Jeden ze zmíněné pětice do karavanu ale vůbec nenastoupí. Celou cestu poběží. Jakub Benda, jehož čeká dvousetdvacetikilometrový běh z Třebíče na Sněžku. Poběží pro svého syna Filipa a všechny další děti, které stejně jako Filip trpí Duchennovou svalovou dystrofií. „Cítím se dobře. Myslím, že jsem usnul asi v osm večer. Ještě jsem slyšel bimbat věž ve tři čtvrtě. Pak jsem se stejně vzbudil už o půl druhé ráno. Půl hodiny před budíkem,“ popisuje Jakub.

Zázemí třebíčských tenistů zmizí a místo něj vyroste nový objekt, kde budou také toalety pro veřejnost.
Třebíč jako Zvonokosy: Lidé se mohou těšit na nové záchodky na Podzámecké nivě

Tento ani ne šestihodinový spánek bude na dlouhou dobu jeho poslední. Chce běžet nonstop, jen s drobnými přestávkami na odpočinek. Na Sněžku hodlá dorazit v sobotu 4. června pozdě odpoledne. V karavanu ozdobeném logem Parent Project, což je organizace sdružující rodiče dětí trpících svalovou dystrofií, ho bude provázet jeho přítelkyně Iva a bratři Šimon, Matouš a Filip.

Minutu před třetí se karavan rozjíždí a Jakub vybíhá. S kamerou v ruce ho doprovází Šimon. „Já jen doufám, že takhle nepoběžím celou cestu s bráchou,“ glosuje Šimon, zatímco je bratrovi v patách potemnělými třebíčskými ulicemi.

Kolem 11. hodiny 3. června by Jakub Benda měl doběhnout do Žďáru nad Sázavou, kde bude v Pizza Station na nádraží setkání s jeho podporovateli a dalšími rodiči dětí trpících Duchennovou svalovou dystrofií.

Jakubův běh lze celou dobu sledovat ZDE

Přes koleje a hlavní silnici u nemocnice oba sbíhají Máchovými sady k zimnímu stadionu. Tam je krátká zastávka – na Jakuba zde čekají jeho rodiče a také hokejisté Horácké Slavie. Jakub se s nimi velmi dobře zná, chodí fandit do kotle a oni jeho cestu podporují. „Tady máš od nás čepici, kdyby náhodou na Sněžce byla zima, náhradní tričko, kdybys to svoje náhodou propotil u Hradce Králové, a šátek na krk,“ předává mu manažer Horácké Slavie Dan Šlapák drobné dárky a snaží se překřičet Ewu Farnou, jejíž Měls mě vůbec rád se na plné pecky line z klubového auta. Stadion je naštěstí mimo obytnou zástavbu, takže zde se žádné nežádoucí probuzení obyvatelstva nekoná.

Na Jakuba tu čeká i jeho kamarád Martin Janata. Pozornost poutá tím, že má na sobě také běžecký dres. „S Jakubem se znám už dlouhá léta. Jsme spolu i v iniciativě Rozběháme Třebíč. Chci ho dnes podpořit tak, že s ním teď poběžím do Velkého Meziříčí,“ vysvětluje sympatický muž.

Samozřejmě hned dostává otázku, jak se dostane nazpátek. „Přijede pro mě manželka. Až ráno odveze děti do školy, udělá si výlet do Velmezu,“ usmívá se Janata.

Farnou mezitím vystřídal Jiří Schelinger. Jeho tklivý Holubí dům umocňuje dojemnou atmosféru. Jakub se loučí s rodiči a na mamince je vidět, že má slzy na krajíčku. „Strašně moc si tě vážím jako člověka za to, co děláš. Ať už doběhneš, nebo ne,“ objímá svého syna maminka.

Tatínek celou věc bere s nadhledem. „Ale samozřejmě, že doběhne. V pohodě,“ baví Benda starší publikum svým stoickým klidem.

Ale i on je na svého syna hrdý. „Na jednu stranu je to tak trochu blázen. Ta vzdálenost je fakt brutál. Ale na druhou stranu, ten projekt je ohromná věc,“ zamýšlí se tatínek.

V příští chvíli Jakub vybíhá. Doprovází ho nejen Martin Janata, ale v rámci pozdně nočního tréninku také hokejisté. Za Jakubem vyjíždí obytný vůz s jeho přítelkyní a bratry. A aby každý v Třebíči věděl, že je Jakub již na cestě, karavan každou chvíli zatroubí. Město se probouzí a Jakub má za sebou prvních několik desítek metrů. Ještě mu jich zbývá něco kolem dvou set dvaceti tisíc.

Na tomto odkazu zeřejňují Jakubovi bratři průběžně videa z cesty.