Čin se stal poslední den loňského roku 31. prosince ve dvě hodiny ráno v třebíčském baru Sandra. Teplý pod vlivem alkoholu vytáhl během potyčky nůž na Lukáše H. z Třebíče a bodl do zad. O čtyři roky starší muž zemřel po převozu do nemocnice.

Marek Teplý měl navenek image rappera drsňáka. Jeho texty a videa jsou plná brutálního násilí. Jeden z recenzentů dokonce předpověděl, že El Marón může své výhružky 
v textech proměnit v realitu. Podle rodiny šlo ale jen o pózu. Ve skutečnosti byl Marek Teplý alias El Marón úplně někdo jiný. V exkluzivním rozhovoru pro Deník to říkají jeho sestra a přítelkyně Zdeňka H., která s Teplým žila ve společné domácnosti pět let 
a má s ním sedmitýdenního chlapce. Oběma ženám je třicet let a jsou vysokoškolsky vzdělané s magisterským titulem. Sestra v sociální oblasti, přítelkyně ve farmacii. S rozhovorem souhlasily pod podmínkou zachování částečné anonymity. Důvodem je ochrana jejich rodinného zázemí.

Jak jste se dozvěděly o tom, co se stalo?
Zdeňka: Věděla jsem to jako první, protože mi to volal známý přímo z místa činu. 
V tu chvíli jsem s malým spala v posteli a nemohla jsem tomu uvěřit. Rozbušilo se mi srdce a cítila jsem obrovskou úzkost. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se děje. Obratem jsem volala Markovým rodičům, ti za mnou hned přijeli, jeli se tam podívat a pak už jsme jen čekali, co se bude dít, protože je za Markem ani na místo činu nepustili.
Sestra: Já jsem byla tou dobou na horách. Volala mi to Zdeňka. Jak jsem byla daleko, tak to bylo strašné. Cítila jsem paniku, popírání, že to nemůže být pravda. Začala jsem se modlit, aby ten člověk přežil.
Zdeňka: Na tom jsme se shodli. Sice tu informaci člověk nepřijme hned, ale někde 
v pozadí si přeci jen uvědomuje, že se to asi stalo, takže celou dobu jsem byla schoulená pod peřinou, a modlila se, aby ten člověk přežil.

Takže jste se informaci dozvěděly, ještě když měl být poškozený naživu?
Zdeňka: Ano. Celou dobu jsme doufali, že to přežije. V té chvíli šel Marek úplně nějak do pozadí. Samozřejmě, že jsem myslela i na následky. Prvotně jsme ale mysleli na postiženého a jeho rodinu.
Sestra: V tu chvíli pro nás byl lidský život na prvním místě.

Jak jste celou situaci vnímaly, když jste si připustily, co se stalo a Marek byl obviněn ze zločinu vraždy?
Zdeňka: Uvědomuji si, že samotný čin je jakkoli neomluvitelný, ale bojím se, co mě samotnou s dítětem všechno čeká.

Co Marek dělal předtím, než se to stalo?
Zdeňka: Bylo to tak, že končil pracovní poměr ve firmě, kde dělal. Ve firmě zabývající se lakováním konstrukcí. Majitel lakovny ukončoval činnost a měl firmu převzít někdo jiný. On měl jít v pondělí (5. ledna) znovu do práce ale už pod jiným majitelem. 
V úterý měli firemní rozlučkový večírek, ale v jiném baru, než se to stalo. Na večírek přišel později, protože mi pomáhal uspávat malého. Vyrazil až kolem osmé večer. Kolem desáté jsme si volali, říkala jsem mu, že malej spí, ale občas poblinkává, ať přijde brzo. Slíbil, že přijde. Pak jsme si volali kolem půlnoci. Po hlase jsem poznala, že už byl připitější, prosila jsem ho, ať přijde. Pak už mi někdy kolem druhé hodiny volali, co se stalo.

Podle obhájce měl Marek asi hodinu po činu 2,76 promile alkoholu v dechu. Často se takto opíjel?
Zdeňka: Rozhodně to není alkoholik, protože s ním žiji. Normálně fungujeme jako rodina a býváme doma. Je pravda, že když se občas rozpil při nějaké víkendové události, tak mu někdy chyběla záklopka. Nikdy se ale nechoval agresivně. S agresivním člověkem bych nikdy nebyla. To, že se takto opil, vzal asi i jako oslavu narození syna, protože to ještě s nikým nestačil oslavit. Navíc před koncertem byl vždycky hodně nervózní a nikdy se předem nenapil. Až když se uvolnil a věděl, že se mu to povedlo.

Dokážete si vysvětlit, jak se to mohlo stát?
Zdeňka: Nedokážu. Znám ho jako milujícího člověka. V životě jsem od něj žádnou agresivitu nezažila.
Sestra: Zřejmě to byla souhra nešťastných okolností. Sami nemůžeme tvrdit, co se tam stalo, protože jsme tam nebyli. Tímto rozhodně nechceme jeho čin nějak omlouvat, ale musel to být nějaký zkrat, on takový není, vím to.
Zdeňka: Ve vyhrocené situaci použil nepřiměřenou zbraň. Jsem přesvědčena, že Marek nechtěl toho člověka zabít. Já to nedokážu pochopit, on ten nůž nikde předtím nepoužil (pláč).

Proč měl u sebe ten nůž?
Zdeňka: Nenosil ho pořád. Nůž si přivezl z dovolené z Maďarska. Přesně už to nevím, protože pro mě ten nůž nehrál žádnou roli. V této souvislosti si vzpomínám, že mi vyprávěl, že byl jako malý kluk někým přepaden.
Sestra: Já si to pamatuji. Tehdy mu bylo asi jedenáct let a přiběhl domu úplně vyděšený a roztřesený, že ho někdo přepadl. Tehdy šel 
z basketu. Bylo to u našeho domu v úzké neosvětlené uličce. Dotyčný mu ukradl značkovou kšiltovku a vím, že to řešila i policie. Předpokládám tedy, že nošení toho nože může souviset s touto událostí.

Říkáte, že Marek agresivní nebyl, ale zřejmě si agresivitu vybíjel jinde. Měl hudební skupinu, která šířila násilí…
Zdeňka: S tímhle jsem se od začátku nemohla srovnat. Tento žánr jsem vůbec neznala. Pak jsem pochopila, že je to celé fikce. Vysvětlil mi, že je to celé nadsázka, jako když se dívám na horor. Podle mne je to ale styl pro úzkou skupinu posluchačů. Líbily se mi instrumentální skladby 
a jeho hlasový výraz a charisma. Já jsem to úplně oddělila a brala to jako styl hudby. On se chtěl pořád nějak odlišit. Je talentovaný, dělal beatbox, skvěle rappoval a byl to jeho sen. Umí krásně malovat.
Sestra: Vždycky byl proti komerčnímu rappu. To nikdy dělat nechtěl, ale chtěl něco dokázat v jiné branži. Líbil se mu tvrdší styl rappu. Rappu se věnuje od mládí a byl to on, kdo hip hop rozjel a propagoval i tady na Třebíčsku. To, o čem zpíval, nemá s Markem v reálu nic společného. Je to pouze image. Znám ho jako bratra, který vždycky se vším pomůže. Teď je to pro okolní svět asi těžko uvěřitelné.

Sledujete média, co se o Markovi píše?
Sestra: Jen zlomek. Dostává se to k nám přes známé.
Zdeňka: Nejde to sledovat. Navíc zjišťujeme, že se objevují naprosté nesmysly. Někde se objevila fotka jeho přítelkyně, která s ním má půlroční dítě. Ve skutečnosti je to jeho bývalá přítelkyně, 
s níž už mnoho let nechodí 
a žádné dítě s ní nemá a to, které drží na zveřejněné fotografii, navíc není její.

Jak to celé vnímají kolegové 
z jeho kapely?
Sestra: Jsou to všechno naši kamarádi, kteří nás podporují, také mají své rodiny. Jsou z toho naprosto zdrcení stejně jako my.

Pár dní poté, co se to stalo, zmizela z internetu oficiální webová stránka skupiny…
Sestra: Netýká se to pouze webu, zrušili jsme si i profily na sociálních sítích. Stejně se zachovali i někteří známí. Chtěli jsme zabránit dalšímu šíření některých informací 
a chceme tím i ochránit rodinu. Měli jsme už strach i o sebe a chtěli jsme všechno uzavřít. Přestože to bereme jako fikci a hudební styl, tak nám to všechno ubližuje. Je hrozně jednoduché spojovat čin s kapelou a jejich texty. Na druhou stranu to dokážu pochopit, že se toho média chopila, je to pro ně zdroj senzace. Trhá mi srdce vidět a slyšet, jak z mého bratra dělají média zrůdu.

S texty ale měl Marek problémy, protože na něj někdo kvůli tomu podal trestní oznámení…
Zdeňka: To je pravda, bylo to asi před rokem kvůli nějakému videu a textech. Policie ho ale z ničeho neobvinila, protože jde o legální hudební styl. Je pravda, že jsou to drsná videa. Sama jsem odmítla se na některá podívat.
Sestra: Myslím si, že není nic špatného na tom, když se někdo zajímá o tuhle stránku života. Bratr říkal, že smrt by neměla být tabu, protože je to součást života.

Bral Marek drogy?
Zdeňka: Vím, že se to o něm teď říká, a jsem z toho hodně překvapená. Nedokážu se 
s tím smířit, protože to není pravda. Doufám, že bych to poznala.
Sestra: Já o ničem nevím.

Marek se nějak znal s Lukášem H., kterého bodl?
Zdeňka: Neznal, ani s ním nejezdil na žádné montáže, protože sám na žádné nejezdil, co já vím.

Jaký člověk podle vás Marek je?
Zdeňka: Zamilovala jsem se do člověka, který byl úplně skvělej. Když jsem studovala v Hradci, tak jsme si psali dopisy plné lásky a něhy. Skládal mi básničky a nahrával mi ve studiu písničky. On má rád i jiné hudební styly. Strašně rádi posloucháme vážnou hudbu. Jezdíme na dovolené, chodíme do práce, na víkendy jezdíme k rodičům. Také jsem z úplné a soudržné rodiny, takže jsem na pravidelná rodinná setkání zvyklá.

Máte představu, jaký trest Marka čeká?
Sestra: Svůj trest si musí odpykat, to určitě ví i on sám. Domnívám se, že se stalo něco, co ani on sám v tu chvíli vůbec netušil.
Zdeňka: Musí prožívat hrozné peklo. Všichni jsme mu poslali dopisy a budeme stát při něm, i když prožíváme nejtěžší chvíle života, budeme jako rodina držet pohromadě.
Sestra: Vím, že by chtěl být se svým synem a rodinou, ale za chyby se musí zaplatit.

Pohřeb Lukáše H. se konal takřka před vašimi okny…
Sestra: To je hroznej pocit, když víte, že se to konalo za humny. Pořád to chcete vrátit, ale ono to nejde (usedavý pláč). Vím, že to musí být líto i Markovi. Měli jsme krásné dětství a vyrůstali jsme v úplné rodině, takže vím, že je podobně citlivý, jako jsem já.

Myslíte i na to, co prožívá rodina poškozeného Lukáše H.?
Zdeňka: To bylo první, na co jsme se ptali obhájce. Chceme jim vyjádřit naší lítost a soustrast nad jejich ztrátou. Víme, že to nejde na světě jakkoli odčinit, ale nevíme, 
v jaké chvíli to vyjádřit, aby to jejich situaci a pocity ještě více nezhoršilo (pláč).
Sestra: Je nám to hrozně líto. Soucítíme s pozůstalými…