Kliknutím zvětšíteRomán Kmotr spisovatele Maria Puza vyšel poprvé v roce 1969, jeho filmová adaptace režiséra Francise Forda Coppoly vznikla v roce 1972. Na počátku příběhu zpěváka a producenta však stála jiná kniha a jiný film, možná ještě slavnější, jež vznikly bezmála o dvacet let dříve.
V roce 1951 vyšel poprvé jeden z nejznámějších a nejvýznamnějších válečných románů všech dob, prozaické dílo "…až navěky" (From here to eternity) spisovatele Jamese Jonese. Román dva roky po jeho vzniku zfilmoval režisér Fred Zinnemann a tato filmová adaptace (jejíž název však byl na rozdíl od knihy přeložen do češtiny doslovněji jako "Odtud až na věčnost") nejenže získala osm Oscarů, ale stala se i jedním ze zásadních děl v celé historii světové kinematografie.
Jednoho z Oscarů (za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli) obdržel také zpěvák Frank Sinatra, který ve filmu strhujícím způsobem ztvárnil postavu italského vojáka Angela Maggia, bojujícího za druhé světové války v řadách americké armády.
A právě příběh Sinatrova obsazení do tohoto snímku tvoří slavnou hollywoodskou legendu, již později spisovatel Puzo a režisér Francis Ford Coppola tak skvěle zužitkovali v Kmotrovi.
Harvey Weinstein padesátých let
"Jack Woltz byl vysoký muž mohutné postavy s velkým břichem, téměř ukrytým pod dokonale ušitým oblekem… Jako desetiletý válel prázdné pivní sudy a tlačil káry ve Východní čtvrti. Ve dvaceti pomáhal otci prohánět v jejich podniku krejčovské dělníky. Ve třiceti opustil New York a přesunul se na Západ, investoval tam peníze do kukátkových automatů a stal se průkopníkem hraných filmů. Ve čtyřiceti osmi letech byl největším filmovým magnátem v Hollywoodu; stále ještě se vyjadřoval drsně, byl nenasytným milencem, zuřivým vlkem pustošícím bezmocné stádo mladých hvězdiček," popisuje spisovatel Mario Puzo filmového producenta, jehož se don Corleone rozhodne zastrašit tím, že mu do postele nainstaluje uříznutou hlavu vlastního producentova koně.
Sexuálně predátorský producent měl svůj reálný předobraz - Puza při psaní této postavy inspiroval s největší pravděpodobností spoluzakladatel a ředitel produkční společnosti Columbia Pictures Harry Cohn, narozený v roce 1891, který na přelomu 40. a 50. let minulého století skutečně představoval jednoho z nejmocnějších mužů Hollywoodu.
Cohnův otec, německý židovský přistěhovalec, skutečně pracoval v New Yorku jako krejčí a Cohn sám opravdu vstoupil do začínajícího filmového průmyslu krátce před třicítkou, v roce 1919, když spolu se svým bratrem a ještě jedním společníkem CBC Film Sales Corporation. Tu později od svých společníků plně převzal a přejmenoval na Columbia Pictures.
Rovněž charakter, jímž Mario Puzo svého producenta obdařil, odpovídá skutečné Cohnově pověsti - dnes bychom jej mohli asi označit za "Harveyho Weinsteina padesátých let". Cohn byl známý naprosto autokratickým a diktátorským stylem řízení, při němž byl sice schopen rozpoznávat a respektovat talenty, ale jinak ve svých rukách soustředil obrovskou moc a neváhal jí využívat. Bylo o něm známo, že od mladých hereček vyžaduje sex oplátkou za to, že je obsadí do svých filmů, a umí se rozzuřit, pokud mu nevyhoví.
Také se o něm říkalo, že na své hvězdy velmi žárlí - podle jednoho dokumentu BBC vyhrožoval slavnému černošskému tanečníkovi, Sammymu Davisu Jr., že jestli okamžitě neukončí svůj milostný poměr s "Cohnovou" herečkou Kim Novakovou a neožení se namísto toho s černoškou, nechá mu zlámat nohy najatými gangstery.
Cohn v. Sinatra
A právě tato abnormální žárlivost stála údajně i za příběhem tvrdošíjného odmítání kdysi slavného zpěváka, jemuž musela k angažmá v producentově filmu pomoci až pohrůžka mafie.
"Johnny Fontane tu roli nikdy nedostane, a přitom je pro ni jako stvořený! Udělala by z něho velkou filmovou hvězdu. Ale nikdy ji nedostane, protože já toho parchanta nenávidím a postarám se o to, aby se ve filmu dostal na černou listinu. A taky vám povím proč. Zničil mi totiž jednu z mých nejcennějších chráněnek. Po celých pět let jsem tu holku nechal školit a dával jí hodiny tance, zpěvu a herectví. Stálo mě to statisíce dolarů. Chtěl jsem z ní udělat filmovou hvězdu… Ta holka byla krásná a byl to ten nejskvělejší kus, co jsem kdy měl, a kolik jsem jich jen měl z celého světa! A pak si přijde Johnny s tím svým olejovým hlasem a taliánským šarmem a ona uteče! Všechno zahodila, jen aby mě zesměšnila. A člověk v mém postavení, pane Hagene, si nemůže dovolit vypadat směšně. Musím se Johnnymu pomstít!" prohlašuje v románu Kmotr producent Jack Woltz.
I tento monolog má svůj pravděpodobný základ v příběhu z Cohnova života. Předobrazem oné herečky byla údajně Sinatrova manželka Ava Gardnerová, ve 40. let považovaná za jednu z nejkrásnějších žen Hollywoodu, jíž však namísto Cohnovy společnosti Columbia Pictures zastupovala produkce MGM.
Je sporné, zda Cohn ztrátu této herečky Sinatrovi zazlíval, jisté však je, že jej zprvu do role Maggia skutečně odmítal obsadit - dával přednost Eli Wallachovi (u nás si ho pamatujeme zejména jako zloducha Calveru z westernu Sedm statečných), který sice skvěle uspěl u kamerových zkoušek, ale nakonec z projektu vycouval, protože přijal nabídku svého přítele, režiséra Elii Kazana, na účast v broadwayském představení Camino Real.
Pravda také je, že Sinatra podobně jako románový Johnny Fontane o roli ve filmu hodně stál a že skutečně restartovala jeho skomírající kariéru, poznamenanou dočasnou ztrátou hlasu. Po natočení filmu a získání Oscara se znovu vrátil na výsluní, jeho hlas se zotavil a Sinatra se opět zařadil mezi nejdůležitější osobnosti amerického filmového průmyslu.
O koňské hlavě
A jak se to má s údajnou pomocí mafie? Je pravda, že Sinatra, jenž měl podobně jako románový Johnny Fontane italsko-americký původ, byl z kontaktů s americkou odnoží mafiánské organizace Cosa Nostra často podezírán, stejně jako z toho, že využívá podsvětí k podpoře své kariéry. Samotná historka s koňskou hlavou umístěnou do postele je ale s největší pravděpodobností smyšlená, byť se o skutečných důvodech Sinatrova obsazení dodnes spekuluje. Spíš než zásah mafie se však v této souvislosti zmiňuje vliv právě Avy Gardnerové, která si údajně promluvila s Cohnovou manželkou Joan Cohnovou a přiměla ji, aby Sinatru pomohla prosadit.
Své si asi také řekl režisér filmu Fred Zinnemann, jenž vycítil zpěvákův potenciál, a nikoli nevýznamnou roli hrál fakt, že Sinatra byl ochoten hrát za minimální honorář. Zatímco jeho hvězdní partneři, Burt Lancaster a Montgomery Clift, pobírali královské platy, Sinatra dostal za film jen osm tisíc dolarů. S Cohnem se ale i přesto při natáčení blízce spřátelil a několikrát pomohl zpropagovat projekty Columbia Pictures ve svých pozdějších slavných a vyprodaných show v Las Vegas.
"Neexistuje žádný důkaz, že by Maria Puza inspiroval k napsání scény s koňskou hlavou reálný incident. Ve skutečnosti spisovatel vždy tvrdil, že se s žádnými mafiány před dokončením románu Kmotr nikdy ani nesetkal. Vše v knize podle něj vycházelo z jeho představivosti nebo z rešerší zdokumentovaných událostí, v těch však žádné oficiální zprávy o usekaných koňských hlavách nefigurovaly. Až po vydání románu došlo k několika incidentům, které tuto věc napodobovaly," uvedl před časem titul The Conversation.
Něco však skutečné přece jenom bylo - a sice koňská hlava, použitá při natáčení filmové adaptace Kmotra. Stalo se tak na přání režiséra Francise Forda Coppoly, který při zkouškách použil několikrát falešnou hlavu, ale nelíbil se mu výsledek, a tak zadal produkci, ať pro záběry naostro sežene hlavu pravou. Produkce pak skutečně našla v New Jersey v závodě vyrábějícím krmivo pro psy koně určeného na porážku, který vypadal podobně jako ten, jenž byl angažován pro ztvárnění filmového hřebce Cathuma.
"Až toho koně porazíte, pošlete nám jeho hlavu," zněla objednávka, kterou výrobce psího žrádla promptně splnil a v balíku se suchým ledem dodal požadovanou "rekvizitu". Traduje se také, že vyděšený řev herce Johna Marleyho, představujícího Jacka Woltze, zněl tak autenticky proto, že mu Coppola o této záměně předem neřekl.
Hádky, soudy i ocenění
Z románu Maria Puza se stal záhy po vydání světový bestseller, samotný Sinatra měl však jen pramalou radost z toho, že je s ním spojován. Došlo to až tak daleko, že se v roce 1970 v jedné hollywoodské restauraci do Puza veřejně navezl, nadával mu a vyhrožoval, že si to s ním vyřídí - na rvačku ale naštěstí nedošlo. V roce 1972 také úspěšně zažaloval BBC za to, že ho zmínila jako inspiraci pro postavu Johnnyho Fontana. Všechna tvrzení o svých údajných kontaktech s mafií vždy rozhořčeně odmítal.
Na druhé straně se s několika představiteli americké mafie (například Luckym Lucianem nebo Williem Morettim) zřejmě skutečně znal - FBI na něj i z tohoto důvodu vedla rozsáhlý spis, který měl údajně 2403 stran. Nikdy však nebyl z ničeho obviněn.
Údajné styky s mafií navíc nebyly jediný důvod, proč se o něj americký federální vyšetřovací úřad zajímal - nezamlouvaly se mu totiž ani další zpěvákovy aktivity, jež bychom z dnešního hlediska naopak označili spíše jako bohulibé. Sinatra například vždy zásadově bojoval proti diskriminaci a rasové segregaci, zastával se svých černošských kolegů a v éře tzv. mccarthismu, tedy amerického protikomunistického tažení 50. let, podporoval veřejně ty režiséry a scenáristy, jimž bylo kvůli údajným komunistickým názorům znemožněno pracovat.
Tyto jeho odvážné občanské postoje došly ocenění až v polovině 80. let minulého století, kdy mu Ronald Reagan udělil Prezidentskou medaili svobody. O dvanáct let později získal Sinatra ještě nejvyšší americké státní vyznamenání, Zlatou medaili Kongresu. Zemřel v roce 1998.
9
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
