Kliknutím zvětšíte„Jun Lin byl něžná duše, ten typ chlapa, co si klidně zajde do kina na Šmouly ve 3D a na internetu zveřejňuje fotografie své milované mourovaté kočky pro své přátele doma v Číně. Ale fotografie a příspěvky na jeho účtu na Sina Weibo (čínské mikroblogovací službě, pozn. red.) odhalují i náznaky temnější stránky. Stránky, jež ho mohla přitáhnout k někomu jako Luka Rocco Magnotta. Pornoherci a bílému rasistovi, který se na internetu už dříve nechvalně proslavil tím, že zveřejnil video zachycující týrání kotěte,“ napsal v roce 2012 krátce po vyřešení celého otřesného případu kanadský titul The Globe and Mail.
Jun Lin, známý také Justin Lin, se narodil 30. prosince 1978 v čínském městě Wu-chan. V dospělosti se přestěhoval do Pekingu a začal studovat francouzštinu, protože toužil po životě v Kanadě a doufal, že mu tato jazyková znalost pomůže při imigraci do Québeku. Byl homosexuál a podle jeho tehdejších známých a přátel bylo jeho největším přáním najít si v Kanadě životního partnera. „To si o něm pamatuji. Byl u počítačů a hledal lásku,“ vzpomínala na stránkách The Globe and Mail Linova někdejší spolužačka z obchodní třídy jazykové školy Tyark College Alexandra Afanaseová.
Po přestěhování do Kanady studoval Lin pod přijatým anglickým jménem Justin fakultu inženýrství a informatiky na univerzitě Concordia v Montréalu a aby měl na živobytí, přivydělával si jako prodavač v samoobsluze. „Popisovali ho jako zdvořilého a zodpovědného zaměstnance, který nikdy nezmeškal svou směnu – až do svého náhlého zmizení,“ píše The Globe and Mail.
Odpovědný zdvořilý kolega z práce ale úplně šťastný a spokojený v nové zemi nebyl. Jeho účet na čínské sociální síti svědčil o zjevné osamělosti a o tom, že mladý muž propadá, možná právě kvůli chybějícímu fungujícímu vztahu, určitému narcismu. Rád se fotil nahý v různých kulturistických pózách, na nichž ukazoval z posilovny vypracované tělo, a na naprosté většině fotografií byl sám.
Se svou homosexualitou se přitom na sociální síti nijak netajil, a to navzdory tomu, že v Číně byla ještě v roce 2001 považována za duševní nemoc a homofobie v této zemi přetrvává značnou měrou dodnes. Homosexuální orientace bohužel zřejmě také pomohla přivést Lina k jeho vrahovi.
Podivný muž s podivným dětstvím
Luka Rocco Magnotta se narodil 24. července 1982 ve Scarborough v Ontariu jako Eric Clinton Kirk Newman. Byl prvním ze tří dětí Anny Yourkinové a Donalda Newmana a na své dětství nevzpomínal s láskou. Jeho matka byla podle jeho pozdějších slov chorobně posedlá čistotou a vůči dětem si počínala necitlivě (běžné prý bylo, že je nepouštěla domů, a jednou nechala venku zmrznout jejich králíčky) a jeho otci byla v roce 1994 diagnostikována schizofrenie. Když se pak s Magnottovou matkou rozvedl, odstěhoval se Luka raději ke své babičce.
V roce 2003 se začal objevovat v gay pornu a příležitostně si přivydělával jako striptér nebo eskort. Také propadl plastickým operacím a v roce 2008 se zúčastnil konkurzu na televizní show sítě Slice Plastic Makes Perfect.
V té době už měl za sebou i první konflikt se zákonem. Podvodem získal kreditní kartu, vydával se za ženu a nakoupil na ni zboží v hodnotě přes 10 tisíc dolarů. Protože se přiznal, odešel od soudu s podmínkou. Krátce na to si legálně změnil jméno na Magnottu a v roce 2007 vyhlásil osobní bankrot.
Hojně vystupoval také na sociálních sítích, kde o sobě šířil nejrůznější legendy, z nichž některé se staly později obecně známými. Jedna z nich v sobě měla dokonce i českou stopu, protože ho spojovala s kanadskou sériovou vražedkyní Karlou Homolka, jež byla v roce 2005 za obrovského zájmu kanadských médií propuštěna z vězení.
Vztah s vražednicí českého původu? Bylo to jinak
Homolka, dcera českého emigranta, zavraždila spolu se svým manželem Paulem Bernardem na přelomu 80. a 90. let brutálním způsobem několik dospívajících dívek, které před smrtí často mučili, a jejich týrání si navíc nahrávali na video. Po dopadení v roce 1993 se rozhodla spolupracovat s vyšetřovateli a jako spolupracující spoluviník byla odsouzena jen k 12 letům ve vězení, což občanská i odborná veřejnost silně kritizovala. Po propuštění si změnila jméno, provdala se a založila rodinu, s níž žije na utajeném místě.
Mediální pozornost věnovaná případu Karly Homolka vedla Magnottu k tomu, že začal v roce 2007 šířit fámu o tom, že s ní dříve chodil a že se ho i po svém propuštění snažila kontaktovat. Přestože si všechno vymyslel, fáma se neuvěřitelně rychle rozšířila a jeho jméno se stalo v Kanadě známé.
To bylo sice zřejmě to, o co usiloval, na druhé straně mu ale začala být náhlá kontroverzní popularita nepříjemná (protože jeho údajné vztahy s Homolkou začaly zajímat i policii), a tak začal tvrdit, že se stal terčem pomlouvačné kampaně. Až po svém dopadení kvůli Linově vraždě přiznal v roce 2012 soudní psychiatričce Marie-Frédérique Allardové, že si vztah s vražednicí vymyslel.
„Řekl mi, že to byl hloupý nápad, i když měl problém vysvětlit proč,“ uvedla před soudem Allardová s tím, že definitivní odpověď na to, co Magnottu motivovalo, nemá. „Možná se snažil získat si jistou proslulost nebo pověst zlého hocha,“ dodala.
Sám Malotta podle ní líčil svůj tehdejší život jako velmi osamělý. „Neměl žádné přátele, žádné skutečné spojení s rodinou a trávil spoustu času online,“ konstatovala psychiatrička.
Hrůzné stopy zločinu
Dva osamělí muži, kteří trávili převážnou většinu svého času sami s internetem, na sebe na sociálních sítích nakonec narazili. Dne 25. května 2012 nepřišel Jun Lin poprvé bez jakékoli omluvy do práce, což nikdy předtím neudělal.
Jeho šéf měl o něj starost a a začal se poptávat Linových kolegů, zda o něm nevědí. Ukázalo se, že mladík odeslal předchozí večer kolem 21. hodiny ze svého mobilu textovou zprávu, pak se už ale neozval a na mobil se nedalo dovolat. Když se neobjevil ani následující den, vyrazili Linovi přátelé 27. května do jeho bytu, ale nikdo jim neotevřel. Ještě zkusili obvolat všechny možné společné známé a kontakty, kde by Jun mohl být, ale 29. května ho nakonec nahlásili na policii jako pohřešovaného.
V ten den bylo už čtyři dny na internetu umístěno jedenáctiminutové video, zachycující nahého muže přivázaného k rámu postele, do nějž kdosi opakovaně zabodává kuchyňský nůž a zasekává sekáček na led. Muže poté neznámý vrah rozřezal, za pomoci vidličky a nože mu odřezal kus masa z těla a hodil ho psovi. Kanadské úřady získaly i „obsáhlejší“ verzi videa a uvedly, že na místě mohlo dojít i ke kanibalismu.
Když se později ukázalo, že oním brutálně mučeným a zavražděným mužem byl Jun Li, vzpomněli si návštěvníci Linova internetového profilu se zatrnutím na to, že měsíc před svou vraždou vyfotografoval prázdný vagón montrealského metra a umístil ho k sobě na svůj profil s popiskem „Půlnoční vlak kanibalismu“. Najednou to působilo, jakoby nějakým způsobem předznamenal svou vlastní smrt.
Noční můra zatím stále pokračovala. Dne 29. května 2012 byl do národní centrály Konzervativní strany Kanady doručen balíček označený červeným symbolem srdce, potřísněný krví a odporně páchnoucí nasládlým těžkým pachem hnijícího masa. Uvnitř balíčku se skrývala lidská noha.
Další balíček, obsahující levou lidskou ruku, měl být odeslán Liberální straně, ale poštovní zřízenci Kanadské pošty ho zachytili už při zpracovávání zásilek (také je upozornil zápach) a uvědomili policii. Rozkládající se torzo trupu se našlo v hromadě odpadků v uličce za obytným domem v oblasti Snowdon v Montréalu.
Kamera usvědčuje pachatele
Zatímco Montréal děsil jeden hrůzný nález za druhým, policie prověřovala kamerové záznamy jak z pošt a z místa nálezu trupu, tak i ze všech možných míst, kde se mohl naposledy vyskytovat Lin. Toto pátrání rychle přineslo své ovoce: ukázalo se, že Lin ještě živý a zdravý vešel 24. května večer do činžovního domu na Décarie Boulevard v Montréalu, kde ho zachytila bezpečnostní kamera u vchodu.
Žádný záznam ale nedokládal, že by z domu opět vyšel. Místo toho se na něm objevil jakýsi člověk, vynášející ven četné pytle s odpadky. Policie porovnala jeho podobu s dalším podezřelým, jenž byl zachycen pro změnu na videu z pošty v Côte-des-Neige, odkud odešel jeden z děsivých balíčků, a zjistila, že jde o jednu a tutéž osobu.
Za pomoci stop, které se našly u torza trupu v uličce (zakrvácené oblečení a zejména některé doklady), pak policisté neznámého už snadno identifikovali: šlo o Luku Magnottu. Záznamy o placení činže ukázaly, že Magnotta se před čtyřmi měsíci přistěhoval do bytu, který si pronajímal v inkriminovaném domě na Décarie Boulevard a nájem měl zaplacený do začátku června.
Následovala bytová prohlídka. Ukázalo se, že muž byt opustil a předtím ho z větší části vyklidil, ale neuklidil. Na matracích, v lednici, na stole i ve vaně se našly rozsáhlé stopy krve, jejíž DNA se shodovala s rozřezanými kusy lidského těla. Třicátého května 2012 věděli policisté už s jistotou, že všechny zajištěné lidské části patřily téže oběti a že pachatelem je s největší pravděpodobností Magnotta.
Hrůzné balíčky mezitím chodily pořád dál. Dne 5. června 2012 dorazil do školy St. George's School balíček s lidskou pravou nohou a do základní školy False Creek ve Vancouveru další balíček obsahující pravou ruku. Třináctého června se porovnáním vzorků DNA z balíčků se vzorky DNA Linovy rodiny podařilo zjistit identitu zavražděného – teď už nebylo pochyb, že jde o Lina. Prvního července se na břehu jezírka v montrealském parku Angrignon našla i jeho hlava.
Mezinárodní hon na vraha
Následoval velký mezinárodní zátah na prchajícího vraha, do něhož se zapojil také Interpol. Ukázalo se totiž, že Magnotta uletěl s použitím vlastního pasu 25. května do Francie. Policie začala sledovat signál jeho mobilního telefonu, který ji dovedl do hotelu v Bagnoletu, ale vrah zmizel ještě před jejím příchodem. V hotelu se přihlásil už pod falešným jménem „Kirk Trammel“.
Při prověřování jeho další cesty policisté zjistili, že muž odpovídající Magnottovi nastoupil na autobusovém nádraží v Bagnoletu do autobusu Eurolines směřujícího do Berlína.
Tam byl vrah konečně zadržen. Berlínská policie ho zatkla v internetové kavárně ve čtvrti Neukölln právě ve chvíli, když si četl zprávy o sobě. Jeho totožnost pak dosvědčily otisky prstů.
Po deportaci obviněného zpět do Kanady následovala celá série soudních procesů, protože nečelil jen obvinění z Linovy vraždy: souzen byl i za zveřejnění videa, jež ji zachycovalo, za další videa zobrazující mučení a utrácení zvířat, a byl prověřován i v souvislosti s několika dalšími případy nevyřešených brutálních vražd. Kromě té Linovy mu ale žádná další vražda prokázána nebyla.
Soud s Magnottou vyvolal obrovský ohlas po celé Severní Americe a inspiroval spisovatele Stevea Lillebuena k tomu, aby definoval nový trend v kriminalitě – a sice ten, že sociální média umožňují vrahům stát se „online vysílateli“ s okamžitým přímým přístupem ke globálnímu publiku, což může být předmět jejich chorobné touhy, a tedy i motiv činu (tato teorie se stala mimochodem už v roce 2001 hlavním motivem filmu „15 minut“, jímž se v Hollywoodu prosadil Karel Roden; hrál právě vraha, který své zločiny natáčí ukradenou kamerou a touží po jejich zveřejnění).
Před třemi lety se stal případ Magnotty a jeho dopadení za pomoci internetové veřejnosti inspirací pro třídílný dokumentární seriál televize Netflix nazvaný „Od koťátek pracky pryč! Hon na internetového zabijáka“ (Don't F**k with Cats: Hunting an Internet Killer). Seriál režírovaný Markem Lewisem měl premiéru 18. prosince 2019.
9
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
