Daleko víc vody uteklo od doby, kdy ženy z nejbohatších a nejvlivnějších jihlavských rodin nesnášely hospody z jednoho prostého důvodu. Hostince a nálevny viděly jako magnety, přetahující manžely od rodiny a dětí k nemravnému a zahálčivému životu. K tomu všemu se toho času pohledná a přitažlivá mladá žena jednoho z nejbohatších Jihlavanů vydala do Vídně a tam poprvé spatřila novou módu. Na císařském dvoře ji uchvátila krása vysokých španělských límců. „To musím mít,“ řekla a žhavou módní novinku přivezla do Jihlavy.

Krátce po návratu vplula do nedělního kostela v doplňcích dosud ve městě nevídaných a ženská veřejnost oněměla úžasem. Příkladu paní purkmistrové následovaly brzy ostatní paní. „To by tak hrálo, aby ona tohle měla a já nic, jsme snad horší než purkmistrovi? Třeba za pár týdnů ty budeš purkmistrem a já ti nemůžu dělat ostudu,“ vystihl postoj žen v Kapitolách z historie Jihlavy historik Karel Křesadlo.

Nutno dodat, že mužům se výstřelek manželek pranic nezamlouval a navíc přišel pomalu na celé jmění. „Městská rada nakonec přijala rozhodnutí, že nová opovážlivá móda je zcela bezbožná a okamžitě se zakazuje,“ upřesnil Karel Křesadlo.

Očkování proti koronaviru na Vysočině, ilustrační foto.
Očkování na Jihlavsku pomáhá. Nemocnice eviduje méně pacientů s covidem než loni

Ovšem následovalo něco neslýchaného: „Měšťanky z nejbohatších rodin se smluvily a ve vší tichosti vytáhly i s dětmi městskými branami. Shromáždily se v hostinci jedné vdovy, u níž si nachystaly předem vše potřebné ke spaní a k jídlu,“ popsal jihlavský historik František Hoffmann, co se dělo dál.

Znalci historie uvádějí, že zejména radní si zpočátku pochvalovali, že volnost a svoboda jsou k nezaplacení. Ovšem později začali postrádat přítomnost manželky. Přece jenom uvaří, postará se, poradí, poslouží… „Problémy mužů houstly a městská rada se nakonec s prosíkem vypravila za ženami prostřednictvím vyjednavače. Následovalo veliké odprošování, smíření a za chvíli se všechny odbojnice zaskvěly ve španělských límcích. Dosáhly svého,“ shrnul Karel Křesadlo a uzavřel: „Hospoda od těch dob nesla jméno U trucbáby a stávala v Žižkově ulici naproti Masarykově škole až do našich 60. let. Jazykoví puristé ji chtěli dokonce přejmenovat na hostinec U svárlivé ženy.“ Dům byl původně zájezdním hostincem, zakresleným na plánu Jihlavy a okolí roku 1785.

Připomeňme, že některé hospody v Jihlavě a okolí měly v oněch časech tak špatnou pověst, že by dovnitř slušný měšťan snad ani nos nestrčil. Někde dokonce k sjednání nápravy musela zasáhnout moc úřední. „Ještě v 18. století patřila k takovým lipinská krčma u Nového lesa na statku jihlavské jezuitské koleje či Blažkova krčma. Tam sídlila loupežná banda o osmi mužích a šesti ženách, která řádila v okolí a proto bylo třeba v roce 1737 povolat vojsko“, potvrdil historik Hoffmann.

Stanislav Jelínek