Kromě něj dnes doktora s červeným nosem čeká dalších pět marodů. „Maxíku, jsem strašně rád, že tě vidím! Vítám tě na dnešní speciální vizitě. Budu si tě muset prohlídnout. Vydrž chvilku, nehýbej se… Teď jsi mrknul! Zkusíme to znovu, ani se nehni,“ rozkáže klaun a přibližuje se k obrazovce, aby si pacienta pořádně prohlédl. Při naklánění však padá ze židle, a daří se mu tak chlapce poprvé rozesmát.

Zdravotní klaun v Nemocnici Pelhřimov
- za dětmi chodí už více než deset let
- od února probíhají setkání online formou
- koná se každou středu od půl desáté
- organizuje ho ZŠ a MŠ při zdravotnických zařízeních Kraje Vysočina

Podobných pádů pak následuje ještě několik. Jak se zdá, Maxíkovi se scénka líbí a skvěle se při ní baví. Zhruba po deseti minutách se s klaunem loučí s úsměvem na rtech. „Bylo to super. Nejvíc se mi líbilo, jak furt padal ze židle. To bylo vtipné,“ komentuje Maxík klaunovo představení. Stihl ho jen tak tak, odpoledne jde totiž domů.

Další na řadě jsou Bára a Alžběta, studentky třetího ročníku střední školy. Poté, co se i jim klaun představí, čeká je vystoupení speciálně upravené jejich věku. „Nacházíte se v nemocničním zařízení. Přijali jsme vás v podstatě v zuboženém stavu. Jen díky naší bezvadné péči vypadáte, jak vypadáte,“ říká klaun. V ten moment se na sebe mladé slečny podívají a vyprsknou smíchy.

Během povídání se dozví spoustu užitečných rad ohledně kluků a dočkají se i písničky, kterou doktor Kývl před chvílí vymyslel. „Bylo to příjemné zpestření pobytu tady. Původně se nám do toho moc nechtělo, ale nakonec to bylo super,“ hodnotí slečny doktorův výstup.

Starší to přenechají mladším

Nejsou jediné náctileté, kdo to tak má. „Často se nám stává, že se starší děti zdráhají a říkají, ať to radši necháme teď malým. Vždy se jim to ale nakonec zalíbí a místo deseti minut s klaunem diskutují klidně i dvacet,“ přidává svou zkušenost vychovatelka Habichová.

Pravidelná setkávání si pochvaluje i sám doktor Evžen Kývl, civilním jménem Miroslav Sýkora. „Ačkoliv se osobnímu kontaktu nic nevyrovná, jsem strašně rád, že můžeme být s pacienty ve styku. Zaměstnanci nemocnice nás k nim donesou doslova na zlatém podnosu a funguje to opravdu bezvadně. Dokonce jsem zjistil, že malé děti reagují lépe, než když na ně vybafne neznámý strejda naživo,“ svěřuje se klaun.

Na jednotlivá dítka se připravuje individuálně. Ještě před zahájením akce mu totiž Alena Habichová předá základní informace o pacientech, jako jsou jména, věk, případně diagnóza. „Vždy si předtím dám dva šálky kávy a dobrou snídani. To je jediná moje příprava. Jinak je to všechno improvizace, protože každé dítě je jiné,“ přibližuje Sýkora, který má sám dvě malé děti.

Dříve klaun do nemocnice docházel osobně, pandemie ho ale zastavila a téměř rok se s dětmi neviděl. „Řešili jsme, jak děti během hospitalizaci na dětském oddělení potěšit a rozesmát, a tak vznikla myšlenka pořádat klauniády online,“ vzpomíná mluvčí Nemocnice Pelhřimov Alexandra Knapová.

Přineslo to i jednu výhodu. „Zatímco dříve za malými pacienty chodil jednou za čtrnáct dní, teď se vídají každý týden. Je pro nás velmi důležité, že jim pobyt u nás zpříjemní a 'nakazí' je dobrou náladou,“ dodává Knapová.