Ulice a dopravní tepny Charkova zejí prázdnotou. Druhé největší město Ukrajiny opustila většina jeho obyvatel. Téměř půl milionů obyvatel uteklo pouze s igelitkami plnými nejcennějšího majetku. Někteří obyvatelé ale přes všechen strach a hrůzu zůstali. Nyní se ukrývají na nejrůznějších místech, mnoho z nich žije v podzemí.

Více než tucet stanic charkovského metra se nyní proměnilo v provizorní přístřeší. Domovy nyní vyděšeným obyvatelům města suplují staré otlučené vagóny. Reportéři Sky News popsali osudy některých, kteří zde našli alespoň částečně bezpečnou střechu nad hlavou.

Kancelář ve vagonu

Ve vagonu na druhém nástupišti seděl muž jménem Gery Korup, který zrovna pracoval na svém notebooku. Se svou rodinou strávil ve stanici poslední tři týdny a řekl, že toto bydlení má rozhodně své výhody.

„Jsem obchodní analytik. Mí klienti se nachází ve Spojených státech a v Kanadě. S notebookem mohu pracovat, kde chci. Dokonce i ve vagonu metra v Charkově. Je to teď moje kancelář,“ řekl s nadsázkou a zasmál se. 

Následky bombardování v ukrajinském městě Mariupol.
Kříže, mrtvoly, rabování. Děsivé svědectví z Mariupolu rodina zachytila v deníku

Jeho žena Iryna je také ráda, že je v bezpečí. Jejich byt se totiž nachází v nejvyšším patře budovy. Zůstávat tam, v době, kdy Rusové bombardují město téměř nepřetržitě granáty i raketami, jí přišlo až moc nebezpečné.

„Zpočátku to tady v metru pro mě bylo opravdu hrozné, protože to není normální místo pro život. Ale tahle situace taky není normální, takže jsme si po týdnu zvykli a cítíme se zde v bezpečí. Když předtím něco vybuchlo, rychle jsme běželi dolů do metra. Nyní, když zaslechneme výbuchy, víme, že jsme tady v relativním bezpečí,“ svěřila se.

Z porodnice rovnou do metra

Na vedlejším nástupišti vyzpovídal reportér Sky News novopečenou maminku Natalju Černobajovou, která si v posledních týdnech také prožila obrovsky krušné chvíle.

Natalja začala rodit dva dny po začátku války. V době porodu jí boje duněly přímo nad hlavou. „Odvezli mě do suterénu porodnice, kde jsem jen ležela. Když jsem začala rodit, museli mě přenést nahoru, tam jsem i porodila. V tu chvíli se venku hodně střílelo,“ popsala svůj dramatický porod Natalja.

Další tři dny strávila dole ve sklepě porodnice, než jí jedna ze zaměstnankyň zařídila, aby ji i jejího novorozeného syna Bohdana převezli do stanice metra. Domů se totiž vrátit nemohla, nebylo tam bezpečno. 

Letecký pohled na divadlo v Mariupolu, které bylo zničeno bombardováním
Zaměřeno na Mariupol. Je hned několik důvodů, proč je pro Rusko tak důležitý

Ale stanice metra je všechno, jen ne ideální. „Je velmi obtížné se tu starat o dítě. Vždy musíme s mojí maminkou požádat přednostu stanice, abychom malého mohly umýt. Je to velmi nepohodlné, už chci aby to všechno skončilo,“ vylíčila život ve svém prozatímním domově mladá žena. 

Nyní žije v posledním vagonu na druhém nástupišti, kde má postýlku i teplé oblečení pro své dítě. Přesto je to to poslední místo, kde by chtěla být. „Nedá se tu vůbec dýchat, je tu spoustu prachu. Můj malý syn neustále kýchá, všichni kašlou. Proto chceme jít domů,“ posteskla si.

Její manžel svého prvního syna zatím ani neviděl. Odešel totiž bojovat s ukrajinskou armádou. „Těsně před válkou, ještě 23. února, jsme s manželem sestavili postýlku, vše připravili. A druhý den ráno nás probudily zvuky ostřelování. Myslím, že i kdyby se mi nakonec podařilo odtud dostat, nikdy už nebudu chodit po ulicích beze strachu. Vyděsí mě i obyčejný ohňostroj, je to celé hrozná situace,“ řekla se slzami v očích čerstvá maminka.