Zbytečně neplýtvat a neplnit kontejnery. Materiál využít, dokud to jde. Rozpárat, rozstříhat, přešít. Smysluplně, originálně, precizně a vkusně. To je tzv. upcyklace textilu, způsob dalšího využití  obnošeného oblečení, ale klidně i starých tašek či nevyužité metráže; zkrátka textilního odpadu.

Před několika lety propadla upcyklaci třebíčská rodačka Věra Ryšková. A není sama. O její značce RYVERA už „se ví“. Prezentuje se na internetu, prodává na trzích a kdo se chce s RYVEROU blíže seznámit, může ji navštívit přímo v dílně.

Její zdi jsou ověšené originálními taškami, batohy a kabelkami, které jsou doménou Věry Ryškové. Na stole, a vlastně všude, kde to jde, leží látky v různé fázi zpracování a v krabici hromada džín. Na dveřích visí koženkový kabát a staré svetry. To vše má před sebou lepší zítřky.

„Šiji odmalička. Pamatuju si, že když mi bylo dvanáct, ušila jsem mamce k narozeninám košili. Výsledek byl brutální, nikdy ji na sobě neměla!“ směje se při vzpomínce Věra Ryšková. „Mamka hodně šila a já jsem prostě začala dělat to, co ona. Šití je pro mě úplně přirozené. V dětství jsem snila o kariéře módní návrhářky.“ Nakonec však zvítězila fotografie, kterou Ryšková vystudovala v Brně.

Při tvorbě upcyklovaných výrobků je pro ni ekologický rozměr, tedy zužitkování již použitého, klíčový. Stejně jako v jejím životě. „S tříděním odpadu jsem začala po narození první dcery, takže před 24 lety. Navíc mně vždycky vyhovovalo nakupovat v second handech, jak kvůli finanční stránce, tak i proto, že se díky nim oblečení „točí“ a nevyhodí se. A to už byl krok k upcyklaci. Dlouho jsem ale sbírala odvahu, než jsem z této filozofie udělala značku.“

Dalším výrazným rysem RYVERY je preciznost řemeslné práce a zároveň jistá dávka punku a rebelie v pojetí střihu či vizuálních detailů. Přitom většinou nelze poznat, že výrobek je ze starého, používaného materiálu. Ani známka ošumtělosti či obnošenosti. Nejoblíbenějšími materiály Věry Ryškové jsou džínovina a přírodní látky.

„Na riflovině mě fascinuje, že se při jejím párání objevují stopy času. Vzniká vlastně obraz, což mému výtvarnému cítění lahodí,“ říká tvůrkyně.

„Nejradši mám, když si sami zákazníci řeknou – mám starou bundu a chci z ní ušít batoh. Baví mě domlouvat se s konkrétním člověkem na střihu a celkové podobě. K výrobku, který ušiji, má navíc vztah, protože vznikl z jeho oblečení a nese jeho příběh.“

Materiály si Ryškovou mnohdy samy najdou i kuriozní cestou. Jeden hodně těžký a velký balík přicestoval nedávno z Prahy. „Ozvala se mi paní, jejíž babička za komunismu pracovala v diplomatických službách. Hodně cestovala do Anglie a ráda si kupovala metráž, která se doma nahromadila. A protože se její vnučce mé výrobky líbí, látky mi poslala. Byly to hlavně černé a šedé směsovky a materiály na obleky z 80. let. Jsou úžasně kvalitní! A vnučka si zrovna včera objednala batoh z jedné z babiččiných látek.“ Příběh tak může pokračovat.

Kromě tašek a batohů šije Věra Ryšková také úložné koše ale i doplňky, dámské límečky a pro muže motýlky.

Anna Nová