Sama to moc dobře ví. Veleúspěšná rychlobruslařka by v Rusku ráda navázala na své fenomenální vystoupení na předchozích hrách ve Vancouveru. „První časy na ledě byly skvělé, doufám, že to tak půjde i dál," říká Sáblíková na prahu olympijské sezony.

Na kolik medailí ze Soči si brousíte zuby?

Doufám, že nějaká bude (úsměv).

Co tedy sama očekáváte?

Budu dobře připravená, to ale soupeřky taky. Uvidíme, kdo bude lepší. Já se hlavně těším na celou olympiádu. Co přesně tam pojedu, jaké disciplíny, to ještě nevím.

Do Soči každopádně pojedete jako obhájkyně tří medailí z Vancouveru, z toho dvou zlatých. Cítíte, že v tom je vaše pozice výjimečná?

Já ani po čtyřech letech nedokážu úplně uvěřit tomu, co se mi ve Vancouveru povedlo. Je to pohádka. Vím, že teď jsou na mě kladena velká očekávání, a uvidím, co se mnou ta odpovědnost udělá. Budu se snažit být na sto procent připravená.

Nervózní tedy nejste?

Zatím ne, spíš už vyhlížím sezonu. Příprava mi vyšla, nemám ani zdravotní problémy. Záda už jsou naštěstí v pořádku, nic mě nelimituje.

Cítíte tedy před startem sezony dobrou formu?

Už jsem zajela výborné časy, což mě až překvapilo. Hlavně z výsledku na patnáctistovce jsem byla překvapená, ani další vzdálenosti nebyly špatné. Jezdí se mi dobře, baví mě to, od trenéra jsem dobře připravená. Na začátek Světového poháru se těším, ale zároveň mám trochu strach, protože ty první závody nemám ráda.

Kromě vás se do špičky začala prosazovat i Karolína Erbanová, nově splnila limity pro start ve Světovém poháru i Nikola Zdráhalová. Těší vás jejich výkony?

Já jsem za holky hrozně ráda a jsem na ně pyšná. Velmi se těším, že nás bude po těch závodech jezdit víc, bude to něco jiného než ze začátku, kdy jsme to objížděli ve dvou. Je úžasné, že i v našich obtížných podmínkách rostou dobré závodnice. Je fajn, že když to Niky půjde, můžeme jezdit i týmy.

Na to se těšíte?

Mě týmy vždycky bavily. Pro Niky to bude náročné, aby se za námi udržela, ale věřím, že to kousne. I když ji to bude bolet.

V prosinci bude mít premiéru dokumentární film o vás „Sama proti času", k tomu vyjde i stejnojmenná kniha. Byly práce na filmu náročné?

Ani bych neřekla, jsou tam záběry z mého všedního života, tedy to, co dělám každý den. To problém nebyl. Byly samozřejmě i momenty, kdy jsem měla chuť tu kameru vyhodit z okna, protože jsem nechtěla, aby mě někdo viděl. Ale chvílemi mě to i bavilo (smích). Myslím, že výsledek se povedl. Už jsem film viděla, dvakrát jsem se u něho rozbrečela a asi desetkrát dostala záchvat smíchu.