Soud je oba uznal vinnými a Karla Lepiče odsoudil za pomoc k zvlášť závažnému zločinu loupeže, za krádež, částečně spáchanou ve spolupachatelství, a také za zpronevěru k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let a šesti měsíců ve věznici s dozorem. Šenkovi, a to za zvlášť závažný zločin loupeže a krádež spáchanou ve spolupachatelství, pak soud vyměřil nepodmíněný trest vězení v délce trvání dvou let a devíti měsíců ve věznici s dozorem.

Rozsudek je v případě Karla Lepiče pravomocný, obě procesní strany se vzdaly práva na odvolání, v případě Oldřicha Šenka si ale státní zástupce i jeho obhájce vzali lhůtu na rozmyšlenou.

„Lituji všeho, co se stalo," uvedl Lepič, který v Kozlovně pracoval jako barman, a znovu se omluvil svému bývalému zaměstnavateli, jemuž způsobil finanční újmu v řádu několika statisíců korun. „Chci svou vinu napravit a dluhy splatit. Budu se také léčit ze závislosti na hracích automatech," dodal Lepič. Ten při vyšetřování, ani před soudem, nic neskrýval a ke všem činům, které spáchal sám, nebo za pomoci Šenka, se doznal.

Obžalovaný Šenk odmítl před soudem vypovídat a všechna obvinění odmítl. „Cítím se být nevinný. Žádného přepadení jsem se nedopustil a nic jsem neukradl," prohlásil Šenk.

Oba obžalovaní byli v době před spácháním uvedených zločinů v tíživé finanční situaci. Lepič propadl automatům, Šenk se svoje dluhy snažil řešit vyhlášením osobního bankrotu. Nakonec se dohodli, že si peníze vezmou v Kozlovně a na noc z 2. na 3. února naplánovali přepadení.

„Šenk přijel ke mně do bytu, přivezl si oblečení a nějakou zbraň. Nevím, co to bylo, ale rozhodně nebyla funkční. Dal jsem mu lepicí pásku na svázání barmana a řekl mu, kde najde peníze a klíče od trezoru. Počkali jsme do tří hodin a pak Šenk odešel. Vrátil se asi za osm minut a přinesl peníze. Ty jsme si rozdělili. Dohodli jsme, že tu zbraň, nebo ten předmět, zlikviduji. To jsem ale neudělal. Později si ji vzal Šenk, ale co s ní udělal, nevím," vypověděl již v průběhu úvodního hlavního líčení Lepič.

Pachové stopy

Přepadení barmana bylo podle žalobce i soudu provedeno brutálním způsobem. Maskovaný Šenk ho totiž ráznými pokyny donutil, aby si lehl na zem a doplazil se do kuchyně. Tam ho lepící páskou spoutal a přivázal ke sporáku. A právě pachové stopy na lepicí pásce Šenka usvědčily.

Jeho obhájce se to snažil zpochybnit. Argumentoval především procesním pochybením policie při posuzování a zpracování pachové identifikace. „Lepič a Šenk se dobře a dlouho znali a společně často pobývali v Lepičově bytě. Mohlo se klidně stát, že pachová stopa Šenka se na pásku dostala právě tam. Třeba položením části jeho oděvu na tu pásku," konstatoval obhájce.

Ten navíc zpochybnil i výstupy z monitorovacího systému v Kozlovně v inkriminovaných dnech i věrohodnost výpovědi a doznání Lepiče s odkazem na jeho hráčskou a drogovou závislost. Tu Lepič v průběhu úvodního hlavního líčení připustil.

„Aby zakryl své dluhy, lhal Lepič nejen svému zaměstnavateli, ale i okolí. Věděl také, že Šenk již byl soudně trestán za drogový delikt a mohl ho tak považovat za člověka, kterého by mohl za pachatele označit. Lepič tak vše mohl naplánovat a udělat sám," pokračoval obhájce. Požadoval také, aby soud nechal na Lepiče vypracovat příslušný znalecký posudek. Neuspěl ale a soud nepřijal ani konstrukci, na které obhajobu svého mandanta postavil.

Peníze z loupeže ovšem Lepičovi nestačily. V dubnu proto postupně zpronevěřil majiteli Kozlovny další.

Útěk do Znojma

„Řekl jsem mu, že jsem je půjčil jiným lidem, kteří v Kozlovně hráli automaty. Ve skutečnosti jsem je použil pro svou potřebu, na automaty," doznal se již dříve Lepič. Ten se přiznal i k tomu, že naplánoval vloupání do Kozlovny, ke kterému došlo 24. dubna. „Šenk mi jen pomáhal nakládat věci do auta," uvedl Lepič.

Z restaurace tak zmizely stovky tisíc korun, větší část z vykradených automatů, a navíc i zboží: cigarety, alkohol, záznamová zařízení a další. „Pár hodin před tím jsem zaslechl v Kozlovně dva policisty, kteří tam byli jako hosté, jak se baví o tom únorovém přepadení a o mně. Zpanikařil jsem a po provedení té krádeže z Havlíčkova Brodu uprchl. Neutíkal jsem před trestem, ale před hanbou," řekl Lepič. Toho posléze ve Znojmě zadržela tamní policie.

Trestné činy, kterých se Lepič s Šenkem v Kozlovně dopustili, označili žalobce i senát okresního soudu za zvlášť společensky a lidsky nebezpečné, to s ohledem na přepadeného barmana. Vyšší trest soud Lepičovi uložil především proto, že byl iniciátorem spáchaných zločinů a profitoval z nich daleko více než Šenk.

Soud při stanovení trestu Karlu Lepičovi zohlednil jeho dosavadní trestní bezúhonnost a úplné doznání. Vzal v potaz také informaci o tom, že jeho rodina začala splácet jeho dluh vůči bývalému zaměstnavateli. Kromě toho konstatoval, že ve věznici s dozorem bude moci Lepič pracovat, a tím umořovat svoje dluhy, a využívat odborných služeb při eliminaci jeho závislostí.