Jak nouzový stav, kdy jsme mohli jen velmi omezeně vycházet ven, poznamenal naši kůži?
Dobře i špatně. Co se týká ochrany proti slunci, což je jedno z hlavních červnových témat, určitě pozitivně. Rouška je ideální ochrana proti slunečnímu záření, takže jsme ošetřili relativně málo spálených obličejů. U ostatních kožních nemocí je to horší.

Pacienti, kteří trpěli ekzémem, měli akné nebo růžovku, se pod rouškou většinou zhoršili, eventuálně si přivodili onemocnění, které se nazývá mechanické akné. To se vytváří v důsledku permanentního tření mezi rouškou a kůží. Mazovou žlázu může vyprovokovat k větší aktivitě, která vede ke vzniku akné, jež nemá hormonální podklad.

Je-li na mechanické bázi, může se kůže po sejmutí roušky snadno vrátit do původního stavu?
Nepůjde to úplně snadno, ale pokud se rouška odloží, mechanické akné může časem zaniknout.

Bude to vyžadovat speciální zákrok dermatologa, nebo postačí vzduch, voda a vhodný krém?
Jak u koho. Pokud někdo používal roušku nebo respirátor několik hodin denně a nosil je dva měsíce v kuse, typicky třeba zdravotníci, mohou být zánětlivé projevy tak závažné, že musíme pomoct lokální nebo i systémovou léčbou. U drobně zanícených mazových žlázek, lidově řečeno uhříků, bude stačit sluníčko, čerstvý vzduch a správná hygiena. 

Existuje možnost, že bavlněné roušky budeme nosit v hromadné dopravě, čekárnách, kinech, divadlech či obchodech i několik měsíců. Co to s kůží udělá?
Pro kůži to není optimální stav. Mluvíme-li o lidech s naprosto zdravou kůží, bavlněná rouška jim nic špatného asi neudělá, zejména když dbají na hygienu. To znamená, že si ji mění a kůži pod ní nenechají zapařit. U lidí, kteří jsou pracovně exponováni, chrání si obličej denně několik hodin a pod rouškou se hodně potí, vzniknou kožní problémy. My jsme prakticky po celou dobu pandemie neřešili nic jiného než potíže s obličeji, které roušku netolerovaly.

Zejména to byli pacienti se sklonem k ekzému, se sníženou imunitou kůže. Objeví se kvasinky, které se přemnoží, nebo jiné bakterie, především stafylokoky, které se pod rouškou více množí. U takové pleti je nutné roušku měnit každou hodinu, dbát na to, aby byla vždy suchá. Je třeba si pravidelně mýt obličej a aplikovat protizánětlivé minerální vody ve spreji. Když se tyto zásady nedodržují, lidé si zadělávají na dermatologický problém.

Možná ještě horší je to s dezinfekcemi, které vysušují kůži a řadě lidí působí alergii. Nelze je něčím nahradit?
To je další velké téma, protože kam se hnete, tam na vás vykukuje lahvička s dezinfekcí a pokyny k použití. Pokud si máte možnost umýt ruce teplou vodou a šetrným mýdlem, je to určitě lepší než dezinfekce. Ta je vždy jen náhradou za to, že není k dispozici umyvadlo.

Není nutné to kombinovat?
Ne. Když si ruce řádně v teplé vodě umyjete, po dobu třiceti sekund masírujete mýdlo a pak opláchnete, použití dezinfekce je nadbytečné. To se samozřejmě netýká chirurgů a profesí, které musejí mít sterilní ruce. U běžné populace to není nutné. Opravdu se přimlouvám za tento způsob ochrany. Dezinfekce je nutná jen v hromadné dopravě, eventuálně na místech, kde tekoucí voda není a vy si potřebujete kousnout do jablka nebo vyndat něco z oka. Dezinfekce obsahuje vysoké množství ethanolu, který vysušuje kůži, takže vznikají potíže, jako je přesušení a olupování kůže, začervenání, praskliny. Když už ji někdo musí používat, měl by dbát na následnou hydrataci rukou, nanášet pravidelně krémy, pečovat o ně.

Může dlouhodobé používání dezinfekce způsobit závažnější problém typu ekzému?
Může. Nejde jen o ekzém u atopiků, ale také tzv. Ekzém z opotřebování. Tak dlouho narušujete rovnováhu bariéry kůže, až dojde k tomu, že si zánět kůže, tedy dermatitidu uměle vytvoříte nevhodným chováním.

Vaše klinika nedávno přišla s oznámením, že jedním z příznaků nemoci covid-19 jsou vedle suchého kašle, dušnosti, teploty či ztráty čichu tzv. covidové prsty, tedy zčervenalé opuchlé klouby u prstů u nohou. Jde už o klinicky ověřený symptom?
Upozornili nás na to kolegové ze Španělska a Francie, kde měli podobných dětských pacientů řadu. V České republice jsme jich naštěstí měli jen desítky. Tyto děti se nehodily do žádné medicínské škatulky, byly asymptomatické, neměly žádné jiné příznaky tohoto onemocnění. Pouze u nich došlo k bolestivému začervenání prstů u nohou, které se dá přirovnat k omrzlinám. Někoho napadlo provést jim vyšetření na covid-19 a zjistilo se, že jsou pozitivní.

Šlo především o děti a adolescenty. Někdo měl bezbolestný příznak, jiný pacient měl velké bolesti. Upozornili jsme na to veřejnost, neboť jsme měli za to, že je to důležité i pro naše kolegy pediatry. Sama jsem po zveřejnění dostala spoustu e-mailů s fotografiemi prstů.

Nevím, jak to se všemi dopadlo, neboť když jsem měla podezření na covidový prst, doporučila jsem vyšetření u pediatra a provedení testu na covid-19. I na naší klinice jsme teď daleko opatrnější a pokud přijde mladý člověk s nevyjasněnou vyrážkou kdekoliv na těle, nabíráme PCR test, neboť tato nemoc se může projevovat různě.

Potvrzujete tím slova významných lékařů a vědců, že o nemoci covid-19 toho zatím víme stále velmi málo?
Určitě toho nevíme dost. Je to jedna z virových chorob, které se mohou projevovat na kůži naprosto nespecificky. My také nevíme, proč pátá či šestá nemoc způsobují vyrážku, ale jiné nikoliv. Proto jsme hodně opatrní.

Letos jste kvůli pandemii přišli o vlajkovou loď dermatologické kliniky, Stan proti melanomu, jehož 14. ročník se měl uskutečnit v květnu. Jde o akci, kterou v Praze, Brně a Ostravě navštíví kolem čtyř tisíc lidí a díky vyšetření tak každoročně odhalíte desítky zhoubných nádorů, jejichž včasné odstranění lidem zachrání život. Přemýšlíte o náhradním termínu?
Z důvodu přísných epidemiologických opatření jsme Stan proti melanomu v květnu museli zrušit. Mrzí nás to, protože na rozdíl od svých optimistických kolegů si myslím, že nouzový stav se negativně odrazí na dermatoonkologických pacientech. Dělali jsme si malý průzkum a zjistili jsme, že běžně nás denně navštíví jeden až dva pacienti s kožním nádorem, ale v době pandemie to byly dva nádory týdně. Incidence populace ale samozřejmě neklesla, takže ti nemocní lidé někde jsou, sedí doma, melanom mají na kůži, jen bohužel nepřišli do nemocnice. Jsme si toho vědomi, proto se je snažíme zvát, přesvědčovat a pozitivně motivovat, aby k nám dorazili. Preventivní kontroly běží, ale jsou zhruba na úrovni 50 procent oproti loňsku.

Jde tedy o vzkaz pro všechny lidi, kteří objeví nějaký nepřirozený útvar na kůži, aby se nebáli koronaviru a přišli na prohlídku do nemocnice?
Onkologické onemocnění je pro pacienty určitě závažnější než riziko, že se na klinice nakazí covidem. Přísně tady dodržujeme epidemiologická opatření, takže nebezpečí nákazy je minimální. My samozřejmě nevíme, zda přijde na podzim nějaká druhá vlna a jak se bude situace s pandemií vyvíjet, ale máme příslib, že když vše půjde dobře, náhradní termín Stanu proti melanomu bude v září. Pravděpodobně by opět šlo o Václavské náměstí v Praze, nevím, jak to bude v Brně a Ostravě.

Chtěli bychom zájemcům vyjít vstříc, už jsme si rezervovali čas i prostředky. Velmi neradi bychom porušovali tradici, která je v populaci vnímána stále pozitivněji. Máme spoustu pacientů, kteří jsou zvyklí se tam přijít otestovat. Záchyt je alarmující.

Kolik pozitivních nálezů těch třináct ročníků představovalo?
Každý rok objevíme více než sto kožních nádorů a z toho je zhruba polovina kožních melanomů. To jsou stovky pacientů, kteří díky této akci byli vyléčeni. Bez nadsázky jim to zachránilo život, neboť výhodou melanomu je, že když se odstraní včas, respektive když se piha teprve začíná přetvářet v melanom, je to pro pacienty život zachraňující výkon.

Jste proděkankou 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, která má specializovanou Katedru hygieny, epidemiologie a preventivního lékařství. Její šéf Pavel Dlouhý uvedl, že v oboru hygieny atestují ročně maximálně dva absolventi osmi lékařských fakult. Pandemií bude asi přibývat, leč hygieniků ubývat. Co s tím?
Pokud se s tím něco neudělá, je to obor, který postupně zanikne. Já ale věřím, že čerstvá zkušenost s koronavirem může motivovat řadu mediků, aby si tuto odbornost vybrali.

Každý absolvent lékařské fakulty se může rozhodnout pro obor hygiena a epidemiologie, ale na naší fakultě se snažíme studenty pro něj nadchnout, nabízíme hodně praktické výuky. Řada našich studentů během pandemie dobrovolničila na hygienických stanicích a v terénu. Věřím tedy, že někteří z nich u toho zůstanou a v budoucnu se ze dvou atestovaných hygieniků stanou aspoň čtyři. Každý pochopil, že bez nich se v době jakékoli pandemie neobejdeme. Dnes je epidemiolog více sexy než plastický chirurg.

Někteří dokonce dostanou od prezidenta nejvyšší státní vyznamenání…
Zaslouží si to, protože jde o mravenčí práci, kde je zpětná vazba velmi složitá, často neviditelná. Tentokrát se ale ukázalo, že na jejich rozhodnutí a precizním výkonu jsme závislí úplně všichni, zdravotnictví, ekonomika, školství.

Děkan 3. LF UK profesor Petr Widimský řekl, že jako kardiolog zachránil za celou kariéru možná stovky životů, ale hygienici a epidemiologové to zvládnou za jediný měsíc. Čím byste mladé lidi k této nepostradatelné profesi nalákala?
Pracujete v týmu, který má nějaký jasný plán, takže na nic nejste sami. Díky krajskému členění máte rozdělené pole působnosti, ohraničené teritorium, které se dá dobře zmapovat. Je to profese, jež vyžaduje systematičnost, organizovanost. Nejvíc mě ale fascinuje, že jde o obor, který se i díky IT technologiím pořád rozvíjí, souvisí to se statistikami, s daty. Dá se v něm dokázat spousta věcí nejen na úrovni covidu, ale i jiných virových onemocnění, například spalniček a očkování vůbec. Překvapilo mě, že když se moji kolegové ptali covidových pacientů, jestli jsou očkováni proti chřipce, většina odpověděla záporně. Máme tady vakcínu na běžnou nemoc, která může hodně pomoct, ale přesto je spousta lidí z rizikových skupin, kteří nad tím mávnou rukou a očkovat se nejdou. Daleko důslednější přístup k prevenci a ochraně zdraví jsme dosud často považovali za banalitu. Věřím, že v budoucnu se to zásadně změní.

Kdo je Doc. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D.

* Vystudovala 1. LF UK a po promoci v r. 1996 nastoupila na postgraduální studium na Ústavu biochemie a experimentální onkologie tamtéž. Absolvovala stáž v Institutu Maxe Plancka v Berlíně a v letech 1997-2001 pracovala jako sekundární lékařka na Kožní klinice a poliklinice pro dermatologii při berlínské Svobodné univerzitě. Zde obhájila doktorský titul Dr. med. s nejvyšším ohodnocením Summa cum laude a stala se vedoucí melanomové ambulance.

* Od roku 2001 působí na Dermatovenerologické klinice 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Habilitační práci na téma Apoptóza u maligního melanomu obhájila v roce 2014.

*Je proděkankou 3. LF UK pro zahraniční a vnější vztahy a předsedkyní Společnosti korektivní a estetické dermatologie ČLS JEP. Jejím manželem je ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, profesor Petr Arenberger. Mají spolu dcery Simonu a Nicol.