Kdo tedy byl Josef Štefan? Řídícím učitelem v Martínkově se shodou okolností stal na počátku roku 1939, krátce před okupací a vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Do školní kroniky v březnu 1939 napsal: „V pohnutých březnových dobách letošního roku zastihla Československou republiku těžká rána.“

Ze škol musely být odstraněny státní znaky, přestala se vyučovat branná výchova a došlo k revizi učitelské knihovny, z níž byly odstraněny knihy svým obsahem neodpovídající změněným poměrům po okupaci.

Josef Štefan se ve své funkci řídícího učitele v Martínkově později setkal se školním inspektorem Oldřichem Štěrbou a oba muži navázali odbojovou spolupráci. V publikaci Lubomíra Ležáka o moravskobudějovickém odboji je Josef Štefan veden v organizační struktuře Obrany národa jako velitel čety v okrsku Domamil. Hlavním Štefanovým úkolem později patrně bylo obstarávání falešných listin nutných pro změnu identity osob, které přecházely do ilegality a dále podíl na jejich zásobování potravinami.

Svědčí pro to i svědectví manželky Olgy Štefanové. „Kdykoliv došla žádost na správu školy v Martínkově, aby na určitou adresu poslal propouštěcí vysvědčení ze školy, tehdy podle smluveného kódu věděl, že nešlo o skutečné vysvědčení ze školy, ale o domovské listy pro lidi zapojené v odboji, kteří přecházeli do ilegality a potřebovali jiné jméno. Ačkoliv s tím bylo spojeno velké riziko, manžel tyto listy vždy obstaral a odeslal. Podobně odesílal za tímže účelem i potravinové lístky,“ popsala.

Josef Štefan byl zatčen 11. března 1942, přesně měsíc po svých třiatřicátých narozeninách, týden před pátými narozeninami dcery Věry. Gestapo si pro něj přijelo do jeho bytu, byl právě doma sám s dcerou. Ta si na osudové chvíle vzpomíná. „Moc si toho samozřejmě nevybavuji, byla jsem malá holka, ale když přijeli, přišli k nám do bytu a něco tatínkovi říkali. Pak jej nechali napsat vzkaz mamince, ta byla zrovna na nákupech. Něco psal a lístek pak nechal v kredenci za sklem,“ sdělila dcera Josefa Štefana Věra Čumplová.

Gestapo Josefa Štefana odvezlo do Brna do Kounicových kolejí. Josef Štefan byl odsouzen k trestu smrti spolu s ostatními devíti vězni 18. června 1942. Ve stejný den, kdy byl po zradě odhalen úkryt Gabčíka, Kubiše a ostatních parašutistů v kryptě kostela v Resslově ulici v Praze. V týž den v podvečer salvami popravčí čety padl i Josef Štefan, v zápisu popravených mu náleží protokol s číslem 2411d. V martínkovské školní kronice je o okolnostech smrti Josefa Štefana uvedeno následující: „Každý ho litoval. Položil za vlast život ve 33 letech. Čest jeho památce!“

Obyvatelé Martínkova hned po válce umístili na zeď školní budovy pamětní desku. Právě ta přiměla kolektiv autorů ke zmapování odbojové činnosti Josefa Štefana. Na pátrání v archivech se podíleli historička Tereza Mrkvičková, vojenský historik Eduard Stehlík, vojenský lékař Martin Svoboda a také místostarosta obce Josef Pléha.

„Byli jsme konfrontováni s řadou nových skutečností, které byly nečekané a skutečně velmi zajímavé. Zjistili jsme, že Štefanovy odbojové vazby byly mnohem bohatší, než jsme předpokládali,“ shodli se autoři publikace o statečném učiteli. V neděli 18. června uplyne 75 let od chvíle, kdy byl za svoji protifašistickou činnost v Brně popraven.

Martínkov na svého hrdinu zavzpomíná v sobotu 24. června od 13.30 hodin na návsi před budovou bývalé národní školy. Na programu je i představení a křest publikace o Josefu Štefanovi.