Ministerstvo zdravotnictví v pondělí zveřejnilo pravidla pro nošení roušek a chování obyvatelstva při kulturních a sportovních akcích účinná od 1. září. Budou příští úterý skutečně platit?
Ano, budou účinná od 1. září.

Nemají tedy lidé s obavami sledovat webové stránky ministerstva zdravotnictví a hledat, zda se to či ono právě nezměnilo?
Jistě bude dobré, když si ta vydaná opatření přečtou, ale neplánujeme, že bychom je do 1. září měnili.

Narážela jsem tím na zmatky minulého týdne, kdy ohlášená opatření neplatila ani den a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch už ohlašoval jejich změnu. Neshodli se odborníci s politickým vedením státu, nebo spíš mezi sebou?
Na Radě vlády pro zdravotní rizika se vedla diskuze, při níž jsme se přeli o nezbytnost některých opatření. Z původního seznamu pak vypadla obchodní centra, kadeřnictví nebo školní chodby. Do pravidel pro nošení roušek jsme nakonec vybrali místa, kde se shromažďuje velký počet lidí a těžko se dodržují rozestupy, což je typicky příklad veřejné hromadné dopravy. Po návratu lidí z dovolených a školáků z prázdnin to bude rizikový moment. Navíc se v těchto dopravních prostředcích setkávají lidé z různých oblastí republiky či městských čtvrtí a většinou jsou vedle sebe déle než patnáct minut.

Veletoče kolem roušek způsobily, že lidé už vlastně v jejich účinnost nevěří a berou to jako zbytečnou šikanu. Jak vám mají důvěřovat, když ani jako odborníci nemáte jasno v tom, kde je nutné je nosit?
Roušky za zbytečné rozhodně nepovažuji, protože jsou určitou bariérou, která brání rozšiřování kapének, jež mohou být nositeli viru. Při kumulaci lidí na jednom místě po delší dobu nepochybně význam mají. Kolem potřebnosti roušek neshoda nepanovala, spíš kolem míst, kde je zavést.

Právě. Nebylo by – při znalosti české povahy – rozumnější nošení roušek nařídit všude v uzavřených veřejných prostorách, pokud jsou epidemiologové o jejich užitečnosti přesvědčeni?
To se hrozně špatně nařizuje. Musíte dané opatření definovat, zdůvodnit a umět kontrolovat jeho plnění. Těžko budete zjišťovat, jestli na nějakém místě bylo víc lidí a déle než 15 minut.

Kdyby šlo o nařízení pod pokutou, lidé se většinou ohlídají navzájem.
Na to bych nespoléhala. My jsme nakonec vybrali místa, kde se lidé hodně koncentrují, tedy ve veřejné dopravě či na úřadech, kam chodí občané vyřizovat svoje záležitosti. Velmi důležité a opravdu nezbytné je nošení roušek ve zdravotnických zařízeních a sociálních službách, kde jde především o návštěvníky, kteří do nich přicházejí.

To nikdo nezpochybňuje. Politickým rozhodnutím zato zavánějí obchodní centra a kadeřnictví nebo kosmetické salony. Tam si ústa a nos zakrývat nemusíme, protože před volbami by to bylo nepopulární? Co na to jako hlavní hygienička říkáte?
Pravidla platná od 1. září jsme zveřejnili v době, kdy jdou denní čísla nakažených lehce nahoru. Naše opatření na to reagují a šrouby vždycky přitáhnout můžeme. Záleží na tom, zda se situace bude zhoršovat.

Kdo je bude eventuálně přitahovat, vy, premiér Babiš, ministr zdravotnictví Vojtěch nebo vládní zmocněnec Prymula?
Jednat o tom budou všichni, které jste vyjmenovala. Každé rozhodnutí se vždy odvíjí od zhodnocení epidemiologické situace, dat z laboratoří o pozitivně testovaných a lidech v karanténě. Je to kolem 27 ukazatelů, z toho deset zásadních. Každý týden je posoudíme a vytvoříme podle toho semafor. Skupina epidemiologů a kliniků sdělí, zda je nutné přijmout další rozhodnutí. Předloží to mně a já mám právo říct, zda opatření rozvolníme, přitvrdíme, nebo přijmeme nová. S tím pak půjdu za ministrem zdravotnictví a ten to vezme na Radu vlády pro zdravotní rizika, kterou řídí pan premiér. Členy jsou pan vicepremiér Hamáček a ministři zdravotnictví a obrany. Přizván může být kterýkoliv ministr, jehož resortu by se opatření měla týkat.

Když bude mít pan premiér jiný názor, postavila byste se mu?
Rozhodně budu hájit epidemiologické stanovisko.

Který ze zmíněných 27 ukazatelů šíření nákazy je pro vás nejpodstatnější - počet nakažených, těžce nemocných, zemřelých?
Musíme to hodnotit komplexně. Čísla ukazují, že naprostá většina pozitivně testovaných jsou buď bez příznaků, nebo mají lehký průběh onemocnění. Často jde o mladé, fyzicky zdatné jedince, kteří se nakazili na různých společenských akcích, třeba na svatbách, rodinných oslavách, firemních večírcích, párty či při sportovních akcích.

V barech, na diskotékách.
Ano, bary a diskotéky jsou kapitola sama pro sebe. Převážně jde skutečně o mladé lidi s lehkým průběhem nakažení. Na druhou stranu máme 120 hospitalizovaných a z toho je 22 lidí v těžkém stavu s potřebou plicní ventilace. To je důležité pro vyhodnocení podílu těžkých případů v populaci. Kdyby začal jejich počet stoupat, znamenalo by to velký tlak na zdravotní služby. Z důvodu funkčnosti zdravotnického systému si také pravidelně všímáme podílu nakažených zdravotníků a pracovníků v sociálních službách. Po zavedení zkrácené karantény jsme zároveň pro všechny zaměstnance těchto oborů nařídili povinný PCR test po uplynutí desetidenní lhůty. Chceme tím minimalizovat zavlečení nákazy do skupin nejohroženějších obyvatel.

Neuvažujete o povinném testování všech lidí a jejich rodinných příslušníků v každém ohnisku nákazy? V létě se mnozí odborníci divili, proč nepodstoupili PCR test všichni zaměstnanci OKD a jejich rodin.
Automatické testování by nedávalo smysl. Epidemiolog vždy musí vyhodnotit závažnost a míru rizika kontaktů. Určitě se vždy testují rodinní příslušníci, kteří s nakaženým člověkem sdílejí bydliště. Nemá ale smysl testovat všechny zaměstnance velkého podniku, s nimiž se nakažený vůbec nepotkal.

Je návrat 1,7 milionu žáků do škol velkým rizikem, když covid-19 v podstatě děti obchází, nebo mají velmi lehký průběh?
Hlavně si myslím, že je potřeba, aby šly děti do školy. Učí se tam nejen různé předměty, ale také hygienické návyky, vzájemnou ohleduplnost. Kromě toho školy nepředstavují tak velké riziko a při dodržení pravidel uvedených v manuálu, který jsme napsali s ministerstvem školství, by vznik ohniska nákazy měl být co nejnižší.

Hlavní hygienička Jarmila Rážová.Zdroj: MZČRMUDr. JARMILA RÁŽOVÁ, Ph.D. (58) absolvovala Lékařskou fakultu hygienickou na Univerzitě Karlově v Praze. Vystudovala obor hygiena v rámci doktorského programu na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, účastnila se stáží na Stanfordově univerzitě v USA a ve Světové zdravotnické organizaci. Působila na různých stupních systému hygienických stanic, ministerstvu zdravotnictví a ve Státním zdravotním ústavu.

Věnuje se pedagogické činnosti, je autorkou mnoha odborných publikací, např. Stravovací zvyklosti, Úmrtnost na oběhové choroby anebo Životní styl a zdraví českých školáků. Letos v březnu byla pověřena funkcí hlavní hygieničky a v červnu byla vládou do této pozice jmenována.

Souhlasíte s tím, že roušky jsou na školní chodbách, v jídelnách a na toaletách nejsou zapotřebí?
Za stávající epidemiologické situace ano.

Větším rizikem tak asi budou vysokoškolské koleje, že?
Provozovatelé kolejí mají za sebou jarní zkušenost, zvládli to dobře a jistě udělají vše pro minimalizaci rizika přenosu. Pravidla musí nastavit kolejní řád, ale důležitější je, jak se k tomu postaví sami vysokoškoláci. Pokud se všichni nebudeme chovat zodpovědně, epidemii zvládneme hůř. Kapénkovým nákazám se opravdu nejlépe dá bránit rouškami, rozestupy a mytím rukou. Těchto základních tří zásad bychom se měli na podzim držet. Nejen kvůli covidu, ale také všem respiračním chorobám. Mimochodem zdravý životní styl a dobrá nálada jsou dobrými antivirovými nástroji. To znamená, že mohu jít ven s kamarády a bavit se, ale nebudu přitom pít z jedné sklenice nebo brčka. Nikdo totiž neví, zda náhodou není pozitivní a virus nevylučuje. Může tak nevědomky nakazit své rodiče, prarodiče, kamarády, kolegy. A pokud má někdo příznaky virového onemocnění, má zůstat doma a sledovat svůj zdravotní stav. Pokud se mu začne zvyšovat teplota a dostaví se dechové potíže, nechť kontaktuje svého praktického lékaře, který pak rozhodne o dalším postupu. Nebuďme ale splašení. Na toho, kdo je ve stresu, viry působí víc.

Splašenost jistě není potřebná, ale co ostražitost? Je namístě, nebo koronavirus už zeslábl a nyní jde vlastně jen o tu pověstnou rýmičku?
Nemyslím, že je to úplně rýmička. Covid-19 může zkomplikovat zdravotní stav a zásadně ho zhoršit, pokud člověk není zdravotně úplně v pořádku. Buďme tedy obezřetní a chovejme se zodpovědně, dodržujme základní hygienická pravidla a když se necítíme dobře, buďme doma a nechoďme na párty.

S prásknutím dveří odešel z odborného týmu na ministerstvu zdravotnictví Rastislav Maďar, jedna z tváří boje proti pandemii. Sám mluvil o podrazu. Jak jste to vnímala vy?
S panem docentem Maďarem se mi spolupracovalo dobře, vážím si jeho i práce, kterou tady odvedl. Jeho rozhodnutí respektuji.

Povolání hygienika se z opomíjeného oboru stalo v posledních měsících jednou z nejdůležitějších profesí. Pociťujete ten posun?
Ukázalo se, že hygienik a epidemiolog má ve společnosti místo a může jí být užitečný. To je dobrý pocit.

Jenže je vás velmi málo, navíc je tam převaha žen, které se blíží důchodovému věku. Změnil covid-19 zájem mediků o tento obor?
Medici hlavně projevili zájmem o pomoc krajským hygienickým stanicím při trasování. To je velký přínos, protože zhruba 300 hygieniků, lépe řečeno hygieniček, jede od března v režimu nepřetržitého provozu, o víkendech, po nocích. Teprve postupně se elektronizace přenosu dat mezi jednotlivými systémy dostala na takovou úroveň, že jim to začíná zkracovat práci a už nemusejí jméno člověka, adresu a rodné číslo přepisovat čtyřikrát. Teď to mohou napsat jenom jednou. S rozhovory mezi lidmi, pátrání po kontaktech ovšem medici hodně pomáhají.

To je chvályhodné, ale kolik z nich se bude ucházet o práci hygienika?
Nevím, kolik z nich si naši profesi zvolí. V minulosti měla pověst neatraktivního oboru, část naší práce je úřad. Vydáváme rozhodnutí a mimořádní opatření, což jsou akty podle správního řádu. Musíme proto mít jistou znalost práva, zákonů, správního postupu. To každému nesedí, medicína je hlavně o léčbě pacientů a ne všem vyhovuje pracovat s papíry. Na druhou stranu epidemiologové řeší spoustu zajímavých kazuistik. Nedávno to byla epidemie spalniček nebo virová hepatitida A. V druhém případě byla důvodem jedna mražená jahoda, v níž se objevil tento virus a několika lidem způsobil vážné zdravotní problémy. Epidemiologie je tedy zajímavá detektivní práce. Musíme komunikovat s lidmi, laboratořemi, hygieniky výživy, obchodními řetězci. Snažíme se chránit širší populaci, aby k něčemu nedošlo. Bohužel pro většinu obyvatelstva to začíná být zajímavé až v okamžiku, když k něčemu dojde. Vyjadřujeme se ale také ke stavbám, kdy lidi chráníme před hlukovou zátěží, řešíme kvalitu pitných vod a koupališť. K naší práci patří i to, že vedeme lidi ke zdravému způsobu života. Když se přijme nějaké rozhodnutí, musíme umět lidem vysvětlit, proč jsme ho přijali.

Kdybyste si teď mohla znovu vybrat obor medicíny, rozhodla byste se pro dráhu hygieničky?
Asi ano. Možná bych ale šla jinou cestou. Trochu mě mrzí, že po narození dítěte mě přemluvili, abych si zkrátila rodičovskou a nastoupila do práce, když synovi byly teprve dva a čtvrt roku. Vrátila jsem se do Státního zdravotním ústavu, kde jsem pracovala deset let na prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Věnovala jsem se spíš nutriční než infekční epidemiologii. Byla to fajn práce, dělali jsme spoustu intervenčních programů. Na toto období tvůrčí medicínské práce vzpomínám zpětně asi nejvíc. Pak se ale na útvaru hlavního hygienika vytvářelo oddělení podpory zdraví, což mě vždy bavilo a chtěla jsem pomoci ho rozjet na celorepublikové úrovni. Teď jsem se vrátila potřetí.

Tentokrát přímo na vrchol.
Nebylo to úplně v plánu, ale teď na tom vrcholu opravdu jsem a také je pravda, že tu hodně fouká. Jsem ráda, že jsem hygienička, která prošla celým systémem, z okresní hygienické stanice na krajskou, pak na Státní zdravotní ústav a na ministerstvo zdravotnictví, na Hygienickou stanici hlavního města Prahy a Středočeského kraje a pak do úřadu hlavní hygieničky. Přesvědčili mě, abych sem šla a trochu pomohla boji s covidem. Snažím se tedy pomáhat a také hygieniky zviditelnit i se jich zastat. Je spousta věcí, které v minulosti nemohli ovlivnit, třeba snížení personálního stavu na padesát procent nebo nízké investice do této sféry.