V budově Horáckého divadla se nachází hned několik skladů s kostýmy. „V ryze pánském fundusu je tři a půl tisíce kostýmů, dámských kostýmů je kolem dvou tisíc a pak máme jeden a půl až dva tisíce párů bot. S doplňky je to přes deset tisíc kusů," informovala Martina Benáčková.

Nejstaršími kostýmy jsou, podle dochovaných informací z roku 1966, vojenské uniformy. Většinou jsou to už jenom části kostýmů a v divadle je mají spíše jako raritu. Převleky totiž neodpovídají materiálem, protože jsou vyrobeny ze starého sukna. Kromě toho neodpovídají ani velikostně.

V divadle se najdou ale různé skvosty. „Máme tady kostým ještěra z roku 1994 z inscenace Pobřeží. V dámském fundusu máme jedny hodně těžké šaty, které jsou ušity z dekorační látky a naposledy je měla Terezka Otavová, která hrála kněžnu ve hře Lucerna. Nejdražší kostým je dlouhý plášť, jehož cena se vyhoupla přes osm tisíc korun. Plášť měl ve hře Král jelenem pan Gerstner, který tam chodil na chůdách a plášť byl dlouhý až na zem," popsala kostýmy správkyně fundusu Martina Benáčková.

V divadle se snaží využívat kostýmy ze skladu co nejvíce, proto tam také vede první cesta výtvarníka, který se snaží najít oblečení vhodné jeho představě. Kostýmy se pak přešívají, barví, předělávají a slouží jako základ. Vybrat a přešít oblečení není tak jednoduché jako ušít nové, ale pokud by se pořád šilo nové, nebylo by kam dávat.

KOSTÝMY SE PRODÁVALY

Minulý rok proto v divadle uspořádali akci s názvem Nazdar bazar, v rámci které se prodávaly vyřazené kostýmy. „Myslím, že se tato akce bude opakovat, ale určitě to nebude pravidelně každou sezonu. Vyzkoušeli jsme to a byl o to velký zájem, takže se prodala drtivá většina kostýmů. Už teď bude těžké z toho vybrat to, co vyřadit. Když se dělá takováto akce, tak to chce větší množství, proto jsme minulý rok vyřadili 800 kostýmů," vzpomněla Benáčková. Cena zachovalých kostýmů se pohybovala okolo sta korun, jednotlivé části kostýmů byly k dispozici za dvacet korun.

Nově je také v Horáckém divadle půjčovna kostýmů. Pánové si nejčastěji půjčují fraky, ale většinou výběr kostýmů záleží na druhu akce. Na soukromé a firemní akce si nejčastěji chodí lidé pro kostýmy ze 30. let. Kostýmy si vypůjčují i ochotnické soubory. „Ochotnickým souborům vycházíme opravdu vstříc. Oni jsou za to rádi, protože jim by se šití takových kostýmů nevyplatilo. Hlavně to všechno stojí peníze a oni to platí ze svého, takže je pro ně lepší si kostýmy vypůjčit, vysvětlila správkyně fundusu.

Jakmile jsou kostýmy připraveny na inscenaci, starají se o ně garderobiérky. V divadle toto práci zastávají Dagmar Vacková a Petra Vomelová. „Garderobiérky kostýmy čistí, opravují je, chystají je na představení a potom pomáhají během představení s převleky," informovala garderobiérka Petra Vomelová.

„Jedeme podle plánu, který se naučíme během generálkového týdne. Kolikrát to vypadá hrozivě, ale ono se to postupně zaběhne a potom to bývá v pohodě. Náročnost se odvíjí od her, protože je tam potřeba kostýmy nachystat. Takže dokud není nachystáno, tak práce nekončí. Přesně daný pracovní čas nemáme, ale pokud se hraje večer, tak sem chodíme dopoledne a pak chodíme až večer na představení," doplnila kolegyni Dagmar Vacková.

ČASTO JE SPRAVUJÍ

Vacková kostým musela zašívat hned při její první hře. „Když jsem do divadla nastoupila, tak moje první hra byla Smrt v císařském domě, ve které hrál pan Bořivoj Navrátil. Já jsem z toho byla vyplašená, protože to byla moje první zkušenost, a stalo se, že zachytl o kliku a rozčísl si celý rukáv. Mně tedy nezbývalo nic jiného, než jít rychle ten rukáv zašít. Občas se ale i stává, že se herci polijí například kávou, takže to musíme rychle vyčistit," vyprávěla garderobiérka.

„Každá doba a každý kostým jsou něčím unikátní a zajímavé. Vlastně ten kostým je sám o sobě jenom oblečení na ramínku. Podobu, jakou má mít, dostává až s hercem na jevišti," dodala závěrem garderobiérka Petra Vomelová.

TOMÁŠ KUCEJ