Škola měla špatnou pověst i skladbu žáků. Kamenka nyní láká na pohodovější výuku

Škola sídlí ve velkolepé historické budově nedaleko turisticky atraktivního centra města, zapsaného na seznamu světového dědictví. Dávaly sem proto děti takzvaně lepší rodiny. Jenže uprostřed roku 2004 odtud náhle odešel ředitel. Rodiče to z majority vzali jako signál, že škola už není tak dobrá. Zároveň se do prvních ročníků zapsalo o něco více romských dětí než jindy, další důvod pro majoritní rodiny raději sem své potomky nedat. Prvňáčků začalo ubývat, naopak romských dětí přibývalo.

„Kamenka“ musela na změnu ve svém osazenstvu reagovat a začala najímat asistenty pedagoga a speciálně školit své učitele. Takže, když šlo romské dítě či předškolák se speciálními potřebami k zápisu do jiné školy, posílali jej odsud na Kamennou stezku, že tam to s nimi umí lépe a bude se zde cítit mezi svými. Ve školním roce 2018/2019 sem chodilo už jen 160 žáků, téměř o stovku méně než před deseti lety. Z převážné většiny šlo o romské děti a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Škole hrozil zánik.

Tisíce romských dětí se vzdělávají odděleně od ostatních žáků. Nevyplatí se to

Tehdejší ředitel Vít Šnajdr se stal místostarostou Kutné Hory a svou funkci předal Andree Melechové Ruthové. Věděli, že chtějí-li školu zachránit, musejí udělat radikální změny. „Nejtěžší je přiznat si, že škola má potíže a že se situace stala neúnosnou. Když se problém pojmenuje, je to první krok k jeho řešení,“ říká ředitelka Melechová. Šnajdr proto zkusil zavést do jedné první třídy atraktivní program Začít spolu. Na jeho nástupkyni pak bylo, aby ho rozvíjela do dalších tříd a v dalších letech.

Mnozí kutnohorští rodiče nastávajících prvňáčků začali svádět tvrdý vnitřní boj: Kamenka měla velmi špatnou pověst, ale nabízela program, v němž vládne přátelská atmosféra mezi učiteli, žáky i rodiči, ve třídě se učí méně dětí a každému se dostane tempa a podnětů, které potřebuje. Začít spolu se neorientuje na biflování, výkon, výklad od tabule či soupeření mezi dětmi, ale na společnou práci ve skupině, vzájemnou pomoc a aktivitu žáků, kteří si na většinu věcí přijdou sami pouze za podpory učitele. „Naši žáci se u nás cítí dobře, protože program je vhodný pro každé dítě. To, co se učí, jim dává smysl. A ve třídách je dobré klima,“ vyjmenovává ředitelka.

První rok oslovili díky programu jednotky majoritních rodin, postupně se jejich zaměření po městě rozkřiklo. Na zápis doráží noví a noví zájemci a škola se malými krůčky zbavuje negativní nálepky. Skladba žáků se pomalu rozrůzňuje a už jich sem chodí 220. Do letošních prvních tříd nastoupily už jen tři romské děti. Nedávný příchod ukrajinských žáků navíc dorovnal menší počty prvňáčků. „Měli jsme možnost přijmout čtyři ukrajinské žáky a otevřít jednu větší třídu s 25 dětmi. Nebo vzít ukrajinských dětí dvojnásobek a otevřít dvě menší třídy. Nakonec jsme se rozhodli pro druhou variantu,“ konstatuje ředitelka.

Nízké počty dodržují i v početnějších třídách. Hodiny jsou buď půlené, nebo v nich jsou dva učitelé. V téměř všech třídách je asistentka, nově mají i dvě ukrajinské asistentky pedagoga. Každému dítěti se tak jde pečlivě věnovat.

Ve třídě panuje pohoda a chyby nejsou strašák

V 5. B sedí sedm dětí v lavicích postavených vedle sebe, takže všichni mohou jednoduše pracovat dohromady. Paní učitelka píše na tabuli věty, které vytvářejí a diktují žáci. Asistentka pedagoga děti obchází a pomáhá jim individuálně. Nejvíce času stráví u jednoho ukrajinského žáka. Probírá se totiž čeština, konkrétně vyjmenovaná slova. A ta jsou tvrdou zkouškou i pro jeho české kamarády.

Učitelka poté rozdává sešity s opravenými diktáty. V mnohých jiných školách by žáci slyšeli: „Ten diktát byla naprostá tragédie, sekali jste tam příšerné hrubky, za které byste se měli stydět, a rozdala jsem i několik pětek!” Tady se třída dozvídá: „Z diktátu dávám jen jedničky, známkuju jen ty, kteří ho napsali dobře či s jednou chybou. Je to takový vánoční dárek. Ostatní nám řeknou, co napsali jinak a proč a jak to bude správně.“

Karel Gargulák: Desegregace? Zlepší se vzdělání, zaměstnanost i rozpočet

Žáci, kteří mají v textu něco podtrženého, tak nejsou pranýřováni, naopak se ujímají slova a vysvětlují, jak se chybná slova píšou správně. „Já jsem ve slově pilné napsal tvrdé y, protože jsem si říkal, že by to mohlo mít něco společného s pylem, když se říká ‘pilná včelka’,“ hlásí jeden z hochů. „No, s pylem - jako žlutým práškem - slovo pilný nic nemá společného. Pilná včelka znamená pracovitá,“ usměje se paní učitelka. „Tak to je ale škoda,“ zalituje hoch a dodá: „Takže v tom případě pilný není ve vyjmenovaných slovech, ani se nejedná o slovo příbuzné, takže tam bude měkké i.“

„Víme, že naše škola ušla velký kus cesty a je kvalitní. Teď už jen zbývá přesvědčit o tom veřejnost,“ říká Andrea Melechová. Učitelský sbor se proto snaží o maximální otevřenost, pravidelně referují na webu a sociálních sítích o svých aktivitách, pořádají akce pro občany, mají ukázkové hodiny pro rodiče. Nový program navíc na Kamenku nalákal nejen rodiče a žáky, ale také nové pedagogy, kteří chtějí učit jinak. Dříve naopak ze školy odcházeli, neboť ve třídách plných různě náročných dětí se jim velmi těžko pracovalo.

Program Začít spolu si pochvaluje i zástupkyně ředitelky pro školní poradenskou činnost a zdejší angličtinářka Zuzana Kavanová. Ta učí žáky od první do deváté třídy, takže může porovnávat, jak snadněji a smysluplněji probíhá výuka v nižších ročnících, kde se už vyskytují děti jdoucí cíleně na Kamenku za zajímavým programem. „Býváme atraktivní například pro rodiče, kteří dávali své potomky třeba do lesní školky, hledají nějakou zajímavější alternativu a chtějí pro ně aktivnější a pohodovější formu výuky, ne ten starý striktní přístup,“ líčí. Popisuje také, jak se pedagogové snaží prvky programu převádět i na druhý stupeň. I zde dbají na skupinovou aktivní práci, prezentace, sebehodnocení a dobré klima ve třídě.

Ředitelka ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře Andrea Melechová Ruthová.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Zcela školu zbavit nálepky segregované, kam se vydělují romští a různě nároční žáci, však podle ředitelky potrvá dalších pět až deset let. Zrychlit to jde dle jejích slov pouze za přispění města, coby zřizovatele kutnohorských základek. To by podle ní mělo sáhnout k regulaci, minimálně v počtu otevíraných prvních tříd a počtu přijímaných žáků. Komunikace s městem podle Melechové vypadá nadějně, protože nový starosta Lukáš Seifert působil deset let na ministerstvu školství, takže se v této oblasti orientuje. Také zdejší oddělení školství má zájem situaci řešit.

A důležitá je rovněž komunikace mezi kutnohorskými školami. „Aby ředitelé neviděli jen tu svojí základku, ale situaci v celém městě,“ vysvětluje Melechová. K tomu jim opět přispěl příliv ukrajinských dětí, což nutilo ředitelky komunikovat s oddělením školství i mezi sebou v otázce volných míst a skladby žáků.

Podmínky českého vzdělávání se zlepšují. Škola však třetinu dětí vůbec nebaví

Propojovat zdejší aktéry ve vzdělávání pomáhá také organizace Eduzměna, která na příkladu Kutnohorska zkoumá, jak zlepšit v regionech české školství. „Díky tomu, že už tady dva a půl roku působí, se ty změny k lepšímu urychlují. Pomohlo nám to také snáze překonat pandemii i příliv ukrajinských dětí,“ pochvaluje si ředitelka.

Když by měla poradit dalším školám, které by chtěly bojovat proti odkládání znevýhodněných dětí do jejich tříd, říká, že si musí umět přiznat problém, pojmenovat situaci a řešit ji. Třeba tím, že získají peníze z projektů a zaplatí si školního psychologa, speciálního pedagoga či asistenty pedagoga, aby se mohlo každé dítě maximálně rozvíjet, tedy i ti bystří a nadaní.

„Neustále musíte zdůrazňovat, že s negativní nálepkou něco děláte a že nabízíte na rozdíl od ostatních i něco navíc,“ radí zástupkyně ředitelky Zuzana Kavanová. Smíšený kolektiv různých etnik, národností a sociálních vrstev navíc podle ní znamená výhodu, neboť zdejší žáci nejsou předpojatí vůči jinakosti a lépe mohou uspět v dnešním různorodém světě. „Sama hodně cestuju a vím, jak je to dneska všechno promíchané. Naše děti se v takovém světě neztratí,“ uzavírá.