„Nemáme signály že by se u nás na Vysočině tato nemoc objevila. Každoročně hlavně v době dovolených si některá transfuzní oddělení pořizují seznam rizikových zemí kde se takové nemoci jako je západonilská horečka vyskytují a dávají případným dárcům k vyplnění dotazník, jestli se s takovou nemocí setkali,“ upřesnil Kos. Například havlíčkobrodská nemocnice o ničem podobném neinformovala. „Naše transfuzní oddělení v Havlíčkově Brodě žádnou zvláštní směrnici kvůli západonilské horečce nevydalo.,“ sdělila mluvčí nemocnice Petra Černo. Stejně tak o žádné výjimce pro dárce krve neinformuje ani nemocnice Jihlava.

Podle odborníků na tropickou medicínu je západonilská horečka, která se v současnosti rozšiřuje po evropském kontinentu problém hlavně pro dovolenkáře. „Rozšiřuje ji komár, proti této nemoci neexistuje vakcína, ale přenos z člověka na člověka není známý,“ upozornil Rastislav Maďar, expert na tropickou a cestovní medicínu a dodal, že je třeba aby o tomto problému populace v Evropě věděla a chránila se proti komárům. Například omezit noční aktivitu, dávat sítě na okna a používat repelenty.

Řecká vláda s příchodem turistické sezony každoročně varuje všechny návštěvníky, aby si i přes vysoké teploty nezapomněli sbalit oblečení s dlouhým rukávem. A kromě nich i repelenty. Loni stejnou dobou totiž nebývalé množství lidí onemocnělo západonilskou horečkou, kterou přenášejí komáři.

Z Řecka do Česka

V roce 2018 se nákaza z Řecka dostala i do České republiky. Na dovolené se totiž nakazil starší muž, který pak skončil v nemocnici v pražských Střešovicích. Bylo to poprvé po pěti letech, kdy se u nás nemoc objevila.

Západonilskou horečku přenášejí zejména komáři rodu Culex, inkubační doba trvá tři až čtrnáct dní. Většinou onemocnění proběhne bez příznaků. Pokud už se objeví, podle Státního zdravotního ústavu se projevují jako horečka a bolesti hlavy, únava, nevolnost a zvracení či vyrážka.

V případě, že by se se virus šířil i v Česku, budou podle ministerstva zdravotnictví přijata standardní opatření. Jednou z možností je testování dárců krve, krevních derivátů, orgánů, tkání a buněk na přítomnost nukleové kyseliny viru.

Transfuzní stanice ale mají z preventivních důvodů odmítat dárce krve, kteří se vrátili z rizikových oblastí, a to po dobu 28 dní