Přechod z kola na brusle tak osmadvacetiletá Češka zvládla v rekordním čase. „Nechci říct, že mi dělalo problémy stát na bruslích, ale napoprvé to bylo takové zvláštní," směje se Sáblíková a vypráví: „Spíš jsem pak měla problémy v zatáčce. Jak jezdíme pořád doleva, noha dostávala hodně zabrat, nebyla zvyklá. Masér měl hodně práce."

Takže návrat na led hodně bolel?

Ano, bylo to hrozně náročné. První dny jsem si doslova protrpěla. Asi za týden ale začaly bolesti odeznívat.

A teď už jsou všechny bolístky pryč, že?

Ještě to není dokonalé, ale snad to doladíme.

Máte před sebou velkou výzvu. Mohla byste vyrovnat rekord Gundy Niemannové v počtu vyhraných Světových pohárů rovných deset.

Zatím jsem o tom nepřemýšlela. Dlouho jsem závodila na kole, a tak pro mě byly první závody na bruslích trochu sci-fi. Připadalo mi, že budu závodit strašně brzy. Uvidíme, jak budou vypadat první díly Světového poháru. Technika bruslení bude na amerických ledech hodně důležitá, jinak vám nic nepomůže. Záležet bude i na tom, jak budou rozdané karty, jestli bude šance bojovat, nebo ne.

Váš trenér Petr Novák vám hned na úvod naplánoval hodně ambiciózní cíl, kterým je útok na světový rekord na trati 3000 metrů.

Moc dobře se to neposlouchá, tak daleko jsem opravdu nemyslela. Spíš se bojím o svůj rekord na pětce, aby ho někdo v Salt Lake City nepřejel. Čas 4:03 na trojku v kontrolních závodech byl dobrý, ale potom, co jsem v létě tolik času strávila na kole, mi světový rekord připadá jako fantasmagorie. Znám Petra, jak plánuje. Zatím mu to vychází, ale mě to bude určitě bolet mnohem víc než jeho.

Na jeho plánování už jste ale zvyklá, ne?

To jo, ale jsem také stále starší a starší, už by to nemusel říkat nahlas. Svou práci jsem si odvedla a mohl by mě nechat normálně dýchat. Ale vím, že to nemyslí špatně. Třeba na něj budu mít.

Zřejmě vás vidí ve skvělé formě…

Možná jsem více odpočatá. Nemám v nohách tolik posilovny, ale tím, že jezdím do kopců, mi kolo dalo hodně. Sílu v nohou mám, až mě to překvapilo. Prvních sto metrů mám sice pomalých, ale teď na začátku sezony jsem se rozbíhala stejně jako na mistrovství Evropy. Měla jsem z toho dobrý pocit.

Chystáte se i na týmovou soutěž?

Chceme se kvalifikovat na mistrovství světa, takže musíme jet už v Calgary. Na šampionát postoupí čtyři týmy podle bodů v poháru a čtyři s časem. Zkusíme to. Když se to povede, budeme jezdit dál. Když ne, třeba to bude jediný start.

A závody s hromadným startem?

Asi zase startovat budu. Máme letos tři místa, ze silných zemí budou startovat tři, takže možná budou dělit na A i B. Určitě první závod pojedu.

Je na vás vidět, že vám motivace nechybí.

Mám ji až do léta. Je trochu jiná, kvůli letním olympijským hrám v Riu mám ji pořád v hlavě. Uvidíme, jak mi to bude pomáhat v zimě. Ale těším se.

Vypustíte kvůli hrám závěr sezony, abyste se mohla připravit?

O tom jsme se už s Petrem bavili. Je jasné, že pokud by byl ten svěťák ztracený a nebyla by šance na přední umístění do trojky, tak to třeba zabalíme. Ale poslední dva svěťáky jsou v Berlíně a Heerenveenu, kde sníh nebude, tak se na kole bude dát jezdit. V březnu už bývá v Nizozemsku kolem patnácti stupňů. Nebyl by problém se věnovat kolu a dojíždět sezonu.

Váš kouč mluví i o medaili z Ria. Co vy na to?

Opravdu se to neposlouchá lehce. Známe ale Petra: Ten co si vezme do hlavy, to nějakým způsobem jde. Nechci se na to vázat. Chci sezonu slušným způsobem odjet, pak se připravit na Rio, a jak to dopadne, je ve hvězdách. Nebudu se stresovat, že bych měla nebo neměla přivézt medaili. Udělám maximum a uvidí se.