Široce vystavěný program sestavila brněnské varhanice s citlivým důrazem na česko-italskou linii i zasvěceným vyzvednutím několika životních jubileí českých autorů. Kromě loňského oslavence Zdeňka Pololáníka je to i letošní osmdesátník Milan Slimáček. O programu zítřejšího koncertu jsem rozmlouval s Hanou Bartošovou.

Na co se mohou návštěvníci vašeho koncertu těšit?

Linie programu sahá od baroka po současnost a varhany v Jaroměřicích takový široký záběr skýtají. Takže program má barokní základ a současně jsem chtěla hrát českou hudbu. S Lenkou (sopranistka Lenka Cafourková Ďuricová poznámka redakce) v programu máme teprve druhé uvedení Zpěvů o Pánu Milana Slimáčka. Je to opravdu dobrá věc, i když není jednoduché ji nacvičit. S Petrem Hojačem hrávám koncert Benedetta Marcella jako barokního autora, a pak jsem si dohledala další české autory: Josef Seger má letos tři sta let od narození, to je pěkné jubileum. Zamýšlela jsem složit program z českých a italských autorů, aby tuto linii nic nenarušovalo.

Značnou část programu tvoří díla dodnes žijících skladatelů. Máte soudobou hudbu v oblibě víc než třeba baroko nebo romantismus?

Zdeněk Pololáník je opravdu můj oblíbenec. Přiznám se, že každou sezonu provedu některou z jeho skladeb, anebo se snažím udělat nějakou jeho premiéru. Vloni měl výročí, osmdesát let, tak toho ještě v této sezoně využívám. Ale jinak se nedá říct, že bych se věnovala výhradně hře 20. století. Uvádím koncerty, na nichž moderní hudbu ani nemám. Ale když hraji v zahraničí český program, vždycky tam Pololáníka zařadím. I když publikum není vždy nakloněné moderní hudbě, o Pololáníkovi bych řekla, že je spíš neoromantik a má i trochu jazzové prvky.

Když jste zmínila Itálii, máte k ní nějaký osobnější vztah?

Co se týče zpívání, určitě ano. Je to kolébka zpěváků. Ale ta česko-italská kombinace mě tentokrát spíš napadla náhodou. Když jsem poprvé vloni v Brně hrála Belliniho Sonátu, varhaníci mi po koncertě řekli, že to bylo úžasné. „My jsme tady seděli jak v opeře", tvrdili. Je to taková varhanní opera. A Marcello byl také Ital. No a jinak 17. července jsem vystoupila na koncertě v Římě.

Soprán, trubka a varhany je to obvyklá kombinace vašich koncertů?

Obvyklá kombinace na mých koncertech jsou varhany a trubka nebo varhany a zpěv. Nevzpomínám si, že bych v tomto obsazení někdy hrála. Vždycky vystupuji v duu. S Lenkou budu spolupracovat poprvé. Bylo to přání pana Slimáčka, abychom spolu nastudovaly jeho Zpěvy o Pánu. Lenka je mladá zpěvačka, je rytmická a hodně se v poslední době prosazuje. A s Petrem Hojačem hrajeme opravdu dlouho. Ještě studoval, když jsem s ním měla první koncert.

Ve vaší biografii se píše, že máte zálibu v koncertování na historických nástrojích. Zítřejší vystoupení ale odehrajete na nově opravených velkých varhanách…

Tak vystavěný velký program od baroka po 20. století nejde zahrát na historických varhanách, mají totiž méně rejstříků. Na historických nástrojích mě inspiruje ta čistota zvuku. Mám pro ně dva typy programu český, ten jsem i natočila na CD, a jinak mám program složený ze světového repertoáru. Ale vždy je to barokní literatura. Na druhou stranu varhany v chrámu svaté Markéty dávají mnohem větší dramaturgické možnosti.

Kromě vaší pedagogické a koncertní činnosti jste také dlouholetou dramaturgyní Brněnského varhanního festivalu, jehož 36. ročník máte letos úspěšně za sebou. Co vás k té práci přivedlo?

Festival založila profesorka Alena Veselá. Po roce 1990 to vypadalo, že festival úplně skončí. Nebyly peníze ani lidi, kteří by se mu věnovali. Bylo mi to líto a hlavně jsem se dobře znala s farářem u svatého Augustina v Brně, kterého jsem potkávala na vycházkách se psem u nás v Masarykově čtvrti. Byl ochotný poskytnout kostel na koncert bez nájmu. Ze začátku přišlo pár lidí; neměli jsme žádnou velkou propagaci. Podstatné bylo, aby si ta akce vůbec zachovala kontinuitu. Dnes k nám jezdí i zahraniční interpreti. Spolupracuji s Americkým jarem. Založila ho paní Rybáčková, která se vrátila z USA. Pracovala tam a pak se začala věnovat hudbě. Vybudovala slušný cyklus koncertů, ač není muzikantka. To díky ní mám na festivalu americké umělce.

Jaké koncerty vás v budoucnu čekají?

Na podzim příštího roku se chystám na koncertní turné do Ameriky. Zatím mám domluvené dva koncerty. Ten jeden je zásadní, je v New Yorku. V jednání mám další dvě vystoupení v Chicagu. I tam jsem navázala kontakty díky spolupráci s Americkým jarem.

JAROSLAV KOCUREK