

Ta zavzpomínala i na to, jak měla před několika lety prodejnu s koženými výrobky 
v Pelhřimově. S příchodem recyklátů však přišla i konkurence. „Já měla kožené pásky za 350 korun, konkurence měla očividně pásky 
z recyklátu, ale za 300 korun. Prodala jich za jeden den dvacet, já ani jeden," vypověděla řemeslnice s tím, že už zčásti rezignovala. „Prostě máte zákazníky, kteří to chtějí pochopit, a pak máte zákazníky, kterým to nevysvětlíte," uzavřela Hana Ludesová.