O víkendu se tady totiž konal už sedmadvacátý ročník Horáckého leteckého dne a já měla to potěšení letět v letadle Yetti A3 s pilotem Vítem Křišťanem
z Letecké školy Vysočina Filipa Zejdy.

Přistání bylo stejné, jako je současný stav dráhy na letišti v Henčově – hrbolaté. „Musíte tady hodně koukat, kam dosedáte, nás to trochu vyhodilo kvůli hrbolu, mezi piloty se říká, že tohle je nejhorší dráha v republice," řekl mi po přistání třicetiletý Vít Křišťan.

V Jihlavě se o nové zpevněné asfaltové dráze na henčovském letišti debatuje už dlouho. Na nové dráze se však zatím jihlavští zastupitelé nedokázali shodnout. „Plocha není v ideálním stavu. Asfalt by byl super, protože Jihlava je jedno 
z důležitějších letišť v České republice, a spousta pilotů by to uvítala," poznamenal mladý pilot.

Samotný let byl ale skvělý. I když obavy se dostavily ještě na zemi poté, co jsem se dozvěděla, že můj pilot se živí jako učitel hudby na Janáčkově akademii v Brně. „Jsem muzikant, jazzový pianista, učím a vedle toho koncertuji a píši hudbu. Létání je můj koníček. Mezi kamarády hudebníky mám ale hodně pilotů, je to celkem běžná záležitost," vysvětloval mi s úsměvem Vít Křišťan.

Když jsem se krkolomně dostala do sedadla vedle pilota, mimochodem letadla jsou pro vysoké lidi nic moc, Vít Křišťan mě připoutal 
a vyzval k tomu, ať si nasadím sluchátka, jejich prostřednictvím jsme po celý let komunikovali.

Start byl opravdu raketový. Tento model letadla Yetti A3 je totiž velmi rychlý. „Je unikátní tím, že letadlo je extrémně pevné, je to taková ta stará škola, celokovové, potažené plátnem. Zajímavostí je motor, který vyvíjí Filip Zejda, je automobilový a speciálně upravený pro letecké účely, současně jde asi o nejsilnější motor v ultralehkém letadle, který existuje. S letadlem to tedy docela cvičí, dá se stoupat i deset metrů za sekundu," vysvětlil mi pilot.

Naše trasa se ubírala podél dálnice D1 směrem na Humpolec. Občas s námi letadlo zaházelo. „To je kvůli proudům, například nad polem se drží teplejší vzduch, takže to trochu zalomcuje," usmál se zkušeně Vít Křišťan. Poté jsme se 
z ptačí perspektivy podívali na zříceninu Orlíku, obkroužili ji a pokračovali zpátky k Henčovu. Žádnou mapu ani GPS navigaci pilot nepotřeboval. „My už to známe, tak se řídíme podle navigace v hlavě, kdybychom se ale ztratili, mám tu mapu," vysvětlil pilot.