Předchozí
1 z 5
Další

Obrázek 1Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Učila jsem angličtinu na střední škole. Češtinář nejsem. Ale v Podmoklanech se mi zalíbilo. Romantičtější vesnici snad neznám. Tak když byla možnost, rozhodla jsem se zapojit do veřejného života. Nejdřív jsem pořizovala zápisy z jednání zastupitelů, a pak mi nabídli obecní kroniku. Pro mě to byla nová výzva.

Obrázek 2Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Nejdřív jsem vůbec netušila, do čeho jdu. Kroniku jsme nevedla nikdy a nikde. Ani deník jsem si nikdy nepsala. Určitou představu jsem měla. Ale to bylo všechno. Pomohlo mi ale že jsem jela na odborné školení, které vedl zkušený kronikář a historik.

Obrázek 3Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Kroniku píšu do počítače. Doba se změnila a zákon to umožňuje, vést kroniku elektroniky. Matriál můžete zálohovat, kdyby bylo potřeba. I fotografie se tam vkládají mnohem snáz. Do starých kronik se fotografie lepily, takže většinou u kroniky popraskal hřbet a nakonec se rozpadla.

Obrázek 4Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Já kroniku nejen píšu, ale pořizuji také fotografie z akcí. Vedu si zápisy během roku. Ladím formu, upravuji fotografie. Všímám si tak, jak se obec mění. Sleduji práci zastupitelů, veřejný a kulturní život. Snažím se dělat pokaždé malé okénko do historie. Že přes obec vedla například kupecká stezka.

Obrázek 5Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Kronika loňského roku bude bohužel hlavně o pandemii koronaviru, která veškerý veřejný život v obci zastavila. Takže veselé čtení to nebude. Například 12. března chtěli v Podmoklanech slavit Mezinárodní den žen a den před tím vláda vyhlásila výjimečný stav. Všechno občerstvení skončilo ve stoupě. Kytičky pro ženy na hnoji, protože tehdy jsme o viru moc nevěděli a někdo rozhlásil, že v nich může být virus.