Jaké byly důvody rozmachu kriminality na jižní Moravě v 90. letech?
Rozmach kriminality, především té násilné, byl obrovský. Počátek 90. let by ve znamení nových společenských úprav. Bohužel právo, jako by v tom všem zapadlo. Nabytím svobody došlo i k uvolnění morálky, jakého si napětí ve společnosti a prostoru k pocitu, že teď lze všechno. Ani důvěra v policejní sbor nebyla na moc vysoké úrovni, ať už kvůli zvýšené kriminalitě a dopadům z minulosti. Od policie tehdy odcházeli staří policisté a noví, méně zkušení, přicházeli. Za pochodu se učili, jak získávat informace z podsvětí a hledali cesty, jak je využít k objasňování trestné činnosti. Legislativa se vyvíjela pomalu. Kolegové z kriminálky tehdy dostali pořádně zabrat, protože sofistikovanost zločinců nabírala na obrátkách. Hlavním motivem byly peníze a majetkový prospěch.

Mohla za to i Havlova amnestie?

Je pravda, že zločinci dostali novou šanci. Řekl bych, že to nárůst kriminality zapříčinilo. Na Havlově amnestii je vidět, že se to vztahovalo spíš na trestnou činnost, která běžného občana obtěžovala asi nevíce, jako jsou kapesní krádeže, vloupání či výtržnictví.

Jiří Večeř u soudu v roce 2009.
Divoké devadesátky na jižní Moravě: podnikatel s bombou na těle, drogy i podvody

Projevovalo se i to, že si někteří mysleli, že mohou cokoli, a nemůže se jim nic stát?

Je to logické. Lidé cítili, že mohou mít zisk. Mohli využít i služeb právníků, kteří věděli, jak a kde díru v zákoně najít. I oni jim mohli poradit, jak pravidla obcházet. Určitou roli sehrála i závist. Najednou bylo všeho tolik, že to všichni chtěli mít, mnohdy za každou cenu. Počet vražd stoupl i na jižní Moravě.

Mělo na to vliv i zrušení trestu smrti?

Hodně se o tom namluvilo. Já osobně si myslím, že zrušení nemělo takový vliv na počet útoků. Vnímám to tak, že ti, kteří mají sílu jít a zbavit někoho života, tak nepřemýšlí nad tím, že dostane trest smrti. Snaží se o to, aby nebyl odhalen.

Tento text vydává Deník v souvislosti s vysíláním seriálu České televize Devadesátky. Je součástí série článků, které vydáváme vždy v neděli odpoledne. Na regionálních webech Deníku se můžete těšit na souhrn nejvýznamnějších kauz devadesátých let v regionech, rozhovory s vyšetřovateli i investigativními novináři, ale také herci či tvůrci seriálu.

Měl jste někdy případ, u něhož jste si řekl, že by měl pachatel dostat trest smrti?

V roce 1996 v Hodoníně velmi brutálně zavraždil muž svou manželku a svého syna. V tu chvíli jsem přemýšlel nad tím, že by trest smrti měl být. Když jde o děti, tak je to vždy emoční.

Jak složitě bylo držet krok se zločinci?

Problém byl například s technikou. Kde jsou peníze, tam je i přístup k jakékoli technice i ze zahraniční. Bylo pro ně například snadné pořídit si mobilní (satelitní) telefony, což jim umožňovalo mnohem dokonalejší komunikaci, kterou policie těžko monitorovala. Díky odchodům některých policistů na druhou stranu barikády, také měli podrobné informace o tom, jak policie funguje a jaké používá prostředky k jejich odhalení.

Na jaký případ z devadesátek nejvíc vzpomínáte a proč?

Paradoxně to není kauza LTO, ale dvojnásobný pokus vraždy na tehdy osmileté dívce na okrese Brno-venkov. Dívka byla odvezena sousedem do lesa. Tehdy jsem ji obdivoval, protože v obou případech dělala, že je mrtvá, což ji zachránilo život. Druhá věc byla, že při výslechu, u něhož byli obhájci a psycholog, byla ochotna jít na místo činu a popsat i ukázat, co se stalo. To byla hodně emoční situace. Byl jsem šťastný, že dívka přežila a pachatel byl potrestán.

Robert Šlachta a Gabrielem Berzsim, zástupcem ředitele protidrogového oddělení.
Divoké devadesátky: Posílali mi náboje, říká expolicista Šlachta o výhrůžkách

Zmínil jste sofistikovanost zločinu, jak jste to myslel?

Projevovalo se to například velkou poptávkou po zbraních nejrůznějšího druhu. V roce 1991 byl vykraden sklad zbraní v Holešově. Odcizeny byl tehdy samopaly a pistole. To všechno ukazovalo, kam to směřuje – do podsvětí. Prodávaly se na všechny možná místa i do zahraničí.

Jak vzpomínáte na devadesátky?

Jako na období, kdy se celá generace policistů snažila najít cesty a zachovat si tvář. Byla například velká ochota seznamovat se s novinkami na různých setkáních na celorepublikové úrovni. Souhlasím s názory kolegů, že tehdy byla provázanost lidí a velká snaha si vzájemně pomoci. Nejdůležitější pro ně bylo objasnit případ, na němž dělali. Mnohdy s ním strávili kus života, včetně toho soukromého.