Předchozí
1 z 9
Další

7FotoŠermíř Jaroslav TroubaZdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Šermířský oddíl byl založen kolem roku 1956. "Když začínal, měl asi okolo dvaceti členů. Někdy je šermířů více, někdy méně. Já začal se šermem v padesátém devátém roce, tedy téměř od začátku tady v Brodě, a trénovat jsem začal hned po vojně, tedy v sedmašedesátém. Oddíl na mě, dá se říct, tak nějak zbyl," říká Trouba.

9FotoZdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Šermu se jako první začal věnovat jeho bratr a také kamarádi z ulice. "Tehdejší hlavní vedoucí, Jan Tománek, bydlel nedaleko od nás, takže s ním jsme se také dobře znali. Dřív se šermem začínaly děti kolem deseti let. Dneska trénujeme i minižáky, což jsou děti do deseti let. Máme i kadety, ale těch je málo, starší chodí trénovat nepravidelně," vzpomíná šermíř.

8FotoZdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Do oddílu se podle trenéra může přihlásit kdokoliv. "Nábor děláme obvykle v září a rádi uvítáme každého, kdo má o šerm zájem. Trénujeme dvakrát týdně. Jako první je rozcvička, a pak takzvané šermířské nohy," naznačuje.

12FotoVe specifickém šermířském postoji se musíte naučit pohybovat.Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Ve specifickém šermířském postoji se musíte naučit pohybovat. "A to se musí trénovat celý život. Pak děláme s dětmi šermířskou školu, kde se učí pracovat se zbraní. Nakonec volný šerm ve dvojicích," říká trojnásobný mistr republiky v kategorii veteránů.

11FotoZdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

"Za dobu působení jsme prošli několika šermírnami. Například v bývalé Rubešovce u kostela, tam jsem začínal, poté tam, co je teď gymnázium, ta mála tělocvična, původně tam byla chlapecká škola. A od devadesátých let v Ledečské ulici na tribuně sportovní haly," přibližuje jubilant.

2 FotoZdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Největší problém je u žáků s časem. "Šermíři odejdou na střední školy a už tréninky nestíhají. Po přechodu na střední školu děti z devadesáti devíti procent vždy skončí. Nemají prostě už čas," naznačuje sportovec.

13FotoZdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

"V oddíle šermujeme pouze fleretem. Jinak se šermuje i se šavlí či s kordem, ale ty my nepoužíváme. Fleret je zbraň, která v podstatě vychází jako zbraň cvičná. Ve fleretu platí zásah na trup, tedy na tělo kromě rukou, nohou a hlavy. Zde platí také takzvané právo útoku. To znamená, že ne vždy ten, kdo dřív zasáhne, tak mu zásah platí. To je velmi podstatné. Zjednodušeně řečeno právo útoku tvoří napnutá paže, nebo když hrotem ohrožujete soupeře a ještě rozhoduje pohyb paží dopředu. Soupeř by měl nejdříve pohyb vykrýt," přibližuje zajímavý sport Trouba.

"Zbraně se většinou dovážejí z ciziny, jelikož u nás je dnes nikdo nevyrábí. Jsou poměrně drahé. Jedna zbraň stojí kolem třech tisíc, ale záleží na typu. Já obvykle kupuji pouze čepele a ty si sám sestavuji, nebo vylepuji. V té zbrani je, opět zjednodušeně řečeno, na hrotu spínač, je to propojené drátkem a pak to jde přes navijáky na aparát," říká.

Někdy se zbraň zlomí již třeba při desátém tréninku, některé vydrží i pět let. "Záleží, jak s ní kdo zachází. Ta ohebnost je do určité míry omezená. Pro členy oddílu zbraně máme. Kupovat je nemusí," dodává trenér

1FotoZdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

"Jezdíme na různé soutěže. Já jsem v podstatě s aktivním závoděním skončil, ale do té doby jsem pravidelně jezdil na veteránské soutěže. Začala mě ale bolet ruka a na závody už to nebylo. Byl jsem třikrát mistrem republiky ve veteránské kategorii. Tedy v kategorii nad šedesát let," přibližuje Trouba.

Soutěže se liší podle kategorií. "Ve fleretu malí žáci šermují na čtyři zásahy dvě minuty čistého času. Když do dvou minut nezasáhnou, tak se počítají výhody, a to už je složitější. Dospělí šermují na pět zásahů čtyři minuty v základních kolech. Poté se šermuje skupinově, kde většinou bývají pětičlenné až osmičlenné skupiny, a z toho se určuje pořadí. Na turnaji bývá okolo třiceti lidí. Po určení pořadí se nasadí do eliminačního pavouka, to je něco jako u tenisu. Šermuje se v podstatě až do finále," říká trenér.

6FotoZdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

"Kdysi jsme u nás pořádali turnaje. Vlastně od roku 1968, to bylo celkem asi dvacet dva ročníků, zprvu šavlový a pak i fleretový turnaj. Ty probíhaly tady v Brodě. Uspořádat turnaj nebylo jednoduché, já měl pouze jeden aparát, zbytek se musel dovézt, a to je pro nezasvěceného celkem složitá věc, zapojení aparátu a vše kolem toho," vzpomíná muž.

Nějaké zranění se podle trenéra samozřejmě objeví, ale opravdu výjimečně. "Třeba když se soupeř trefí pod rukávem do holé ruky. Občas jsou modřiny na nohách po úderu zbraní. V mém oddíle se šermířský úraz nestal. Myslím tedy, vyloženě šermířský. Samozřejmě občas nějaká podvrtnutá noha nebo tak, ale žádná bodná rána ze šermu. To ne," ujišťuje.