Bez lezení a turistiky si svůj život nedokázal představit. Chybělo málo a kvůli nepozornosti se letošních vánočních svátků nedožil. Čtyřiatřicetiletý Richard Frohn spadl v říjnu z třicetimetrové skály v Moravském krasu. Jako zázrakem pád přežil a příští měsíc vymění invalidní vozík za berle. „Lezení pro mě byla závislost. Teď už vím, že jsou v životě důležitější věci," upozorňuje.

Lezení si poprvé vyzkoušel před dvanácti lety. „Jeli jsme na kole a kamarád zničehonic zastavil a vytáhl z batohu lano. Hrozně mě to chytlo a hory, turistika a lezení se staly mým životním stylem," popisuje Frohn, který pochází ze Slovenska, ale už přes deset let žije v Brně.

Všude plno berušek

Poslední slunečný den v říjnu vyrazil s kamarádkou lézt na Krkavčí skálu do Moravského krasu. Na čtyřicetimetrový vrchol se vydal jako první a kamarádka ho jistila. „Vylezl jsem nahoru a hledal, kam připnout lano, abych mohl slanit dolů. Pamatuji, že nahoře rostla tráva a všude bylo strašně moc berušek," vzpomíná.

Frohn se rozhodl lano protáhnout vzdálenějším úchytem, aby se k němu dostal, musel se spustit kousek ze skály. „Věděli jsme, že máme krátké lano a musíme dávat pozor. Když mě spouštěla, tak se asi zamyslela a konec lana jí projel rukama a já začal padat," popisuje událost zkušený lezec.

Při třicetimetrovém pádu se stihl muž přetočit přes hlavu tak, že mu nohy směřovaly k zemi. Zhluboka se nadechl a zatnul všechny svaly v těle. „Dopad byl tvrdý, asi tři vteřiny si nepamatuji. Bolest jsem ale necítil," vybavuje si.

Po dopadu cítil jen tlak v zádech

Při dopadu si rozdrtil obě paty a na levé noze měl otevřenou zlomeninu kotníku. Pohmoždil si plíce a zlomil jeden obratel. Po dopadu cítil Frohn jen tlak v zádech. „Vybavuji si, jak jsem se bavil s ostatními. Pak jsem vnímal zvláštní obrazy a sny. Nevěděl jsem, jestli se to skutečně stalo, nebo se mi to jen zdá," popisuje.

Asi po třech týdnech ho lékaři pustili z nemocnice na invalidním vozíku. Nyní pomalu zkouší rozcvičovat obě nohy a za měsíc začne chodit s berlemi. „Před poslední operací to vypadalo, že mi nohu zafixují do jedné polohy a nebudu s ní moc hýbat. Také říkali, že paty mě můžou bolet i do konce života. Bolest se dá potlačit a já doufám, že se vrátím k turistice a snad i k lezení," dodává optimisticky.