A ještě taky celá kupa jejich přátel, bez nichž by to nešlo. Do projektu se můžete zapojit i vy, je to velmi jednoduché. K pomoci druhým stačí opravdu jen málo. Hejbnout zadkem, míň mluvit a víc dělat, to je celé, jak říká sama Olga Štrejbarová.

Ilustrační snímek
Dlouho hledaná dívka může být v Jihlavě

Podařilo se ti rozjet projekt Ježíškova vnoučata. Prostřednictvím toho lidi plní přání a shání dárky pro opuštěné seniory v domovech. Na to pak navázala aktivita S láskou pro hospic. Tedy prodej takzvaných láskověcí na podporu hospice, případně lidí, kteří potřebují naši pomoc. Koho to napadlo, vytvořit látku z lásky a ušít z ní šaty, trenky a další věci?

Všechno to začalo nevinným srdíčkem ve vařečce před okem dcery, když jsme vařily. To byla první fotka. Pak jsme viděly srdíčko v mraku, v kaluži, v polévce, a tak jsme začaly fotky sbírat. Byl to vlastně Loly nápad. Říkaly jsme si , že když je vidíme my, určitě je vidí i ostatní! Založily jsme facebokovou skupinu Láska ve městě, vyzvaly lidi, ať svou podobu lásky kolem sdílí. A bylo to. Když bylo srdíček z celého světa kolem osmi stovek, bylo jasné, že je třeba s nimi něco vymyslet. Vždycky se všechno děje jak má. Samovolně. Přišel nápad udělat látku. Rok jsem hledala firmu, která to dokáže. Pak bylo třeba najít místo, kde pomáhat. V tom, že to bude hospic, jsem měla jasno od začátku. První plán bylo podpořit kamenný. Pak jsem ale pochopila, jak potřebný a smysluplný je hospic domácí.

S láskou okolo sebe se může podělit každý, a přispět tak i vám. Můžeš prosím přiblížit tuto facebookovou aktivitu, kdy lidé posílají fotky se symbolem lásky, srdcem? Má to celkem ohlas, že?

Stačí poslat jen obrázek srdce, které někde vidíte. Bývají všude, stačí se jen dívat. V listech, v díře na polstrování židle, v bramboře, ve skvrně na kožíšku vaší kočky… Stačí se zkrátka jen dívat, vyfotit a vložit do skupiny Láska ve městě. Až bude srdíček dost, uděláme další, už třetí vzor látky. Její výroba je velmi drahá. Od toho se odvíjí i cena ve výrobku. Třetina jde na materiál, třetina pro švadlenky a šiče a třetina právě na koupi postelí pro domácí hospic sv. Zdislavy v Třebíči.

Co všechno si mohou lidé v současné době koupit?

Láskotrenýrky, láskotašky, láskovaky, láskopolštáře a láskošaty. Láskošaty jsou jedinou věcí, kterou šijí profesionálové 2Queens z Poděbrad na míru. To byl nápad mého kamaráda Milana Chromého, který tak chtěl podpořit náš projekt a ještě pomoci své kamarádce. Návrhářce, co si zároveň své věci šije. Dokáže s láskolátkou doslova zázraky.

Kde je možné tyto věci sehnat?

Stačí se podívat na webové stránky http://www.slaskouprohospic.cz . Tam je vše potřebné. Máme ale i kamarády, kteří nás zvou na různé akce. Anebo si vezmou pytel s láskověcmi a sami je tam prezentují. K sehnání jsou také v kavárně Paseka v Jihlavě, kterou vlastní má nejlepší kamarádka, která se vším pomáhá. Je fajn mít takové kamarády.

Kdo všechno se do akce zapojil?

Švadlenkami jsou vedle zmiňované návrhářky z Poděbrad také lidé z Vysočiny, kteří obrací každou korunu. Tedy maminka samoživitelka šije tašky, důchodkyně trenky, babičky a dědové v domově pro seniory polštáře. Tam ale podle pravidel domova nemůžeme vyplácet "mzdu". Řeknou nám proto vždy, co by si přáli, a my to koupíme. Teď díky šití láskopolštářů například společně hrají své oblíbené deskové hry, cvičí na pokojích se speciálními míči a podobně.

Trolejbus v ulicích Jihlavy.
Cestující brzy přestanou mást linky B a B1

Chystáte v nejbližší době nějakou akci? Například módní přehlídku.

Pořád jsou nějaké akce, kde se zejména díky přátelům láskověci objevují. Už toho projely opravdu hodně. Byly i v několika televizních pořadech, jako například Sama doma nebo v pořadu kanálu Óčko. Naše věci nosí známé osobnosti jako Jiří Langmajer, Richard Nedvěd, Jan Pokorný, Naděnka Urbánková, David Pik, Štěpán Mareš, ale i pan Frolík, který je velmi srdečný výrobce nemocničních postelí. Dvě se rozhodl třebíčskému hospici věnovat. Stejně jako teď aktuálně nadace ČEZ. Pořád se nepřestávám divit a radovat z toho, kolik dobrých lidí kolem sebe mám a co všechno moje drzost, od které mě ve škole tolik odrazovali, už stačila dokázat (smích).

Máte s Lolou v plánu něco dalšího ohledně láskověcí, třeba že by se šilo něco nového?

Teď máme hlavně v plánu dotáhnout do finiše předání postelí. Ráda bych, aby jich do konce roku bylo v třebíčském hospici šest. Jsou nutné pro to, aby lidé, kteří mají nevyléčitelnou nemoc a ví, že zemřou, mohli „odcházet“ doma. Aby mohli zůstat se svou rodinou. Domácí hospic nabízí skvělou lékařskou péči, která je /jak letošní pilotní projekt ukázal/ naprosto srovnatelná s péčí v nemocnici. Jen jsou prostě DOMA. Co víc si může rodina dítěte, bratra, manžela, manželky nebo rodičů přát, než být posledních pár dní jejich života s nimi? Proto to děláme. A proto mě tak moc těší každičký krůček a úspěch, který to přináší.

Taky bych se nedivila, kdybyste měli s dcerkou v hlavně nějaké další aktivity, které pomohou druhým. Plánujete nějaký další projekt?

Já se spíš snažím trošku přibrzdit. Děláme toho tolik, že už nám to začíná přerůstat přes hlavu (smích) Na druhou stranu jsem ráda, že v tom jedeme spolu. Jsem si jistá, že děti můžeme vychovávat jen tím, jak žijeme a co děláme. Moralizování nestačí. Když jako malá bude pomáhat lidem, bude jí připadat naprosto samozřejmé pomáhat jim jako dospělá. I když jakožto milovnice Malého prince asi nikdy nebude chtít být dospělá (úsměv).

A vzhledem k tomu, že se blíží Vánoce, jak to vypadá s Ježíškovými vnoučaty?

Naprosto skvěle. Ježíškova vnoučata jsou moje obrovská radost a životabudič. Loni byl první ročník. Podařilo se nám sehnat stovky dárků pro opuštěné seniory v domovech. Pro ty, na které se jejich rodina vykašlala, a Vánoce nezažili roky. Vyhecovala jsem lidi ve facebookové skupině vložením tabulky přání. Úžasné sestřičky v domovech obešly staroušky a ptaly se jich, co by si přáli. Ne, co by potřebovali, co by si PŘÁLI! Seznam jsem vždy pověsila na Facebook a lidé dárky zamlouvali, kupovali a posílali. Jsem jim za to neskutečně vděčná a nechci se opakovat, ale je strašně moc dobrých lidí a svět vůbec není tak zkažený, jak rádi ti, co nic nedělají, říkají. Stačí jen hejbnout zadkem, méně mluvit a víc dělat. To je celé.

Takto vypadá školka v Krahulčí a sobotní oslavy v kulturním domě.
O školku v Krahulčí je stále zájem. Slaví už čtyřicáté výročí

Ježíškova vnoučata ale nezůstala jen na Vysočině.

Aktivity Ježíškových vnoučat si všiml Český rozhlas a rozhodl se udělat výjimečné Vánoce opuštěným seniorům napříč Českem. Takže letos to bude ve velkém. Cílem je potěšit zhruba 6 tisíc seniorů. Proto potřebujeme vážně hodně Ježíškových vnoučat. Stát se jím může každý. A za každého jsme vděční. Je to skvělý pocit vědět, že jste pro někoho tím jediným a tolik očekávaným Ježíškem. Takže vlastně obdarujete i sami sebe.