Přepis rukopisu obviněného Petra Zelenky o okolnostech jeho zatýkání a bití policií ČR dne 1.12.2006

Dne 1. 12. 06 v17:40 h jsem byl zatčen vNemocnici Jihlava. Jeden policista mě uchopil za ruce a dal mi je dozadu. Druhý policista mi zboku podrazil obě nohy přes holeně. Vdůsledku toho jsem upadl přední částí těla na zem. Vžádném případě není pravda, že bych policii kladl jakýkoliv odpor.

Na zemi jsem se nehýbal, ruce mi drželi za zády a některý ztěch 4 policistů mě kopl asi 2x do pravého stehna. Bolestí jsem se trochu stočil na stranu, takže jsem odkryl břicho a hned mě jeden policista kopl do podbřišku a vzápětí do genitálií.

Ty sráči

Tehdy na mě jeden zpolicistů křičel: „Ty sráči jeden, proč jsi podával heparin, kolik jsi chtěl zabít lidí,“ abych mluvil. Já jsem mu jen řekl, že jsem žádné lidi zabít nechtěl.

Cítil jsem, jak mi vzadu spoutali ruce. Byl jsem vyděšenej, nijak jsem se nebránil a ze strachu jsem koukal do země. Pak mě odvedli do auta a tam mi jeden policista řekl: „Ty sráči jeden, ty si ještě vzpomeneš.“

VHavlíčkově Brodě mě dotáhli asi v18:30 h do místnosti, kde byla tmavovlasá žena a muž menší postavy, který měl méně vlasů. Žena mi důrazně říkala, ať mluvím, kolik jich bylo, ať si vzpomenu nebo to vyřešíme jinak. Já jsem se jen třásl a rozhodně jsem žádný odpor nekladl.

Byl jsem obklopen policisty. Policista, který mě přivedl, mě kopl zepředu kolenem do stehna a následně kolenem mezi nohy. Bolestí jsem se schoulil a když jsem se narovnával, dostal jsem ránu pěstí do nosu, čímž se mi spustila znosu krev. Ihned nato jsem dostal ránu pěstí do levé paže a upadl jsem na zem a uhodil jsem se do pravého spánku. Brněla mě hlava. Na zemi byla kaluž krve. Ta policistka mi řekla, abych si sedl na židli a policisté, co mě přivedli, vzápětí odešli.

Starší prošedivělý policista vcivilu se mnou odešel do koupelny, kde mi pomohl zaprat šatstvo od krve. Po návratu do kanceláře mi dali papír, ať napíši, komu jsem heparin podal. Bylo to asi v19:00 hodin. Byl jsem vtakovém stresu, že si nepamatuji, co jsem tam napsal. To trvalo asi jednu hodinu.

K soudnímu znalci nelze mít důvěru

Již při mém příchodu kolem 18:30 h na Policii vH. Brodě byl rovněž přítomen MUDr. Josef Pleskot – soudní lékař, který tam byl asi do 21:00h. Většinu času stál u okna a kouřil, to si dobře pamatuji. Odešel současně, když přišel policista Jušta. Tehdy jsem vůbec nevěděl, že muž stojící a kouřící u okna není policista, ale soudní znalec.

Jeho podobu a totožnost jsem si plně uvědomil, až když byl přítomen při mém výslechu dne 4. 5. 07 na Policii vHradci Králové.

Obdržel jsem usnesení Inspekce Ministerstva vnitra ze dne 9. 4. 07 o odložení mého trestního oznámení na policisty pro bezdůvodný násilný zákrok vůči mně dne 1. 12. 2006, kde se mimo jiné uvádí, že MUDr. Pleskot po svém příchodu do výslechové místnosti si všiml mého krvácejícího poranění na pravé straně čela a uvedl, že jsem spontánně vypovídal.

Pan MUDr. Pleskot lže, když tvrdí, že do místnosti přišel až po mém zranění na čele. Je smutné, že MUDr. Pleskot se choval jako policista, když se celou dobu díval na to, jak jsem kopán a bit a nejen že proti tomu nezakročil, ale ještě tvrdí, že tomuto bití nebyl přítomen. Ktakovémuto soudnímu znalci rozhodně nelze mít důvěru, že by vmé věci podal objektivní znalecký posudek, když se vtéto věci choval vpodstatě jako jeden zpolicistů.

MUDr. Pleskot se kmému zranění vůbec nevyjadřoval. Není pravda, že by mi Pleskot stavěl krvácení zčela.

Asi v21:00 h MUDr. Pleskot odešel a přišel kpt. Jušta, který mě odvedl do menší kanceláře a začal obecný výslech bez použití chorobopisů, který trval hluboko do noci a skončil asi v1:00 – 2:00 dne 2. 12. 06.

Nepamatoval jsem si detaily

Mezitím ještě dne 1. 12. 06 mezi 22:00 – 23:00 h jsem byl vnemocnici na sešití tržné rány na čele. Asi od 2:00 – 7:30 h jsem spal, pak mi dělali otisky.
Asi v9:00 h dne 2. 12. 06 mě začal vyslýchat kpt. Hynek, přítomna byla Bc. Kvasničková, prošedivělý policista a ještě jeden policista. Pleskot tam již nebyl. Tento výslech trval do 13:00 h. Vprůběhu celého tohoto výslechu jsem se díval do chorobopisů 16 osob, které přinesl kpt. Hynek.

Vpodstatě můj výslech byl sepsán podle toho, co jsem si vchorobopisech přečetl. Zvlastní paměti jsem toho do protokolu mohl uvést jen minimum. Není přece možné, abych si třeba i po šesti měsících pamatoval, který pacient ležel na kterém lůžku, komu a vkolik hodin jsem dal kolik neordinovaného heparinu a vkolik hodin kdo zemřel.

Kolem 13:00 h dne 2. 12. 06 jsme jeli do Jihlavy na domovní prohlídku, která trvala asi do 15:00 h. Odtud policie odvezla modré desky sobsahem propouštěcích zpráv pacientů. Asi v16:00 h vH. Brodě na policii pokračoval kpt. Hynek vmém výslechu dle chorobopisů.

Já jsem vpodstatě jenom doplňoval to, co Hynek psal zchorobopisů. Tento výslech byl ukončen asi ve 21:00 h dne 2. 12. 06. Asi ve 23:00 h téhož dne jsem byl převezen do policejní budovy vHradci Králové, kde jsem spal do 7:00 h dne 3. 12. 06.

Tohoto dne asi v7:30 h začal na policii výslech za přítomnosti MUDr. Pleskota a advokáta Menšíka. Svému advokátovi jsem neřekl, jakým způsobem mě policisté bili a kopali, protože jsem měl strach a celý jsem se klepal, že když skončí výslech, odejde advokát a mě začnou zase mlátit tak, jak jsem byl mlácen vH. Brodě.

Pak jsem byl vyslýchán až 7. 12. 06 od 10:00 h vbudově policie, kde mi dali modré desky sobsahem propouštěcích zpráv a nařídili mi, ať podle těchto zpráv napíši, komu jsem ještě podal heparin nebo jiné léky. Pak kolem 13:00 h přišel můj obhájce Herout, kterého mi zvolil můj otec. Toho nechali asi hodinu čekat venku, abych si napsal zpropouštěcích zpráv ještě 2 pacienty, kterým jsem měl neordinovaně podat léky.

Desky před obhájcem ukryli

Před příchodem tohoto obhájce modré desky vkanceláři přikryli nějakým hadrem a před advokátem předstírali, že je psán protokol podle toho, jak jsem si na jednotlivé pacienty vzpomněl zvlastní hlavy a napsal si je svou rukou do poznámek.

To však nebyla pravda. Naprostá většina údajů ztohoto protokolu byla mnou opsána zpropouštěcích zpráv. Ztoho, co jsem si sám pamatoval, je vtěchto poznámkách minimálně.

Ani obhájci Heroutovi jsem dne 7. 12. 06 neřekl, jakého násilí se policisté vůči mně dopustili, protože i tohoto dne jsem byl vbudově policie a měl jsem strach, že když to řeknu obhájci a ten tuto skutečnost nechá zaprotokolovat, tak po odchodu obhájce si se mnou policisté zase budou dělat, co budou chtít. Proto jsem obhájci řekl, že se mnou policisté jednají slušně a že hlavu jsem si rozbil, když jsem uklouzl. Obhájci jsem se o tomto bití svěřil až dne 10. 1. 07.

Hradec Králové dne 22. 5. 2007

Petr Zelenka