Obžalovaný se k činu nepřiznal a po vynesení rozsudku si vzal lhůtu na rozmyšlenou. Rozsudek tak není v tuto chvíli pravomocný.

Firma KMZ získala od štocké společnosti Bovys zakázku na výstavbu haly ve Štokách. Stavební práce se však zpozdily, což mělo vést k určitým peněžním srážkám. Ty po dodavateli požadoval jednatel společnosti Bovys Karel Boháč.

„Je pravda, že s firmou Karla Boháče jsme určité spory vedli, ale nakonec mezi námi došlo k vyrovnání a v současnosti žádné problémy nemáme," vysvětloval Zelinka, proč neměl důvod Boháčovi vyhrožovat.

Podle obžaloby Zelinka pro-střednictvím svého služebního mobilu vyhrožoval nejdříve matce Karla Boháče a později přímo jemu a jeho manželce. Stalo se tak 18. dubna tohoto roku přibližně v osm hodin večer. „Tvůj syn je arogantní hajzl, půjdu přes mrtvoly a je mi jedno, jestli to budete vy, nebo ti vaši parchanti," tlumočila soudu obsah inkriminovaného telefonního rozhovoru matka Karla Boháče.  Po tomto telefonátu Eva Boháčová ihned informovala policii i svého syna Karla, kterému mezitím přišla od obžalovaného výhružná SMS zpráva. V té měl Zelinka vyhrožovat smrtí jemu, jeho manželce, rodičům i oběma desetiletým synům.

Báli se o děti

„Z toho, jak tu zprávu napsal, bylo jasné, že to myslí vážně," uvedl poškozený Boháč, jehož rodina žije od té doby ve strachu především o své děti.

„Nepouštíme je s kamarády ven, vozíme je do školy a po vyučování je znovu vyzvedáváme. Dokonce jsme poprosili i učitelky, aby na ně o přestávkách dohlédly," dodal Boháč a zdůraznil, že tato opatření trvají i nadále.

Přestože se volající nepředstavil, policii se podařilo vypátrat, a to díky spolupráci se všemi českými operátory, že mobilní telefon, ze kterého hovor i SMS přišly, patří právě Zelinkovi.

„Každý mobilní telefon má svůj tak zvaný IMEI, což je patnáctimístný kód, podle něhož je možné poznat, o který konkrétní telefon se jednalo," popsal okolnosti identifikace mobilu člen vyšetřovacího týmu Milan Novotný.

Přestože obžalovaný použil jinou SIM kartu, dokázala policie jeho telefon vystopovat.

Obžalovaný se dále hájil tím, že jde o služební mobil, ke kterému mají ve firmě přístup téměř všichni, a že navíc v době, kdy k údajnému vyhrožování došlo, nebyl ve Lhotě u Chroustova, odkud volání přišlo, ale v Pardubicích. „Do našich kanceláří mají přístup všichni zaměstnanci. Nikdy je nezamykáme a nemáme ani žádného vrátného, který by příchozí kontroloval. Mobil nechávám často ležet v kanceláři na stole a zavolat z něj mohl kdokoli," řekl Zelinka.

Odpovědět nedokázal

Na otázku soudkyně, kdo jiný by měl motiv něco takového udělat, však odpovědět nedokázal.

To, že kanceláře firmy jsou pro zaměstnance volně přístupné a kdokoliv z nich má i přístup ke služebnímu telefonu obžalovaného, potvrdil i další jednatel společnosti KMZ – ocelové konstrukce  Robert Zeman. Ten zároveň dodal, že Pavel Zelinka by takového činu rozhodně nebyl schopný. U soudu také zaznělo, že obžalovaný nebyl doposud soudně trestán.

„Do kanceláře Zelinky přístup máme, nikdy jsem však jeho telefon nepoužil a nevím ani o tom, že by to udělal jiný zaměstnanec firmy," řekl před soudem další svědek, dělník společnosti KMZ – ocelové konstrukce Petr Synek.

Obhajoba, a to ještě před vynesením rozsudku, požadovala výslech i třetího jednatele společnosti KMZ – ocelové konstrukce Romana Kratochvíla a zaměstnankyně Hany Krausové. To však soudkyně Doubková považovala za bezpředmětné. Státní zástupce, který původně navrhoval až dvouletý podmíněný trest, se práva odvolání vzdal.

Jan Štrobl