Proč by lidé měli chodit do sauny?
Proto, aby se jejich organismus trošičku zocelil, aby v něm docházelo ke střídání tepla a zimy, což má dle lékařů příznivý zdravotní vliv na kardiovaskulární systém člověka. Podívejte se na mě. Já chodím naboso, nepotřebuji nosit ponožky, není mi zima.

Je asi dobré využívat saunu teď v zimě, která je obdobím chřipek a nachlazení.
Určitě je to lepší, než nedělat vůbec nic. Jediné, co je docela důležité, je pravidelnost. Jestli si někdo myslí, že přijde jednou za tři měsíce na hodinu a půl do sauny a že bude imunní vůči všem nemocem, tak se plete. Takhle to nefunguje.

Jak často byste tedy doporučoval chodit?
Já chodím do sauny jednou týdně. Jsou jiní, kteří chodí dvakrát týdně. Já si myslím, že jednou týdně na jeden a půl hodiny bohatě stačí. Ale záleží na každém člověku, jak to cítí.

Můžete přiblížit, jak saunování probíhá?
Když se budeme bavit o standardní finské sauně, tak je to suchá sauna, kde teplota dosahuje mezi 85 až 95, 98 stupni. Princip spočívá v tom, že jste v teple, kde se tělo zpotí, vyplaví ven škodlivé látky, které nemají v organismu být. Potom jdete do bazénku, nebo pod sprchu. Bazének je z mého pohledu lepší. Tak tedy vlezete do bazénku a rychle se ochladíte. Váš organismus potom musí nějakým způsobem zareagovat. A reaguje tak, že se kardiovaskulární systém zpružňuje a dokáže rychle reagovat na změny teplot. To je základ sauny, opakuje se zhruba třikrát.

Pokud člověk začne chodit do sauny, kdy pocítí účinky?
To je individuální. Ale je to dlouhodobá záležitost, nemůžete čekat, že něco získáte za týden. Pokud tam budete chodit jednou týdně, je to v součtu čtyřikrát za měsíc. Co to je? Když to přirovnám k trénování na maraton, tak pokud na něj budu trénovat čtyřikrát za měsíc, jen za ten měsíc také maraton neuběhnu.



Co si z návštěvy sauny odnesu?
Člověk je odpočatý. Atmosféra v sauně by měla být uvolněná, relaxační. Mělo by to být beze spěchu a chvátání, bez počítání minut. Měla by to být společenská událost. Přijdu, posedím, když někoho znám, prohodím pár slov, ale nespěchám a užiju si to.

Zmínil jste, že saunování má být událost. Dělají se tedy i speciální saunové rituály.
Je jich obrovské množství. Jde o jakési zpestření, protože po čase se vám sauna stane jednotvárnou. Rituály trošku oživí něco, co je pořád stejné. Máte možnost si užít terapii vůněmi, pouští vám hudbu a někdy je vše pojato jako nějaký příběh. Nedokážu si představit, že by to tak mělo být při každé návštěvě sauny a po všechny ty klasické procedury. Ale zase si to chce sem tam vyzkoušet.

Jak jste se k saunování dostal vy sám?
V době, kdy jsem začal mít problémy se zády. Dostal jsem se až do nemocnice, chtěli mě poslat na operaci. A to se zase nechtělo mně. Takže jsem hledal nějakou alternativu. Začal jsem se saunováním. Zjistil jsem, že to pomáhá. Postupně jsem od saunování přešel k otužování.

Otužování a saunování tedy spolu úzce souvisí.
Ano, v tom saunování se dostanete na nějakou hranici a více to nejde. Já v tom bazénku se studenou vodou strávím osm minut. A nemá to pokračování, už je to uzavřené. Nemůžete být v bazénku u sauny třeba půl hodiny. Pak jste totiž tři čtvrtě hodiny v sauně, protože organismus ztratí teplo. Takže jsem plynule přešel na otužování, což je logické pokračování saunování. Lezete do studenějších vod a jste tam podstatně delší dobu. A opět to má prokazatelně blahodárný vliv na lidský organismus.

Pomohlo vám saunování a otužování na vaše zdravotní problémy, o kterých jsme se bavili na začátku?
Myslím si, že nebýt toho, tak nejsem v takové kondici, jako jsem dnes. Neskutečně to pomohlo. To samé říká také moje žena, která se ke mně přidala. Je nás ale více lidí s obdobnými problémy, s bolavými koleny, klouby a zády. A mohu říci, že všem saunování a otužování pomohlo. Nastalo 80 až 90 procentní zlepšení.

Vy se také nějak sdružujete?
V rámci jihlavského plaveckého klubu Axis je i oddíl zimního plavání, jehož jsem členem. Já se otužování věnuji asi šestnáct let. Můžete se k němu dostat i bez saunování, základem je střídání teplot. Je to velice zajímavé, jít se vykoupat, když jsou pláže prázdné, svítí sluníčko a venku je minus pět stupňů.

Kolik je vás otužilců v Jihlavě?
V klubu je nás dvaatřicet registrovaných členů, zhruba takový počet se každý rok schází i na tradiční novoroční akci na jezu pod jihlavským Kauflandem. Ten nárůst je neskutečný. Před patnácti roky jsem byl sám, dnes je nás přes třicet. V republice celkem sedm set těch, kteří v zimní sezoně jezdí po závodech po celé zemi. Sezona trvá od začátku října do začátku dubna, pak už je moc teplo. Předpokládá se, že se otužování věnuje dalších pět až šest tisíc lidí a má to jako své hobby bez registrace. Pamatuji závody s padesáti účastníky, teď se jich sejde i dvě stě.

Když jsme u těch závodů, v sobotu 27. října 2018 se poprvé konal závod zimních plavců v lomu v Horní Cerekvi.
Předtím jsme ho pořádali v autokempu na Pávově, tam se změnily podmínky, tak jsme museli najít jiné místo. V Horní Cerekvi je nejčistší voda na Vysočině. Podle pelhřimovských potápěčů, co tam mají základnu, se tam nyní viditelnost pohybuje kolem šesti sedmi metrů. V Cerekvi byli lidé, kteří se objevili ve filmu Bába z ledu. Dva hlavní hrdiny, Pavla Nového a Zuzanu Kronerovou, bych rád pozval do Horní Cerekve v roce 2019. O Pavlu Novém se ví, že je otužilec. Jeho hereckou kolegyni po filmu otužování také chytlo a chodí pravidelně plavat s Ledními medvědy v Bratislavě do Dunaje. Zjistila, že to opravdu pomáhá a pokračuje v tom.



Co kdybych chtěla chodit taky?
My se chodíme koupat za každého počasí. Kdo by chtěl začít, musí to mít v hlavě srovnané. Stanovit si den a jít bez ohledu na počasí. Zkrátka si říct, dneska se jdu koupat, tak se jdu koupat. Stejně tak to mají běžci, kteří pravidelně trénují, prostě vyběhnou i v mlze, dešti… Uvedu příklad. Když někdo začne v listopadu, tak na Vánoce už plave ve Vltavě na tradičních závodech. Organismus je opravdu velmi adaptabilní.

Jak tedy začít?
Ideální je najít si partii, nechodit sám. Pro začátečníky je dobré začít pozvolna. Vlézt do vody na pár vteřin, vylézt, utřít se. A postupně navyšovat po půlminutě, pak už se doba strávená ve vodě počítá na minuty. Organismus se s tím umí poprat. Můžete se vykoupat kdekoli v rybníku. Pokud někdo chodí do sauny, pak se může pokusit strávit v bazénku s vodou, která má v zimě deset stupňů, co nejdelší čas. Nevím, kdo na to přišel, ale zimní plavání se řadí k extrémním sportům. Nevím, co je na tom extrémního. Přijdete, vyříznete si díru v ledu a jdete se vykoupat.

Když se bavíme o extrémech, máte také nějaký extrémní zážitek ze zimního plavání?
To jsme byli v Mělně v Polsku na akci s 1 870 účastníky. Voda měla minus půl stupně. Fungovalo to tak, že když jste nabrala mořskou vodu, v roce vám zůstaly ledové granule zmrzlé sladké vody a slaná ještě tekla. Minus půl stupně to je nářez. Tam se dá vydržet čtyři pět minut. Čtyři pět minut také vydrží netrénovaný člověk v takto ledové vodě, a pak umrzne. To se opravdu testovalo. Pokud má voda deset jedenáct stupňů, můžeme v ní vydržet i hodinu. Zimní plavání provozujeme ve vodě o teplotě 4 stupně a méně, od čtyř stupňů nahoru se stále jedná o koupání. Studená voda pro nás je, až když je z ní led. Dokud teče, tak je teplá. (smích)