Na tom, že si chtějí pochutnat, by nebylo nic špatného, jenže stravovat se v zimním období výhradně řepkou jim neprospívá. Může je to dokonce i zabít. Jiří Bozděch z Mysliveckého sdružení Hubert Pacov předeslal, že řepka způsobuje srnčí zvěři především problémy s trávením. „Ztrácí také plachost, i když zkušenost, že by přišla přímo k člověku, nemám," popsal člen sdružení s tím, že nějaké úhyny z důvodu otravy řep᠆kou zaznamenali.

„Dáváme srnkám oves, aby měly také jinou potravu," přiblížil, jak se snaží otravám předejít. Sníh zvířatům neznemožní, aby se k řepce dostala. „Pokud ho není zvlášť hodně, tak si řepku vyhrabou," dodal Jiří Bozděch.

Útočné srny

Problém, který řepka způsobuje, potvrdil i František Dohnal, předseda Okresního mysliveckého spolku v Pelh᠆řimově. „Takový kus ztrácí plachost, působí dojmem dezorientovaného a nechá se lehce chytit nebo může být i agresivní. Měli jsme případ, kdy se jedinec pohybující se po vozovce choval agresivně vůči autu, které tudy jelo, a útočil hlavou na jeho přední blatník. Řidič kvůli němu musel zastavit, aby nedošlo ke střetu," sdělil a doplnil, že otravy způsobuje jenom určitý druh řepky.

„V současnosti se už zpravidla seje vždy takzvaná dvounulka, která má snížený obsah pro srnčí zvěř problémových glukosinolátů," uvedl František Vašák, agronom Zemědělského druž᠆stva Vysočina Želiv. Dříve podle něj byla řepka pro srnčí škodlivější. Ale stále je třeba dát zvěři možnost kombinovat řepku s jinou potravou.

Jak pokračoval František Dohnal, ve snaze předcházet otravám srnčí zvěře myslivci provádějí takzvané odváděcí přikrmování, jehož cílem je odvést zvířata od řepky k jinému zdroji potravy.

Podle slov agronoma se umisťují přenosné krmelce, kde mají zvířata k dispozici například oves, minerální lizy nebo seno. „Co jsem ale slyšel od jiných myslivců, příliš to nezabírá. Řepka srnčí zvěři totiž moc chutná," vysvětlil Dohnal, proč je těžké otravám zvěře zabránit.

Ve vlašimské záchranné stanici pro živočichy, kam putují i zvířata z Pelhřimovska, nedávno podle tiskové zprávy Michaly Jakubův přijali hned dva srnce s jasnými příznaky otravy řepkou.„Byli velmi krotcí a trpěli silným průjmem," popsal jejich stav při přijetí ošetřovatel Petr Švingr.

Alespoň jeden dobrý konec

Oba jedince převezli do stanice, kde podstoupili veterinární vyšetření a léčbu. Jeden ze srnců však i přesto již uhynul. U druhého měli ošetřovatelé také pochybnosti, ale povedlo se jej nakonec uzdravit a putoval už zpátky do volné přírody. Řepka je podle Švingra pro srnčí zvěř v zimě lákavým krmivem. Je šťavnatá a díky šlechtění na nižší obsah hořkých látek i dobře chutná.

„Bohužel má ale velmi nízký obsah vlákniny a srnčí zvěř při takto monotónní stravě brzy strádá úpornými průjmy. Při trávení řepky navíc vznikají jedovaté metabolity, které rozkládají červené krvinky a následně tak zvířeti způsobují poškození jater, ledvin a silně ovlivňují činnost smyslových orgánů a mozku. Postižení jedinci mají výrazně utlumené vnímání a ztrácí tím plachost. Klidně do vás narazí, anebo je nelze odehnat ze silnice," objasnil příčiny a následky vlašimský ochranář.

Léčba je bohužel zatím neúčinná. Řepkou otráveným pacientům ve vlašimské stanici podávají antibiotika a vitamíny. Důležitá je také rehydratace, kvalitní na vlákninu bohaté krmivo a klid. U některých jedinců se povedlo příznaky otravy výrazně utlumit, ale i přesto nakonec uhynuli.

Už bývá pozdě

Jakmile se srnčí vůbec nebrání odchytu, zdá se, že už je poškození jeho organismu příliš velké. Léčbu navíc ztěžuje silný stres. Proto ošetřovatelé z vlašimské stanice nálezce srnčí zvěře vykazující jasné známky silné otravy odkazují mnohdy na myslivce. Léčit se pokouší jen některé.

„Řepka je bohužel pro zemědělce výhodnou plodinou pro dobré výnosy a finanční zisk. V posledních letech jí tak v krajině velmi přibývá. Jedinou možnou prevencí proti otravám je zvěři v blízkosti řepkových lánů nabídnout dostatek jiné, na vlákninu bohaté potravy. Ale kdo z nás by místo šťavnaté pochoutky raději chroupal seno? I zvěř spásá raději to, co je chutné. Dokud se u nás bude řepka stále pěstovat v takovémto množství, tak budou tyto otravy srnčí zvěře i nadále časté," povzdechl si nad nevalnou vyhlídkou Švingr.