V jeho závěru konstatovala, že šestačtyřicetiletá V. I. z Havlíčkova Brodu je vinna ve smyslu obžaloby, která ji vinila z trestného činu týrání svěřené osoby. Žena měla své dítě opakovaně bít rukou, vařečkou a traumatizovat ho i kvůli malichernostem těmi nejhrubšími vulgaritami. Odsoudila ji za to k trestu patnáctiměsíčního vězení, podmínečně odloženého na dobu tří let, a dozoru probační služby. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce i obhajoba si vzali lhůtu na rozmyšlenou.

Obžalovaná svého jednání litovala

Dlouhotrvající manželské spory, které provázely četné hádky, obviňování a vulgarity, skončily nevěrou a odchodem muže ze společné domácnosti k milence.

„V tu dobu jsem byla velmi přecitlivělá a dítě se navíc špatně učilo a ve škole zlobilo. Nosilo poznámky, dlouhé písemné tresty, které mělo kromě úkolů dělat navíc. Přiznávám, že jsem na něho křičela, když na mé výtky nereagovalo, hrozila mu vařečkou, ale odmítám, že bych ho fyzicky napadala nebo sprchovala studenou vodou,“ řekla mimo jiné obžalovaná, která na počátku i v závěru hlavního líčení zopakovala, že své dítě miluje a že mu chce být dobrou mámou.

„Lituji všeho, co se stalo. Věřím, že s pomocí odborníků jsem schopna mnoho věcí napravit,“ uvedla.

Hrubé nadávky a dětský pláč

Její slova ale byla v přímém rozporu s tvrzením svědků – sousedů z panelového domu, kteří před soudem hovořili o neuvěřitelném křiku, plném těch nejhrubších vulgarit.

„Docházelo k tomu často, slyšel jsem hrubé nadávky a pláč dítěte. Někdy to trvalo i několik hodin,“ uvedl například jeden z nich.
A byli to nakonec sousedé, kteří se rozhodli zakročit s úmyslem ukončit toto několik měsíců trvající martyrium. Sepsali stížnost a s patnácti podpisy ji předali kompetentním úřadům.

Léky nepomohou

Soudní znalci z oboru psychiatrie dospěli k závěru, že V. I. netrpí žádnou psychickou poruchou. Označili ji ale za nezralou a emočně nevyrovnanou, se sklonem k hysterii, teatrálnosti, s omezenou schopností sebeovládání, která končila bouřlivými afekty. Konstatovali, že obžalovaná přenesla své invektivy vůči manželovi, a po jeho odchodu i svou frustraci ze zátěžové situace, na dítě.

„To se stalo náhražkovým objektem,“ vysvětlil jeden z nich. Sdělil dále, že V. I. byla schopná rozpoznat důsledky svého jednání, i to, že není v silách medikace volní vlastnosti obžalované změnit. „Tady léky nepomohou,“ řekl.

Obhajoba se snažila výpovědi svědků zpochybnit tvrzením, že jde jen o nepřímá svědectví. Výpověď otce dítěte označila za ovlivněnou dlouhodobou nefunkčností stavu a k výpovědi nezletiletého dítěte poznamenala, že není plně věrohodná.

A to s odvoláním na znalecký posudek psychologa, který dítě šetřil a posuzoval jeho psychické schopnosti a sociální dovednosti.

Také otec dítě fyzicky trestal

Poukazovala i na to, že otec nezvládl svou roli a v rodinných konfliktech byl pasivní. Při soudním projednávání otec přiznal, že i on dítě fyzicky trestal. Ovšem v daleko menší míře.

„Syrová pravda vyšla najevo. Dítě místo toho, aby mělo péči matky, byť sama prožívala nelehké období, zažívalo strach a dostávalo se mu těch nejhrubších nadávek a bití,“ uvedla v závěrečné řeči soudkyně Hana Doubková.

Dítě je na základě předcházejícího rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě svěřeno do péče svého otce. V důsledku prožitého traumatu je ale v současné době v péči dětských psychiatrů.