Podle znalců měl čtyřiačtyřicetiletý Růžička v době činu trpět schizofrenií, proto se také ocitl v havlíčkobrodské psychiatrické nemocnici, kde se měl léčit. Jenže tamní lékaři po půl roce přišli s tím, že Růžička podle nich schizofrenií netrpí a jeho diagnóza je nejasná. Proto požádali soud, aby rozhodl, co dál.

Havlíčkobrodský soudce Jan Doležal nakonec poslal Růžičku do Ústřední vojenské nemocnice, kde ho měsíc sledovali a vyšetřovali. Z jejich závěrečného posudku nakonec vyplynulo, že Růžička skutečně netrpí schizofrenií. V době činu měl podle nich akutní psychotickou poruchu. Ta už ale údajně odezněla. Vojenští lékaři navíc konstatovali, že postačí, když se bude Růžička léčit ambulantně.

Soudce Doležal nakonec po zvážení všech okolností rozhodl, že zatím není vhodné, aby se Růžička léčil ambulantně, protože jeho stav je i nadále nepředvídatelný. Okamžitá změnaz ústavní na ambulantní léčbu je vysoce riziková i podle havlíčkobrodských lékařů. Proto soudce nakonec vydal rozhodnutí, podle něhož zůstane Růžička v psychiatrické nemocnici a postupně mu bude uvolňován režim. Ze začátku půjde o společné vycházky, teprve poté o samostatné opuštění areálu nemocnice a propustky za rodinou.

Jenže Růžička si proti tomuto rozhodnutí podal stížnost ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice. Růžička se chtěl domoci přeměny ústavní léčby na ambulantní v souladu s návrhem lékařů z vojenské nemocnice.
„Stížnost pacienta byla zamítnuta. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěry soudu prvního stupně,“ řekl Deníku mluvčí krajského soudu Jan Kulhánek. Usnesení havlíčkobrodského soudu je tak pravomocné.

Růžička může ale kdykoli znovu požádat o nové projednání své žádosti. Pokud bude dodržovat pravidla nastavená lékaři, není vyloučeno, že soud o změně ústavní léčby na ambulantní může rozhodnout ještě v průběhu letošního roku.

Brutální čin se odehrál předloni 5. února během směny ve firmě Pleas, kde Růžička pracoval. Pracovním nožem tehdy napadl jednadvacetiletého spolupracovníka. Růžička se podle svědků choval jako smyslu zbavený. Oběti zasadil devětatřicet bodnořezných ran. Většina z nich mířila na horní polovinu těla, hlavu a krk. Po útoku odešel do šatny, kde se převlékl a odjel do Jihlavy do nemocnice, kde se nechal ošetřit, a vrátil se domů. Tam si pro něj kriminalisté přijeli.

„Na čin si nevzpomínám, slyšel jsem hlasy. Lituji toho, ale nejde to vrátit,“ řekl Růžička před soudem. Podle něj od té doby žádnými hlasy netrpí.

Růžička byl v armádě od roku 1991 do roku 2009. Pracoval jako řidič a vykonával funkce do úrovně čety. Šestkrát byl na zahraničních misích – jednou v Kuvajtu a pětkrát na Balkáně: v Bosně a Hercegovině a Kosovu. Naposledy na misi vyjel v roce 2003. Z armády nakonec odešel po skončení závazku. Není vyloučeno, že jeho psychické problémy souvisí s jeho službou v armádě.