Výlet na zříceninu hradu Rokštejn, kam se vydáme ve větší tlupě i s dětmi, naplánoval kamarád Jirka dlouho dopředu. Tak dlouho, že až hrozilo, že ně něj do půlky srpna zapomeneme. Že se tak nestalo potvrzuje e-mail, ve kterém v týdnu dostáváme podrobné instrukce, jak bude celá akce probíhat. „Děti nesedí doma u televize a někam se podívají, takový aktivní den je nejlepší,“ míní.

Výlet začíná na louckém vlakovém nádraží, kam už jsme dorazili všichni společně. Kolem desáté hodiny dopoledne přijíždí vlak mířící z Jihlavy do Třebíče. Chceme nastoupit nejbližšími dveřmi, ale průvodčí nás posílá do těch posledních, kde je následně pro kočárky plocha. „Nejdřív kočárky, pak kola,“ dodává další pokyn směrem k cyklistům, kteří chtějí jet také. Místa je však dost a nikdo nemusí zůstat na peronu.

Cesta mašinkou se dětem líbí a v Bransouzích na Třebíčsku jsme celkem hned. Původní plán navštívit cestou také tamní koupaliště měníme, protože dostat děti z vody by mohl být pořádný oříšek, a tak šlapeme dál. Zabloudit se snad ani nedá, je to po cyklostrase z Jihlavy do Třebíče, akorát v opačném směru.

Prohlídku už nestíháme

Cestu prokládáme pauzami na svačinku, nespěcháme, a zavazadla jsou čím dál lehčí. Pořádné odlehčení pak znamená oběd u zříceniny hradu Rokšrejn. Následně volíme možnost stíhat vlak, který pojede z Přímělkova v 15:46 a tak se prohlídkou hradu příliš nezdržovat. Jít se totiž podívat na věž a pak dvě hodiny čekat na další vlak se nám nechce, o cestě pěšky až do Luk ani nemluvě.

Od Rokštejna je to, pravda, pořádný kus do kopce, pak se ale už jde jen z kopce a jdeme tak dost svižně. Navíc se těšíme na občerstvení v hostinci s příznačným názvem Nad Přejezdem. Tam se sice zrovna koná soukromá oslava, o které jsme nemohli ani tušit, ale Jirka vše domluví a za chvíli máme od sympatické obsluhy pět kelímků s kofolou a čtyři s pivem.

Sotva dopijeme, začne zvonit výstražné zařízení a je tu vlak. Tentokrát už hledáme dveře, do kterých se chodí s kočárky. Přejedeme dvě zastávky do Luk a za pět minut zase vystoupujeme. Ještě zamávat panu strojvedoucímu a výlet končí. Děti jsou nadšené, všichni unavení a den pomalu u konce.