Pětadvacetiletá Soňa Formanová studuje na ČVUT v Praze architekturu a stavitelství. Třebíčské náměstí ji coby patriotku zajímá.

Soňo, jak jste se k natočení dokumentu o Karlově náměstí dostala?

Minulé léto jsem navíc měla možnost vyjet na dvoutýdenní workshop do Rakouska, který byl zaměřený právě na maloměstské zásahy a urbanismus ve městě. Tam jsem měla možnost nahlédnout pod ruce zkušených urbanistů a tak mě to nadchlo, že jsem se o to, jak město funguje, začala víc zajímat. Začala jsem přemýšlet nad tím, jak třebíčské náměstí funguje, nebo spíš nefunguje. Potom Nikola přišla s nápadem dokumentu, což mi přišlo jako skvělá příležitost o tom zjistit víc.

V dokumentu jste říkala, že většina Třebíčanů tuší, že na náměstí je něco špatně, ale neumí to pojmenovat. Zkuste shrnout, co všechno je na náměstí z pohledu architekta špatně.

Shrnout to je strašně těžké, nejde jenom o náměstí, ale o celé centrum. Základní problémy uvádím v dokumentu, ale šest minut je tak strašně krátká doba, že to úplně nejde. Takovou věc většinou architekti řeší ve skupině x měsíců.

Jeden z největších problémů náměstí, který je vidět na první pohled, je velký provoz. Jaký stav by podle vás byl ideální? Kdyby na Karlovo náměstí zajížděly jenom autobusy a zásobování?

To by byl stoprocentně ideální stav, ale nejsem si jistá, jestli jsem toho schopni dosáhnout. Dopravní situace v Třebíči je taková, že nemáme žádný objezd, takže logicky město bude dopravou trochu více zatížené. Velmi elegantně by se to podle mě dalo řešit parkovacím domem, který není tak drahý jako podzemní garáže. Ty jsou podle mě utopie, peníze na ně nikdy nebudou. Už jenom přetahat kvůli garážím inženýrské sítě by bylo tak strašně nákladné, že si to nedovedu představit. Jako strašný problém pak na náměstí vnímám spodní silnici. Je obrovsky široká a nemá jediný přirozený retardér. Řidiči tam nasadí rychlost a pak se zlobí, že lidi všude přebíhají. V prostoru náměstí by to přitom mělo být naopak.

Při zklidnění dopravy by mohlo být reálné, že si člověk cíleně vezme na náměstí knihu, koupí si kávu a na chvíli posedí?

Čtěte také: Studentky natočily dokument o náměstí. Radní jej kritizují

Přesně tak. Třebíčské náměstí je obsypané krámky, které nemají pro lidi pořádnou hodnotu. Chybí tam kavárny, pořádná restaurace. Nedovedu si představit, že by na náměstí přišla restaurace a udělala krásnou zahrádku, kde si večer někdo sedne a bude jenom koukat kolem sebe. Jde o to, že spodní promenáda, a ta horní vlastně taky, je strašně úzká. Lidi potom pořád někam spěchají, prodírají se mezi dalšími lidmi a vlastně nemají důvod se zastavit.

V dokumentu mě zaujala věta, kdy říkáte, že výrazné ozelenění by náměstí vzalo charakter. Jal to myslíte?

Reagovala jsem na poměrně hodně názorů, které jsem četla v diskuzích na facebooku, které říkají, že na náměstí by měl být park. Náměstí ale vždycky bylo vytvořené jako plocha s kulturní a shromažďovací funkcí. Třeba Karlovo náměstí v Praze skončilo jako jeden velký park. Jeho prostor je naprosto neuchopitelný, lidé jej jako náměstí nevnímají a myslím si, že mu to ublížilo.

Takže se zelení opatrně?

Rozhodně nejsem proti stromům. Stín a voda na náměstí rozhodně pomohou, lidé se v létě lépe aklimatizují, budou mít důvod na náměstí odpočítávat a využijí prostor náměstí, který v Třebíči máme nádherný. Ale park by to být neměl.

Na Karlově náměstí spousta lidí přebíhá mimo přechod. Četl jsem, že když se taková věc na některém místě děje pravidelně, není to o tom, že by byli lidé líní, ale problém je v prostoru, který se jim nepřizpůsobil. Je to tak?

Je to přesně tak. Je to důsledek prostoru náměstí a lidi vlastně nemají jinou možnost. Když si představíte, že půjdete od Jejkovské brány na parkoviště pro auto, nikdo vás nedonutí jít k Cyrilovi a přejít až tam. Je to chyba toho, že tady mají přednost autobusy a auta. Řidiči prostě musí tolerovat, že tam lidi budou chodit, protože o tom to celé je, to je charakter náměstí.