Je o vás známé, že jste vášnivý motorkář a dobrovolný hasič, pro kněze je to netypické. Jak jste se k nim dostal?

Motorky mě bavily od mala. Můj tatínek tomu hodně fandil. Když mi bylo patnáct, tak jsem si několik dní vystál frontu na Simsona a koupil jsem si ho. Bylo to na přelomu komunismu a Simson byl tehdy nedostatkové zboží. Byl to tehdy, pro mě jako kluka, vrchol motorkářské kariéry. Měl jsem Simsona a připadal jsem si jako největší borec. S ním jsem si prožil ten pocit dobrodružství. Obdivuji rodiče, kteří zůstali v klidu. Mám spoustu zážitků z cest, například jsem před lety sedl na svou KTM 990 a projel Evropou až do Španělska a na Gibraltar. Před čtyřmi lety jsem byl na motorce v Gruzii a projel jsem i celý Kavkaz. A ti hasiči? Členem jsem byl i v mém minulém působišti. Byl jsem mnohokrát i u výjezdu. Bohužel mám momentálně vzhledem k opravě kostela trochu hendikep. Vždy říkám kolegům hasičům, „když můžu, tak pomůžu“. Mám dnes bohužel drobnou nevýhodu. Mám to z fary daleko k hasičárně. Mám radost, že jsem také v Jaroměřicích v zásahové jednotce. Mám strojnické zkoušky a řidičský průkaz na náklaďák. Kdyby bylo potřeba, tak můžu jet k zásahu. Občas také jedu kondiční jízdy. Při posledním výjezdu před čtrnácti dny jsme hasili požár dílny. Když přijde zpráva a začne houkat siréna, tak se hned podívám a vidím JPO poplach. Valím z fary do hasičárny, rychle ke svému věšáku, kde mám vybavení. Bohužel mě ale mrzí, že bývám jeden z posledních. Budu asi muset přestěhovat faru blíž hasičárně.

Jaký je původní význam adventu?

Zajímavé je, že čtyři adventní neděle jsou poměrně novodobá záležitost, dříve byl adventní čas podstatně delší. Prapříčina adventu je v tom, připravit se duchovně na Vánoce – narození Spasitele. Duchovní příprava s sebou nesla poměrně striktní pravidla, která znamenala, že by to měl být čas usebrání, klidu, modlitby a půstu. Aby si člověk, a to je i moje osobní zkušenost, mohl něčeho v životě považovat a měl z něčeho radost, tak by se na to měl nějak připravit. Třeba se jen obyčejně těšit. A možná právě proto lidé dříve více vnímali kontrast adventu a následného času Vánoc. Proto také zřejmě vznikl pojem Hod boží vánoční. Advent byl obdobím půstu a pokorného čekání, aby se potom o Vánocích mohlo hodovat a slavit, protože se nám přece o Vánocích narodil Spasitel světa.

A co adventní věnec?

Aby předkové mohli prožít radost Vánoc, vznikla tradice zapalování svící na adventním věnci. Ty pak připomínaly, že čas běží a doba radosti se s počtem zapálených svící blíží. Svíce na adventním věnci také lidi sjednocovala. Vychází to z obyčejného života našich předků. Nastoupila zima, skončily venkovní práce na poli, úroda byla sklizena. Lidé se drželi více doma, kde byly rodiny více pospolu. Neměli televizi, internet, nemohli se každý zavřít do svého pokoje. Snad proto nám předkové odkázali tradici adventního věnce, který má být symbolem sjednocení. Má symbolicky dokonalý kruhový tvar. Lidé jej měli třeba na stole v kuchyni, kde se večer společně sešli, zapálili svíčku a u svíčky se pomodlili nebo si jen tak vyprávěli. Společně se těšili na to, až začne vánoční čas, čas hodování a slavení. V adventu byli zvyklí, že si něco odřekli a učili se žít ve skromnosti. Dobře věděli, že všechno má svůj čas a doba čekání na Vánoce jednou skončí. Symbol adventního věnce je přece také symbolem očekávání. Proto lidé chodili na roráty, což jsou ranní mše, kde se zpívalo „Ejhle Hospodin přijde“.

Farář Tomáš Holcner.Zdroj: Deník / Jaroslav LoskotA on přišel o Štědrém večeru.

Když takto pokorně lidé prožili dobu adventu, tak si o to více považovali toho, že o Vánocích nejde jen o dárky, že by jen někdo někomu něco dával. Šlo hlavně o to, že byli spolu a spolu mohli slavit velkou radost - narození Spasitele světa. Možná to dnes jednoduše najdeme v krásné vánoční písni od Neckáře, která je plná naděje a optimismu a kde se zpívá: „Beránku náš, stůj při nás, až přijde tma“

S tím souvisí i to, že dříve byl pro křesťany mnohem důležitější Boží hod vánoční než samotný Štědrý den.

Samozřejmě svůj význam má i Štědrý den a večer. Lidé žili oproti dnešku chudě. V adventu se postili a bylo zvykem se postit i o štědrém dnu. Proto také vznikla krásná reklama s dnes již legendární hláškou: „A tatínku, kdy uvidím to zlaté prasátko?“. Maso bylo dříve projevem blahobytu, proto je zde symbolika konce půstu v podobě kapra, protože ryba není brána jako masný pokrm. Když lidé na Štědrý večer povečeřeli, tak to nebyly ještě úplně Vánoce, protože ty se odehrávaly až při půlnoční mši v kostele, kdy zvonily zvony a kněz oznamoval, že se narodil Spasitel. Když se přišlo domů, všichni pak slavili ten večer proměny doby adventu a čekání, v čas radosti Vánoc. Další den na Hod boží vánoční následovala velkolepá slavnostní mše, kde pěl chrámový sbor a zpívaly se radostné vánoční zpěvy. Lidé pak přišli domů a adventní půst mohl být vystřídán hojností a blahobytem.

Myslíte, že se v dnešní době ta jedinečnost Štědrého večera a Božího hodu vytrácí?

Pro křesťany je velice obtížné přijmout, že když jdete v době adventu nakupovat, tak už všude zní koledy. Někdy mám pocit, že nám Vánoce někdo krade. A já teď v adventu přece Vánoce ještě nechci. Nechci, aby mi někdo Vánoce vnucoval kvůli marketingu a byznysu dopředu. Chtěl bych si na koledy a vánoční stromeček počkat a mít je v ten pravý čas. A ten čas přece přijde až o Vánocích.

Farář Tomáš Holcner.Zdroj: Deník / Jaroslav Loskot

Advent by tedy měl být o tom těšení a připravení se na ten jedinečný okamžik?

Ano, a souvisí to i s tím, že se každý z nás v životě musí naučit, že nemůže mít všechno hned. Všechno má v našich životech svůj čas. Možná bychom to také dnes měli učit zvláště děti. Když mám často všechno hned, pak se lehce stane, že si nakonec ničeho nevážím. Advent nám připomíná, jak by to mělo správně být: Ne ne, nauč se něco si odřeknout, buď pokorný a vytrvalý, neboj se, dočkáš se, buď trpělivý. Advent nás tak trošku učí trpělivosti. Lehce se pak stane, že když jdeme po městě, kde nám od září hrají koledy, tak v nás něco přecvakne, znervózníme, že nemáme nakoupené dárky, upečeno, naklizeno a pak se nedivím, že jsme v adventu všichni vystresovaní. Obchodník se raduje, lidé se stresují. Někdy je také smutné, že jsme často vmanipulovaní do situace, podle které by to mělo působit tak, že čím je dárek dražší, tím obdarovanému vlastně sděluji, že ho mám víc rád. Často pak někdo může říci: „Já jsem ti koupil něco hodnotného, važ si toho a dívej se, jak tě mám rád a buď vděčný“. Ale to nemusí být přece pravda. Může to být jen hra na lásku, která může být falešná.

Jaké budou letošní Vánoce? Ovlivní je současná situace okolo koronaviru?

Budou jiné. Jsou lidé, kteří by je nejraději strávili venku, mnozí nevydrží být doma, nedávno jsem četl článek s nějakou celebritou, která říkala, že si nedovede představit, že by byla na Vánoce v ČR, že musí být u moře. Já to mám zas naopak, Vánoce si spojuji s představou půlnoční mše a této posvátné atmosféry Štědrého dne, kdy jsou kostely většinou otevřené a lidé tam přijdou a je tam to krásné posvátné ticho, které může utěšit všechny naše stresy. Atmosféra Štědrého dne je výjimečná, naši předkové tento den vnímali jako den zázraku, kdy se má v noci narodit Spasitel světa. Na půlnoční najednou kostel začne bouřit, zpívá chrámový sbor a celá liturgie má posvátnou a neopakovatelnou atmosféru. Kdo neprožil Vánoce v této atmosféře, tak vánočním svátkům nemusí dobře porozumět. Myslím si, že možná dnes hodně lidí vlastně Vánocům a jejich skutečnému obsahu nerozumí Zredukují to na tradici, kdy si dáme dárky, a díky tomu se máme rádi. Já chci jít ovšem k podstatě Vánoc. A tou je radost křesťana, kterou prožívá díky tomu, že se nám narodil Spasitel světa. Osobně to vnímám tak, že i když vím, že jednou zemřu, tak mám díky narození malého Ježíška naději na život věčný.

Vaše farnost je specifická v tom, že už loni nebyla klasická půlnoční mše, z důvodu rekonstrukce chrámu. Pořádali jste ale venkovní půlnoční, jaké to bylo?

Má to svou atmosféru, trošku mrzlo, a proto jsme zvolili nádvoří zámku, kde nám rozdělali ohně, u kterých se lidé ohřívali, zpíval tam farní sbor, zpívaly se koledy, do toho někdo četl vánoční poselství z Písma svatého. V tom šel myslím někdo podroušený po náměstí a křičel na nás: „Co tady blbnete?“, tak jsem reagoval, že neblbneme, že máme půlnoční mši svatou. Mělo to své mimořádné kouzlo v tom, že se lidé zvedli od dárků a štědrovečerního stolu a povýšili svůj štědrovečerní prožitek také tím, že vyšli ven do společenství ostatních lidí. Někde se po půlnoční podává svařák a grog, lidé si mohou jen tak promluvit se svými přáteli a sousedy, byť jen třeba takto krátce: „Jak se máš, Františku, přejeme požehnané svátky“.

Vláda rozvolnila nedávno nějaká opatření, jak to bude letos? Mohou se lidé těšit alespoň na „venkovní půlnoční“?

Půlnoční mše určitě proběhne, ale musíme všichni respektovat nařízení vlády. Předpokládám, že většina farářů to bude řešit tak, jako já. Na bohoslužbách bude jen povolený počet účastníků a ostatním to zprostředkujeme online přenosem. Takže lidé v Jaroměřicích budou mít internetový přenos půlnoční mše svaté z naší farní kaple ve 22.00. Uznávám, že je to nezvyklé a svým způsobem těžké. Rádi bychom se všichni potkali na půlnoční, ale nebude to možné. Lidem říkávám, že až se budou dívat na mši online, aby si aspoň vzali zpěvník s koledami a zpívali s námi. V kapli s námi bude na mši svaté varhaník a lidé i přes přenos uslyší, že zpíváme, a mohou se doma připojit. I takto zprostředkovaně se konec konců může odehrávat mše a lidé mají díky technice možnost atmosféru Vánoc a půlnoční mše prožít doma se svými blízkými.

Co se vám vybaví, když se řeknou Vánoce?

Jako malý kluk jsem posvátně vnímal právě spojení Vánoc s kostelem. Mně se pak vybaví hlavně půlnoční, kde se potká rodina, babička dědeček. Samozřejmě i dárky, ale mám to vždy spojeno s posvátnou atmosférou půlnoční a ranní mše o Vánocích a tak dále. Nekončí to tím rozbalení dárků, ale má to pokračování. Rodiny se navštěvují, lidé se setkávají, přejí si. S rodiči jsme jezdili na oběd jednou k jedné a pak k druhé babičce. Moc rád na to vzpomínám.

Jaká je vaše nejhezčí vánoční vzpomínka?

Nejhezčí? To jsou těžké otázky. Odpověď asi jen tak nedám. Zato si přesně pamatuji, jaká byla nejhorší. Když jsem jednou těsně před Vánoci otevřel skříň a vypadl na mě dárek. Nevydržel jsem to a podíval jsem se, co dostanu. Pamatuji si, že to byla slepovací lodička. A u vánočního stromečku mně bylo nakonec líto, že jsem přišel o překvapení. Nakonec jsem dělal, jak jsem překvapený, ale nešlo mi to. Předtím jsem to nevydržel a neodolal jsem a balíček rozbalil a pak mě to mrzelo. Dnes vím, jak je důležitá trpělivost.

A to už jste věděl, jak je to s Ježíškem?

Ano, to už jsem věděl, že to zařizují rodiče. Neměl jsem s tím žádný problém.

Dodržujete během Štědrého dne nějaké zvyky? Lití olova atd.?

Ne, tyto zvyky nedodržuji. Přijde mi, že jak jsme prošli ateizací společnosti, tak zde byl obrovský tlak strany a vlády Vánoce zredukovat na dědu Mráze. Ježíška odstranit a nejlépe vůbec nepřipomínat. Ateizace se nakonec promítla do našich životů tím, že dnes lidé neznají podstatu věci, které tvoří naši kulturu. Bojíme se náboženství, i když paradoxně máme všichni rádi Vánoce, které jsou ve své podstatě náboženskou slavností narození Ježíše Krista. Někteří pedagogové dnes dětem ve škole sdělují, jak jsou Vánoce právě o lití olova a podobných lidových zvycích. Jde ale o druhotné věci, které byly pouze doplňkem Vánoc. Vždy ale Vánoce za posledních minimálně 1000 let od dob velkomoravské říše a příchodu Cyrila a Metoděje úzce souvisely s křesťanským světem, který naši kulturu a společnost po staletí obklopuje. Někteří si pak s Vánoci a Velikonocemi neví vůbec rady, protože křesťanská tradice byla v Česku brutálně potlačovaná. Lidé pak zároveň prostě neví, jak Vánoce prožít a zredukovali je právě na dárky a ono lití olova. Zapomněli na to, že to souvisí s narozením malého děťátka a také na to, kdo vlastně toto děťátko je. Toto děťátko z Betléma utvářelo kulturní svět a naši civilizaci, která vyrostla na poselství, že se v Betlémě Bůh stal člověkem, že se nám narodil Spasitel, což je ten největší dar. Proto si lidé dávali a dávají dárky. Ten největší dar jsme dostali od Boha. Bůh nás obdaroval. Vánoční poselství je tedy v tom, že z toho poselství mohu mít radost, a pak vlastně chci, aby měli tuto radost také další lidé.

Tomáš Holcner

Farář Tomáš Holcner.Zdroj: Deník / Jaroslav Loskot- narodil se 14.12. 1975 v Boskovicích

- pochází z vesnice Bedřichov u Lysic

- před Jaroměřicemi působil v Křižanově a v Heřmanově u Velkého Meziříčí

- V Jaroměřicích nad Rokytnou působí čtyři roky

- odmala je vášnivý motorkář a hasič

- je členem výjezdové jednotky a pravidelně se účastní zásahů